Pochází ze Slovenska, v Čechách se však cítí jako doma. Jak by také ne, když vloni se stal nejobsazovanějším slovenským jezdcem u nás a dokonce ovládl premiérový ročník seriálu amatérských jezdců. Adam Šebesta, mladík, kterému nechybí vůle ani razance a nebojí se velkých výzev...

Adame, kdy a kde jste s koňmi začínal?

Začínal jsem v hřebčíně Kobylany v roce 2020 u trenéra Ľudovíta Šebesty, u kterého jsem doteď. Hlavní důvodem, proč jsem šel ke koním, byla pandemie covidu. Kvůli různým nařízením, která platila, jsem nemohl chodit hrát fotbal, a tak jsem hledal jinou možnost, jak trávit čas mimo domov. A protože u koní jste téměř pořád venku a do kontaktu s ostatními moc nepřijdete, stala se stáj perfektním místem, kam jsem mohl "vypadnout" v době, kdy se nedalo téměř nic dělat.

Svůj první start jste absolvoval 6. dubna 2024 na bratislavské dráze v sedle sedmiletého valacha Mondoviho, s nímž jste skončili čtvrtí. Jaké byly dojmy?

Bylo to něco neskutečného. I když jsem dráhu v Petržalce znal z dostihů ponyligy, objet ji na velkém koni, startovat z boxů a bojovat proti profesionálům, bylo jako splněný sen.

Na své premiérové vítězství jste dlouho nečekal, přišlo hned tři týdny po vašem debutu...

Jaké to je zvítězit jsem okusil hned při svém třetím startu v kariéře. Byl to dostih na 1800 metrů v Šuranech a já jezdil hnědáka Luckynava pro stáj Racing Junior Club. Byl to moment, na který v životě nikdy nezapomenu...

Zatímco v roce 2024 jste v ČR pouze mapoval terén, vloni už jste zde jezdil pravidelně. Je podle vás nějaký rozdíl v tom, jak se jezdí na Slovensku a jak v Čechách?

V ježdění nevidím žádné velké rozdíly. Maximálně je o tom, že v ČR je víc závodišť, trenérů a koní.

Když člověk v nějakém oboru začíná, má většinou před očima vzory, k nimž vzhlíží. Kdo je tím vaším?

Ze slovenských je to Jaro Línek a ze zahraničních jezdců pak Frankie Dettori a William Buick.

Jezdíte jak dostihy pro žákovské jezdce a amatéry, tak i dostihy, kde se potkáváte s ostřílenými žokeji. Je to z vašeho pohledu trochu jiné?

To, že můžu jezdit proti profesionálům, beru jako motivaci k tomu, abych na sobě víc pracoval a posouval se dál.

Jaký je váš vztah k dostihům na menších drahách, máte rád velké "báhny", nebo spíš malé dráhy, kde se vyhrává dravostí či taktikou?

Je mi to jedno, každá dráha je trochu specifická – na každou si člověk musí zvyknout a přizpůsobit jízdu jejím podmínkám.

Máte nějakou oblíbenou?

Ta v Praze, cítím se na ní fajn a vyhovuje mi.

Vloni jste v ČR absolvoval více startů než doma na Slovensku. Počítal jste s tím, že by mohl být mezi českými trenéry a majiteli takový zájem?

Ne, nemyslel jsem si, že bych mohl jezdit v ČR tak často a odjezdit tolik dostihů. Jen jsem se snažil jezdit co nejlépe a nedělat zbytečně moc chyb. Samozřejmě bych chtěl poděkovat všem trenérům a majitelům, co mi dali šanci a mohl jsem pro ně jezdit. A speciální dík patří panu Šebestovi. 

Na svém kontě máte aktuálně deset vítězství, kterého si nejvíce ceníte?

Za nejcennější považuji vítězství v seriálu SČADJ a vítězství v dostihu třetí kategorie na koni New Moon pro trenérku Janu Manovou.

Je vám devatenáct let a dostihy jezdíte jako amatér druhým rokem. Jakou školu studujete? Prozraďte, co z vás jednou bude?

Aktuálně studuji na Střední průmyslové škole v Myjavě obor Mechatronika a jsem ve čtvrtém, tedy maturitním ročníku.

Co vás baví ve volném čase kromě koní?

Odmalička mě baví snad všechny sporty, ale kdybych měl vybrat jen ty top, jsou to především florbal, volejbal, plavání a chození do posilovny. Jinak rád se podívám na pěkný film, poslechnu dobrou hudbu nebo trávím čas s přáteli.

Jaký je váš cíl pro letošní sezónu? Co byste rád dokázal? 

Mým cílem je být nejlepším amatérským jezdcem v ČR. 

foto: Pavla Pechmanová, Monika Smolková, Bohumil Křižan