Už čtyři roky působí u Pavla Tůmy ve Dvorcích a často se objevuje v sedlech překážkových koní nejen u nás, ale i v Polsku nebo Itálii. Dvakrát už byla v ČR amatérskou šampiónkou a nejúspěšnější ženou na překážkách, vloni pak k těmto vavřínům přidala ještě domácí žákovský titul a především pak titul překážkové šampionky u našich polských sousedů. Tereza Polesná, sympatická rodačka z Brna, která ví, jak důležité je na sobě stále pracovat, a jež věří každému koni, kterého jezdí, ať je to top favorit nebo největší outsider.

Terezko, když jsme si povídaly před rokem, měla jste za sebou úspěšnou sezónu. Jaká z vašeho pohledu byla ta v roce 2024?

Loňská sezóna byla taková střídavě nahoru a dolů, ale celkově ji hodnotím spíš negativně. Hned na začátku sezóny jsem si při pádu poranila rameno, které o pár dní později v práci povyskočilo. Naštěstí samo naskočilo zase zpátky, takže poškození nebylo tak velké, jako při úplném vykloubení. Na nějakou dobu mě to ale vyřadilo a přišla jsem kvůli tomu o hodně zajímavých domluvených jízd. Po návratu do sedla to moc nešlo, sem tam se něco povedlo, ale vzápětí přišly další pády a neúspěchy, po nichž jsem už asi začala být podvědomě opatrnější. Když pak přišlo po mé chybě další zranění, věděla jsem, že takhle to dál nejde. Snažila jsem se dát dohromady, i proto byl konec sezóny daleko lepší a tak to doufám bude pokračovat.

I já věřím, že to tak bude. Vraťme se ale ještě na skok k loňsku. Které vítězství vás nejvíc překvapilo a které třeba nejvíc potěšilo?

Nejvíc mě potěšilo vítězství ve Wroclawi v proutěnkách s tříletou Pascalou od kamaráda Franty Plška. Jsem moc ráda, že mi ji svěřil. Všichni jsme jí věřili, ale byl to největší dostih polské sezóny pro tříleté a ona běžela teprve podruhé. Má ale „srdce do války“ a s naprostou jistotou vyhrála. Stejně tak jsem vděčná Pavlovi Tůmovi, že mi nechal Swinging Thomase ve Wielke Sluzewiecke, největším překážkovém dostihu ve Varšavě, který jsem si přála vyhrát, a tak se i stalo. Největším překvapením, z něhož sice nebylo vítězství, ale druhé místo, byla největší steeplechase ve Wroclawi pro čtyřleté a pětileté koně, kde jsem jezdila polského Mageeka. Mageek nikdy nijak extra nezaběhl a když už se umístil, tak většinou jen proto, že některé koně diskvalifikovali. Majitelé nad ním však nikdy nezlomili hůl a vždycky, když si zpětně vzpomenu na tento dostih, mám radost. V paddocku se za ním tvořila kolona a ve zkušebním cvalu byl podobně flegmatický. Když se pak v posledním oblouku před cílem rozhodl nahánět největší favoritku Runu, ani já jsem tomu nevěřila. Dostih byl ve stejný den hned po tom vyhraném s Pascalou a radost jsem měla stejně velkou, jako z toho vítězství.

V Polsku, kam jste začala jezdit v roce 2022, jste se letos stala překážkovou šampionkou. Je to jedna z dalších splněných met ve vaší kariéře?

Polsko jsem si hodně oblíbila už v roce 2023 a asi hlavně proto, že jsem tam potkala jednoho pro mě moc důležitého člověka. Celkově je to tam příjemné. Spolupracovala a i nadále tam spolupracuji se skvělými lidmi, jezdí se mi tam moc dobře a získala jsem tam spoustu nových zkušeností s ne úplně jednoduchými koňmi. Už tu první sezónu jsem skončila v šampionátu čtvrtá a pořád jsem říkala, že příští rok se budu snažit ho vyhrát. Po nevydařeném začátku sezóny a potom i pomluvách z polských stran jsem tomu už vůbec nevěřila. Nakonec se to ale podařilo a jsem za to moc ráda. Samozřejmě to nevypovídá nic o jezdecké kvalitě, Poláci nakonec žádnou překážkovou kategorii ani na Galavečeru nezmínili, ale přesto je to pro mě jakýsi pomyslný stupínek, kterého jsem chtěla dosáhnout.

Letošní sezónu jste odstartovala už 9. ledna v Pise v sedle klisny Grega Wroblewskiho Lady Recorder, nicméně předpokládám, že na vašem dalším působení ve Dvorcích to nic nemění…

Změnu zatím neplánuji, asi záleží na tom, jestli se objeví nějaká další zajímavá spolupráce. Pokud ale budu mít motivaci pokračovat, popřemýšlím o něčem na zimu, a to hlavně kvůli jezdeckému zdokonalení. Myslím, že je ještě hodně kam se posunout a nerada bych zůstala, co se týče jezdeckého výkonu, pořád tam, kde jsem.

Máte nějaký cíl pro letošní sezónu, něco, co byste si ráda splnila?

Mým cílem je podávat dobré výkony, vyvarovat se zbytečných chyb a hlavně se vždycky co nejvíc sladit s určitým koněm – přizpůsobit se tomu, co potřebuje. Konkrétní cíl teď asi nemám, jen si přeji, aby se mi vyhýbala zranění.

foto: Bohumil Křižan a archiv Terezy Polesné