Její "pedigree" i křestní jméno ji předurčují k vítězství a díky tomu, že je dcerou výborné žokejky a trenérky Ingrid Janáčkové-Koplíkové a multišampiona Václava Janáčka, je pod drobnohledem dostihového publika již od svého prvního startu v Ponylize. Od té doby už však uplynula nějaká doba a z malé "Viky" se stala krásná slečna. Slečna, která aktuálně dokončuje základní školu v Čelákovicích, ráda poslouchá hudbu Justina Biebera a Beyonce a s níž si můžete bez obav povídat o čemkoliv, protože je milá a na nic si nehraje.

Viky, jak ses na svůj první dostih v životě těšila?

Těšila jsem se velice a měla jsem trému, protože to bylo něco nového.

Jaký byl průběh dostihu, povedl se podle tvých představ?

Průběh dostihu probíhal přesně podle mých představ. Kobylka byla klidná a v rovině předvedla nádherný finiš. Po proběhnutí cílem jsem měla pocit, že jsem to stihla, a když se to potvrdilo, byla to nepopsatelná radost.

První start a hned vítězství, to je debut z kategorie snů. Co na něj říkali rodiče?

Myslím, že rodiče byli asi v podobném šoku jako já, že se mi povedlo vyhrát hned napoprvé.

Kdo z nich ti ohledně ježdění více radí? Oba mají zkušeností na rozdávání...

Řekla bych, že oba dva, ale tím, že jezdím u mamky ve stáji, tak asi víc ona.

Jak často jezdíš koně v práci a kterého z mamky lotu máš nejraději a proč?

Jezdím téměř každý den, často i ráno před školou a samozřejmě o víkendech. Nejraději mám Zorkena a Biriatoua, jsou to koně, se kterými jsem si nejvíce sedla a jezdím je prakticky od jejich příchodu do stáje.

Když člověk začíná, většinou má nějaký vzor, k němuž by se rád přiblížil. Máš někoho, kdo se ti svým projevem v sedle líbí?

Mými vzory jsou momentálně William Buick a Hollie Doyle.

Několik let jsi jezdila dostihy poníků, které jsou dobrou průpravou pro začátek v rovinových dostizích. Nyní už máš srovnání, v čem je největší rozdíl?

Když srovnám dostihy plnokrevníků a poníků, vidím velký rozdíl v tom, že „velké“ dostihy jsou mnohem víc o taktice a strategii. V dostizích poníků nebyl nikdy moc prostor na vymýšlení, většinou všichni rovnou spěchali do cíle.

Na svůj věk jsi poměrně vysoká. Jak si udržuješ váhu a čím si upevňuješ kondici?

Momentálně s váhou nemám žádný problém.  Jsem poměrně lehká a nemám potíže splnit ani nejnižší váhový limit. Mám ráda i zdravé jídlo, nejraději si dám sushi nebo Caesar salát.

Co bys ráda v dostihovém sportu dosáhla? Máš nějakou vysněnou metu?

Chci se dál zlepšovat, sbírat zkušenosti a v budoucnu bych se určitě ráda podívala i do zahraničí.

Která země by tě lákala? S mamkou i taťkou už jsi poznala španělský turf,  jak se běhá ve Francii i jak to chodí v Dubaji...

Pobyt v Dubaji byl úžasný, výsledky skvělé, není co vytknout. Určitě si dokážu představit, že bych v budoucnu žila mimo Česko, často s mamkou projíždím mítinky ve Francii a měla jsem možnost si zajezdit na dubajském Meydanu. Nejvíce mě láká Dubaj, Amerika nebo Francie.

foto: Andrea Zavadilová a archiv Viktorie Janáčkové