Baví ho běhání, fotbal i plavání, ale jeho největší láskou jsou koně. I proto před třemi lety zamířil ze severní Moravy do Prahy, aby se jim věnoval profesionálně. A svého rozhodnutí nemusí litovat, vždyť hned ve svém devátém životním startu trefil do černého a prostřednictvím svěřence Jiřího Brože Ashe se mohl v Mostě radovat z premiérového vítězství. Sympatický mladík, který brzy oslaví osmnácté narozeniny a svou bezprostředností si vás získá během několika minut, Filip Hellebrand.

Filipe, co vás přivedlo ke koním?

Koně miluju odmalička. Ze začátku jsem chodil do různých jezdeckých oddílů, jezdil parkury. Když jsem ale poznal rychlost dostihových koní, věděl jsem, že právě tento sport je pro mě to pravé.

Takže jedna zkušenost a bylo rozhodnuto?

Ne úplně, protože poprvé na koni jsem cválal až na škole ve Velké Chuchli.

Aha, takže volba školy byla tak trochu naslepo?

Ano. Úplně jsem nevěděl, do čeho jdu, ale zariskoval jsem a povedlo se. Hodně mě to chytlo, práce i učení mě začalo bavit a dokázal jsem si, že když chci, dám všechno.

Jaká byla reakce rodičů? Podporovali vás od začátku, nebo měli spíš obavy?

Věděli, že chci být u koní, ale báli se, jestli mě to bude bavit, jestli mi to půjde a dokážu se prosadit. Teď už mě podporují, co nejvíc to jde, i když se samozřejmě bojí, aby se mi něco nastalo.

Což je pochopitelné... U jakého trenéra a na jakém koni jste tedy poprvé cválal?

Bylo to na školním koni od Františka Mourka jménem Johannes Kepler a už to bylo i s krátkými třmeny. Zalíbilo se mi to natolik, že jsem hned věděl, že u téhle práce chci zůstat.

Na dostihové škole je aktuálně silná převaha děvčat. Jak to mezi nimi zvládáte?

Jejich převaha mi vůbec nevadí. Jedu si to svoje. Holky jsou fajn, přejí mi, ať se daří, a ve svém ročníku, třetím, jsem opravdu sám kluk.

Už letos vás čekají závěrečné zkoušky. Co dál? Budete zkoušet nástavbu, nebo "stačilo"?

Přemýšlel jsem o nástavbě, ale asi to zakončím a budu se naplno věnovat ježdění. Hodně mě v tomhle směru motivuje práce, kterou mám. Působím u Jirky Brože v Lysé nad Labem a daří se mi.

A právě pro tohoto trenéra jste zatím odjel nejvíce dostihů...

Jirka mi dává šance a mám jeho důvěru. Už jsem díky němu jezdil nejen v ČR, ale i v Německu v Dortmundu. Ve stáji máme dobrý kolektiv a hodně mě to u něj baví.

Jaké koně nejčastěji jezdíte v tréninku? Svěřuje vám i starší ostřílené "cracky"?

Jezdím převážně mladší koně, ale i ty, kteří nejsou jednoduší na ježdění. Dá se říct, že během chvíle jsem se musel naučit odjezdit všechno. Jsem tady na praxi, takže u koním trávím celý den a díky tomu, že vím, jak to chodí v praxi, jde mi dobře i teoretická výuka.

Takže problémy s učením u vás nehrozí, a propos jaké předměty vás na SŠDSaJ nejvíce baví?

Učení mi docela jde a mými oblíbenými předměty jsou samozřejmě tělesná výchova, jako u většiny, a pak dostihový řád a teorie jízdy.

Váš první start se odehrál v Mostě na začátku loňského května v sedle Lazarda. Jak na to vzpomínáte?

Byl to neskutečný pocit. Vůbec jsem se nestresoval, naopak, já se těšil! A když jsem sesedl a zjistil, že jsme byli třetí, hned bych jel znovu.

Od té doby jste se v dostizích objevil celkem osmkrát, a to jak v dostizích pro amatérské jezdce a jezdce žáky, tak i mezi profesionály. Je v tom velký rozdíl?

Určitě je to jiné, v dostihu s ostřílenými žokeji sleduji hlavně ostatní a hodně se od nich učím, abych se jim v budoucnu mohl vyrovnat.

Trochu jiné jsou určitě tuzemské dostihy i ve srovnání s těmi zahraničními, s nimiž už máte svou zkušenost...

V zahraničí jsou dostihy rychlejší, není prostor něco vymýšlet. V ČR jedete po boku lidí, které znáte a s nimiž se můžete bavit. Myslím, že obojí má své kouzlo.

Vzhledem k vaší výšce mi to nedá se nezeptat, jak moc bojujete s váhou...

Je to velký boj. Držím dietu a můj jídelníček je bohatý na zeleninu a vlákninu. Kondici i váhu si udržuju hlavně běháním a plaváním, protože si nemůžu dovolit nabrat svalovou hmotu. Vyhýbám se smaženým jídlům a mám sestavený přesný jídelníček, který dodržuji. Kdy se najím? Třeba když vím, že v dalších čtrnácti dnech nepojedu žádný dostih, to si pak dopřeju jedno velké jídlo.

To je opravdu málo... Co si dáte nejraději, když můžete? A do budoucna, neplánujete přechod na překážky, kde je předepsaná hmotnost přece jen o něco vyšší?

Co se týče jídla, mám rád italskou kuchyni. A přechod na překážky? Asi bude rychlejší, než jsem původně plánoval...

Alternativou je i zkusit štěstí za hranicemi třeba jako pracovní jezdec. Které země vás v tomto směru lákají?

Mými vysněnými lokacemi jsou Německo a Francie.

Jste teprve na začátku kariéry, máte nějaké vzory, k nimž vzhlížíte, kterým byste se rád přiblížil?

Vzory jsou pro mě David Liška a Jan Verner. Líbí se mi, jak stylově jezdí a především jak přemýšlí v dostihu.

Před deseti dny jste premiérově vyhrál v Mostě. Jaké to bylo?

Byli jsme favorité, což jsem si nepřipouštěl. Do dostihu jsem šel s čistou hlavou a doufal, že to vyjde. Hodně jsem se snažil. A jaký to byl pocit? No, nepopsatelný. Je to něco, co si budu pamatovat po celý život.

Letos jeden start – jedno vítězství, takovou bilanci by si přál každý. Jaké jsou vaše letošní ambice? Co byste rád vyhrál nebo dokázal?

Chci co nejvíce jezdit a získávat zkušenosti, žádný další plán zatím nemám.

A nějaký dlouhodobější sen?

Stát se žokejem a zdokonalovat se v ježdění. To by mi úplně stačilo. 

foto: Pavla Pechmanová a archiv Filipa Hellebranda