Má dostihové pedigree, které ji předurčuje k úspěchu. S příjmením Petrlíková je v pořadí již čtvrtou zástupkyní něžného pohlaví, kterou JC ČR registruje ve svých statistikách. Několik let jezdila dostihy v rámci Ponyligy a s ex-dostihovým ryzákem Hidden Flamem obrážela parkurové závody. Vloni na konci července absolvovala v Chuchli dostihový křest a na konci sezóny 2025, na témže závodišti, slavila svůj první triumf. Dívka, která kulišácky říká, že krásná je po mamince a chytrá po tatínkovi – Lea Petrlíková.

Leuško, jak hodnotíš svou první "dospěláckou" dostihovou sezónu?

Svou první sezónu hodnotím velmi pozitivně. Ostudu jsem snad neudělala, ale uvědomuji si, že je co zlepšovat.

Začínala jsi v Ponylize, jako řada tvých současných jezdeckých kolegů. Je to podle tebe dobrá průprava pro start do dostihového světa?

Myslím, že ano. Dostihy v rámci Ponyligy mi umožnily okusit správnou dostihovou atmosféru, naučily mě zachovávat klid ve vypjatých situacích a daly mi i spoustu kamarádek, s nimiž se ráda vídám dodnes. Nicméně jezdit dostihy poníků a jezdit "standardní" dostihy, v tom je rozdíl určitě velký.

Můžeš to trochu rozvést?

V dostihu musím myslet pohotově a je tu mnohem větší zodpovědnost vůči koni, trenérovi a majiteli. Nicméně ráda vzpomínám na dostihy poníků a občas i sleduji momentální dění v Ponylize.

Máš mezi koňmi nebo jezdci někoho, komu vyloženě přeješ?

Vyloženého favorita nemám, fandím všem a také to všem moc přeji.

Svůj debut jsi absolvovala v amatérském dostihu na konci července 2025 v Praze-Velké Chuchli. Měla jsi trému před prvním startem z boxů?

Tím, že je můj tatínek velký "nervák" a já tu vlastnost zdědila po něm, byla jsem hodně nervózní. Ale věřím, že v budoucnu nervozita nebude už ani znát... Určitě mi hodně pomohlo, že jsem Rabbit Rocka předtím jezdila v práci. A zážitek z dostihu? Bylo to podobné jako můj první parkur.

Se stejným koněm a na stejné dráze jsi o tři měsíce později premiérově zvítězila. Jak jsi tento přelomový moment kariéry prožívala a kdo měl z tohoto úspěchu největší radost?

První vítězství jsem prožívala asi jako každý, měla jsem z něho obrovskou radost. Myslím si, že největší radost měl táta, ale samozřejmě se radovala i mamka, která bohužel u toho nemohla být.

Většinu jezdeckých příležitostí jsi dostala právě od svého otce. Kolik času trávíš v Pičíně a jezdíš i v jiných dostihových stájích?

U táty jezdím hlavně přes prázdniny a občas tam zajedu i nějaký ten víkend, jinak převážně navštěvuji stáj Konstantina Kobzareva.

Tedy dostihově čas dělíš mezi Pičín a Krabčice. Liší se nějak trenérský přístup tvého táty a Konstantina Kobzareva? A pokud ano, který z nich je ti bližší?

Trenérský přístup se až tak moc neliší, jediné, co je jiné, je počet lotů.

Trenér Kobzarev má ve stáji poměrně pestrou směsici starších i mladých perspektivních koní. Máš k některému z nich blíže než k ostatním, třeba jen proto, že ti jezdecky vyhovuje?

Myslím, že všichni jsou něčím výjimeční a mám je tedy všechny ráda stejně.

Kromě dostihů se stále naplno věnuješ i parkurům, dá se to stíhat?

Přiznávám, že stíhat obojí je občas dosti náročné.

Už pouhý měsíc zbývá do startu tuzemské dostihové sezóny, s jakými ambicemi do ní vstupuješ?

Tuto sezónu už se ode mě bude něco očekávat, takže bych se ráda zlepšila a podávala co nejlepší výkony. A z dlouhodobého hlediska platí to, co jsem říkala už před třemi lety, když jsme si povídaly poprvé - ráda bych jednou vyhrála České derby a určitě i dědův memoriál. 

foto: Pavla Pechmanová, Chuchle Arena Praha, archiv Ley Petrlíkové