Do dostihového povědomí se dostala nejen svými jezdeckými výkony, ale i díky poníkovi, na kterém závodila. Populární Larry Strakáč, pokřtěný kvůli svému temperamentu a rychlosti na Lerryho Tryskáče, si získal srdce mnoha diváků stejně jako jeho jezdkyně, která se během několika sezon vypracovala až mezi top patnáctku českých rovinových jezdců a v rámci prvomájového mítinku v Lysé nad Labem slavila své premiérové překážkové vítězství.

Aničko, 1. května v Lysé jste poprvé zvítězila na překážkách. Měla jste při svém překážkovém debutu trému?

Popravdě? Trému jsem neměla a divila jsem se tomu. Někde hluboko tam asi nějaký respekt byl, ale nepociťovala jsem ho, protože ve mně převládal pocit radosti. Tak moc jsem se těšila...

Věřila jste, že by to mohlo být i na vítězství?

Tím, že koníka znám a věděla jsem na čem sedím, věřila jsem, že když se budu držet, zvládneme to až do cíle. Ale určitě jsem si nemyslela, že by to mohlo dopadnout vítězstvím.

Kam ve svém výčtu tento triumf řadíte?

Každého vítězství si moc vážím, protože vím, co to obnáší, nachystat vše tak, aby to klaplo. Nicméně toto vítězství pro mě znamená opravdu hodně, je to srdeční záležitost.

V Lysé jste už podruhé v kariéře získala double. Je to i tím, že právě tam jste s plnokrevníky začínala?

V Lysé jsem jako doma, je to místo, kde jsem nejen začínala, ale také poznala důležité lidi mého života, takže pouto k tomuto závodišti je velmi silné. Dobře se mi zde jezdí, dráha je vždy skvěle nachystaná. Doufám, že mi štěstí bude přát i dál.

Druhým rokem pracujete u Martiny Havelkové ve Velké Chuchli. Jaké zajímavé mladé a tříleté koně máte letos ve stáji a kdo z nich se vám osobně nejvíce líbí?

Z  těch nejmladších se mi moc líbí klisna Emcca, mezi tříletými mám pak oblíbeného Galagose. A kdo by mohl překvapit? To je ve hvězdách, ale určitě jich ve stáji je více.

V šampionátu rovinových jezdců vám aktuálně patří desátá příčka. Jaký je váš letošní cíl, týkající se počtu vítězství nebo celkového umístění?

Mým cílem je vždy kvalitně odjet dostih, tak aby byli všichni spokojení. Neustále se zlepšovat a kdyby se letos těch překážkových dostihů ještě pár povedlo, bylo by to hezké. Samozřejmě je to hlavně o tom, dostat šanci.

Budete se i nadále věnovat rovinovým dostihům, nebo když by byla příležitost, jste ochotná se jich i úplně vzdát?

Určitě budu jezdit roviny, jak jen to půjde. Kdyby se ovšem naskytla příležitost skákat, nebudu váhat ani minutu, protože k překážkám mě to táhne čím dál víc. Doufám, že rovinových dostihů se nebudu muset nikdy vzdát, ale kdybych stála před tímto rozhodnutím a měla jistotu, že budu sedět na spolehlivých překážkových koních, možná bych tak učinila. Ale tohle zatím není na pořadu dne, je to takové to – co by kdyby... Nejšťastnější bych byla, kdybych v budoucnu mohla kombinovat obojí. 

foto: Pavla Pechmanová