Trénuje teprve čtvrtým rokem, o úspěchy však nemá nouzi. Hned v prvním roce své kariéry získala jedničkový zásah prostřednictvím bělouše Pace Mana, aby vloni nejenže asistovala u 1500. vítězství svého kamaráda Václava Janáčka, ale především do posledního dne sezóny bojovala o celkový triumf v šampionátu rovinových trenérů. Ten jí nakonec o vlásek unikl, nicméně stala se pražskou trenérskou šampionkou. Jana Manová, vycházející trenérská hvězda, která v dokonalé souhře s manželem Antonínem připravuje na Pavlině Dvoře sedmnáctku koní, přičemž její prioritou je pohoda koní a spokojenost lidí kolem nich, protože právě bez nich to nejde...

Jani, jak hodnotíš ze svého pohledu sezónu 2024?

Sezóna 2024 byla nad naše očekávání. Jsme za ni moc vděční, hlavně poté, co se nepovedla ta předchozí. Ale to se stává, sejde se více věcí najednou a pak zjistíš, že se nedaří vůbec nic. Důležité je ale vydržet, vzít si i z těch špatných věcí ponaučení a jít dál. Tentokrát vše klapalo, jak má a byla to pro nás obrovská vzpruha a odměna za všechnu práci.

Které loňské vítězství tě nejvíc překvapilo?

Asi nejvíc mě překvapil American Fly v trojkové ceně v květnu v Praze. Ne to, že ji vyhrál, ale to jakým způsobem ji vyhrál. Velký podíl na tom měl Milan(Zatloukal – pozn. aut.), který mu perfektně rozvrhl síly v průběhu dostihu. Že je American dobrý kůň, jsme věděli už z práce, nicméně někdy se stává, že dostaneš do tréninku koně už s nějakou dostihovou minulostí, v níž se může přihodit spousta věcí, proč pak kůň, přestože je dobrý, nechce podávat výkony, na které má. Je pak složité najít správnou cestu k tomu, aby ho práce a dostihy znovu bavily. American je jeden z nich a jsem ráda, že nám letos ukázal, že je to opravdu dobrý kůň, což ostatně potvrdil ziskem zářijové Velké ceny českého turfu. Nicméně přes toto všechno má stále svou hlavu…

Až do poslední chvíle jsi bojovala o titul mezi rovinovými trenéry – věřila jsi, že by to mohlo vyjít?

Já jsem na to hlavně do poslední chvíle vůbec nebrala ohled. Dařilo se nám a koním jsme se snažili nacházet dostihy tak, aby jim to pasovalo. Až pár posledních dostihových dní, kdy jsme viděli, že jsme opravdu blízko, jsme se snažili zabojovat. Díky podpoře majitelů jsme mohli poslední starty koní namenežovat tak, abychom se pokusili zacílit na rovinový šampionát, ale bohužel to o kousek uteklo. Každopádně všichni koně na konci sezóny podali krásné výkony, a za to jsem byla moc ráda. Podařilo se nám je udržet celou sezónu ve stabilní formě. Ohledně šampionátu si myslím, že to tak asi mělo být – přece jen netrénujeme tak dlouho a všechno má svůj čas…

V rámci posledního mítinku sezóny nešlo jen o šampionát, ale i o to, zda dosáhne na svůj 1500. triumf populární Václav Janáček. Stalo se tak hned v první části dne, a to na tebou připravovaném Trip To Deauvillovi– jak sis tento okamžik užila?

V první řadě bych chtěla Pinďovi poděkovat za to, že nás přijel podpořit právě v tom rovinovém šampionátu. Když jsme spolu začínali na Pavlině Dvoře, nikdy by mě nenapadlo, že se spolu sejdeme u takové příležitosti jako trenér a žokej. Je to velký kariérní mezník a jsem moc ráda, že jsem toho mohla být účastníkem, jen by si to zasloužilo větší oslavu… Bohužel jsme ten den měli vše v poklusu a Pinďa se taky vždycky tady moc dlouho nezdrží.Tak snad to ještě dodatečně napravíme.

Během zimy dochází často k různým změnám, lidé mění angažmá třeba i jen na pár měsíců, jak je to u vás?

Tak jak to v dostihových stájích bývá, personál i koně se občas vymění. Co se týká lidí, práce u koní je těžká a málokdo u ní dlouho vydrží. Pro mě je důležité mít ve stáji tým lidí, kteří pro svou práci žijí a dělají to s láskou a hlavně věří tomu, co děláme my s manželem. Právě takový tým momentálně mám, a jsem za to vděčná.

Máme únor, kdy už přípravy na sezónu jedou na plné obrátky. Prozraď, na kterého ze svých tříletých se nejvíc těšíš a jak vidíš ambice u těch dalších?

Já se vždy těším na všechny. Každý si nakonec najde svou cestu, ať už tu s většími ambicemi nebo tu jednodušší. Ale na jednoho zvědavá jsem. Je to takový rošťák, moc nevyrostl, ale je to pěkný kompaktní nasvalený hřebec, který se zatím nemůže rozhodnout, jestli přece jen raději nebude pitbull (smích). Víc neprozradím, nicméně jeho cvalová akce si říká o pozornost…

Prima, tak to se budeme těšit. Jezdecké obsazení bude podobné jako vloni?

Pro letošní sezonu se nic nemění. Stájovým žokejem zůstává Milan Zatloukal, který by se měl na konci února vrátit z Bahrajnu. Ráda bych, pokud to bude časově vycházet, opět externě spolupracovala s Pinďou. Také bych na nízké váhy nebo s ohledem na úlevu chtěla dát příležitost holkám, které mám ve stáji. Samozřejmě vše záleží také na domluvě s majiteli.

Povídáme si v době, kdy trávíš čas s koňmi v Cagnes-sur-Mer. S kolika koňmi ses vydala do Francie na zkušenou a jaké jsou tvé dojmy?

Do Cagnes-sur-Mer jsme se letos přesunuli se sedmi koňmi. Už jsme tady byli vloni, ale jen se dvěma klisnami. Právě tyto klisny jsme sem vzali znovu plus ještě další svěřence, kteří již mají francouzský handicap, a mohou se tedy zařadit do nižších handicapových dostihů. Také jsme sem vzali některé tříleté,u kterých bychom rádi ve zdejších maiden dostizích získali handicap pro další cesty na francouzské dostihy. Zatím nám ovšem počasí moc nepřeje, leden tu byl dost deštivý a dráhy hodně měkké, což bohužel většina našich koní moc ráda nemá. Ale nic naplat, musíme se s tím poprat.Zůstáváme tu po celou dobu mítinku až do konce února.

Když vyrážíte na dostihy, pravidelně vás doprovází vaše děti, Toník a Anetka. Kdo se o ně a o koně stará, když jste pryč?

O stáj a děti nemusím mít po dobu mé nepřítomnosti žádné obavy, protože nyní má oboje v péči manžel. Má toho teď hodně, ale se zbytkem týmu i v loňském roce zvládli zimní přípravu na jedničku.

Jaký je tvůj trenérský cíl pro letošní rok?

Přála bych si, aby byl aspoň stejně tak dobrý, jako ten loňský, ale Milan Zatloukal mi na konci loňské sezóny říkal, ať si častěji pouštím písničku od Poetiky „Každou vteřinou míříme výš….“

foto: Pavla Pechmanová, Petr Guth a archiv Jany Manové