Před několika lety patřila mezi mladé perspektivní jezdkyně se slibnou budoucností. Jezdila pro různé trenéry na velkých závodištích i provinčních drahách a nebála se ani problémových koní, které ostatní odmítali. Za čtyři sezóny v sedle absolvovala celkem 152 startů, z nichž vytěžila osm vítězství a rovných šedesát tabulových umístění. Kam se podělala krásná dívka s bohatou hřívou vlasů, rozdávající úsměvy na všechny strany, jež kombinovala ježdění dostihů se zpěvem v kapele? Jak nyní žije a lze očekávat její jezdecký comeback? Právě na to nám odpověděla Zuzana Míčová.

Zuzko, co vás před lety přivedlo ke koním a jak vzpomínáte na své začátky v sedle?

Ke koním mě to táhlo od dětství. Bohužel nikdo z mé rodiny k tomuto sportu blízko neměl, a tak jsem si cestičku musela najít sama. Ve třinácti letech jsem dostala příležitost vystupovat jako zpěvačka a vydělala si první peníze. Právě za ně jsem si koupila svého prvního koně. Tím byla kobylka anglického plnokrevníka jménem Cornelie. U ní to vše začalo.

Váš premiérový start se odehrál na začátku dubna 2018 na závodišti v Lysé nad Labem v sedle Seresca a o hned o měsíc později, na stejné dráze i se stejným koněm jste se radovala z prvního triumfu. Jak jste tyto dva zásadní milníky v životě mladého jezdce prožívala?

Moc ráda na tyhle chvíle vzpomínám, bylo to super a jsem za ně moc ráda. Přála bych každému mladému jezdci, aby měl ze začátku takové štěstí na koně a dobré výsledky, jako jsem měla já. Hodně to přispělo k tomu, abych na sobě makala a chtěla více jezdit.

Nejvíce startů, konkrétně 56, jste absolvovala na koních v tréninku Michala Kalčíka. Co vám toto období dalo do života?

Manželům Kalčíkovým patří mé velké díky. Dodnes jejich koním fandím. Měla jsem jejich koně moc ráda a líbilo se mi, že kůň byl u nich vždy na prvním místě. Hodně mi tohle období dalo. Sedla bych jim kdykoliv na cokoliv.

Kterými dalšími českými stájemi jste prošla a kde jste byla nejvíc spokojená?

První rok jsem působila ve stáji Zámek Domoradice pod vedením Jiřího Brože. Velkou stopu v mém srdci zanechala stáj Petra a Ivana Kubových v Mladém Smolivci, kde jsem se cítila vždy jako doma. Bohužel jejich stáj už není dostihová, nicméně zůstali jsme dodnes velkými přáteli. To platí i o Evelíně Lošanové, která mi občas půjčí na svezení svého koně jménem Echo Rules. Toho si nejvíce vážím. Stejně tak si vážím přátelství a spolupráce s trenérkou Anetou Menclovou. Nejlepší stájí, kde jsem jezdila a určitě bych ji doporučila mladým jezdcům, je ta v Bošovicích, kde trénuje Václav Luka mladší. Ráda bych v této souvislosti zmínila i Asociaci českých trenérů a jezdců, kde Václav nyní působí. Myslím, že je fajn, že se konečně někdo stará o to, aby české dostihy šly ve šlépějích zahraničního turfu.

Za čtyři roky v sedle jste získala celkem osm vítězství, kterého z nich si nejvíce vážíte nebo je pro vás svým způsobem speciální?

Vážím si všech vítězství, ono jich totiž až tak moc nebylo (smích). Všechna si do detailu pamatuji dodnes a ten pocit se nedá popsat, to prostě musí člověk zažít.

Po slibně se rozvíjející kariéře jste najednou dostihový svět opustila – co bylo důvodem?

Já cítím, že jsem dostihový svět nikdy neopustila. Pořád věřím, že jsem součástí této komunity. Dostihy se snažím hodně sledovat, pořád mě baví… Mou aktivní jezdeckou kariéru zastavila váha. Dlouho jsem bojovala, co se týče jídla a celkově životosprávy. Přes den jsem trávila čas v sedle a pak do noci zpívala s kapelou, takže čas na sebe samu už nezbýval. A to se pak projevilo.

V loňském roce jste se stala maminkou. Jak si užíváte mateřství a co plánujete do budoucna?

Upřímně? Rodina je mé největší životní vítězství. Užívám si každou chvíli, protože už teď vidím, jak to vše hrozně rychle utíká. Co se týče plánů do budoucna –cíle v sedle už moc nemám, ale chybí mi to moc. Dostihy momentálně sleduji jako divák a v budoucnu uvidíme. 

 foto: Marcela Kozová, Pavla Pechmanová a Andrea Zavadilová