Ve svých 22 letech je naší nejúspěšnější českou ženou nad překážkami. Za pět let, co jezdí, absolvovala bezmála 400 startů, v nichž získala celkem 62 vítězství (z toho 48 nad skoky, takže ji už pouze dva triumfy dělí od překážkového žokejského titulu, na nějž v celé české historii zatím dosáhla jen legendární Eva Palyzová). Svůj talent od začátku dělí mezi roviny a překážky a jejím dlouhodobým cílem je dokázat, že být holka není slabina. O ježdění v zahraničí, spolupráci s těmi nejlepšími stájemi i kamarádství, které neválcují ambice, nám vyprávěla stále usměvavá Lenka Neprašová.

Leni, jak ze svého pohledu hodnotíš uplynulou sezónu?

Hodnotím ji pozitivně navzdory zranění, které mě vyřadilo jak na vrcholy české tak i italské.

Co se přihodilo?

V září jsem si ve Wroclavi zlomila klíční kost. Lehce úsměvné na tom všem je, že v květnu jsem byla na vyndání implantátu z levé klíční kosti, kterou jsem si předtím zlomila v prosinci v Cagnes-sur-Mer. Takže stejné zranění dvakrát za sebou.

Jak vidím, klíční kost je tvá Achillova pata. Jak obecně snášíš zranění? Jsi vzorný pacient, nebo spíš rebel, co si tak trochu dělá, co chce?

Doktory moc neposlouchám, spíš dám na svůj pocit. A spěchám do sedla...

Během tří sezón ses vypracovala tak, že tě pravidelně angažují přední české překážkové stáje a dávají ti spoustu příležitostí i v zahraničí. Stále jsou tvou srdeční záležitostí Pardubice, nebo už je to teď jinak?

Už je to jinak, raději už jezdím v zahraničí.

Itálie, Francie či Polsko, to jsou země, kam už ses pracovně podívala. Kde se cítíš nejlíp?

Ve Francii. Je to pro mě jiný svět. Svět, kde jezdí hodně žokejů na opravdu vysoké úrovni. Naopak Itálie je taková rodinná. Jezdí tam skvělá parta lidí, a to si užívám. Navíc si všichni úspěch vzájemně přejeme.

Tvé první vítězství z 19. března 2023 se zrodilo ze spolupráce s Alžbětou a Janem Faltejskovými, u nichž působíš doteď...

Na Osvinově to miluju, jsem tam prostě doma. To zázemí, které tam Baštovi vybudovali, je skvělé. Navíc moc oceňuju přístup Honzy Faltejska, a to jak k lidem, tak i ke koním.

Když už jsme u koní, máš na Osvinově nějakého vyloženého oblíbence?

Oblíbených koní mám hodně, ale asi nejvíc jsou mi blízcí mladí od Bohouše Boška (stáj BoKaBau), které vidím jako velké naděje do budoucna. Z dalších mám pak hodně ráda ryzáka Korfu v majetku pana Charváta.

Pod sedlem jsi již měla celou řadu špičkových koní, který byl ale z tvého pohledu ten nejlepší?

Ano, bylo jich opravdu hodně. Ale kdybych musela říct jen jedno jméno, tak Prince D´Orage.

Získala jsi titul nejlepší ženy na překážkách za rok 2025, co to pro tebe znamená?

Moc si toho vážím a mrzí mě, že jsem nemohla být na Galavečeru českého turfu.

Na Galavečeru kvůli zahraničnímu angažmá v Cagnes-sur-Mer chyběla i tvá velká kamarádka, trojnásobná žákovská premiantka Anička Lebdušková. Jak jste se daly dohromady a co na ní nejvíce oceňuješ?

S Aničkou se bavíme od roku 2023, vždycky jsme si rozuměly, ale během Cagnes a i teď v Pise je to moje největší opora. Jsme spolu dva a půl měsíce, pracujeme spolu, bydlíme spolu a nikdy jsme neměly žádný problém. Je to skvělá holka, moc si rozumíme a mam ji strašně ráda. Úspěchy jí přeju a mám velkou radost, že si vede dobře.

Co by sis přála pro letošní sezónu, kterou jsi již odstartovala několika vystoupeními ve Francii a Itálii?

Hlavně chci zůstat zdravá. Mým největším přáním ale je, aby mě to zase bavilo jako na začátku. Přece jenom začala jsem ježdění už trochu brát jako práci, a to mi nesvědčí.

foto: Petr Šedivý, Dostihové závodiště Pardubice a archiv Lenky Neprašové