Pokud máte podnikavou maminku, která vám přichystá netradiční překvapení, může se z vás přes noc stát nejen dostihový fanoušek, ale i majitel hned několika koní. Nevěříte? Anesteziologická veterinární sestřička a majitelka stejnojmenné dostihové stáje Veronika Pajerová, vás přesvědčí, že právě takhle před několika lety získala svého prvního koně a navždy propadla kouzlu dostihů...

Veroniko, váš příběh je jak z nějakého seriálu...

Možná ho trochu připomíná... Je to příběh rodiny, která nikdy neměla koně a ani já, ani mé mladší sestry jsme po něm nijak zvlášť netoužily. Naše mamka (Veronika Šefl) však na to měla jiný názor. Zhruba před osmi lety mi náhle od ní pípla zpráva s fotkou, na které stála u odstávčete Haflinga s komentářem: „Koupila jsem koně.“ Nikdo z rodiny o tom nevěděl a vlastně ani netušil, že se něco podobného chystá. Tento koník jménem Leon pak odstartoval naši lásku ke koním.

Jak to bylo dál?

Náš Hafling byl ustájený na dostihovém závodišti v Lysé nad Labem a jednoho krásného dne přišla mamka s tím, že si koupila na aukci v Deauville dostihového koně. Toho pak měla v tréninku u Míši Musialové a věřte nebo nevěřte, vedle v boxe stál můj osudový kůň Whiskey Creek. Byla to láska na první pohled a poslední krůček k tomu, aby mi mamka vnukla nápad založit si vlastní stáj.

Stáj, jejíž dres se na českých a německých dostihových drahách objevuje už pátou sezónu. Kdo jej navrhoval a má pro vás tato barevná kombinace, která je výrazná a v dostihu dobře sledovatelná, nějaký speciální význam?

Návrh dresu má pro mě speciální význam. Barvy a kombinace navrhovaly mé mladší sestry, které jsou nedílnou součástí našeho týmu. Byl to pro ně dost důležitý úkol, protože usoudily, že dresy jsou obvykle hnědé, zelené, žluté a modré, a to je prý nuda (smích).  Vínová s růžovou byla jasná volba, protože podle sester je unikátní.

Jak to bylo dál s vaší láskou na první pohled?

Whiskey Creek debutoval až jako čtyřletý. Bylo hned znát, že má povahu bojovníka a dostihy ho baví. Je to úžasný kůň s velkým srdcem. Vždy dělal velkou radost a i když se to někdy nepovedlo, pokaždé jsem na něho byla pyšná. První vítězství s Creekem bylo neskutečně dojemné a zároveň to byla obrovská radost. Být na tabuli je skvělé, ale být vítěz je nepopsatelný pocit.

Věřím, že minimálně stejnou radost jako při premiérovém vítězství, jste měla 2. května v Mostě, kde jasně triumfoval ve štědře dotovaném Leram Super Handicapu...

Věřila jsem Vanesse i Creekovi, ale nebudu lhát, byla jsem dost nervózní. To, že přijde jako vítěz a jeho soupeři ho uvidí v cíli z devíti délek, to jsme vůbec nečekali. Byla to obrovská radost a já jsem na svého koně neskutečně hrdá. Často si ten dostih přehrávám a vždycky z toho mám husí kůži. Ještě jednou bych moc chtěla poděkovat celému týmu za skvělou práci.

Na Pohoří k Martině a Vanesse Růžičkovým se vaši koně přestěhovali z Lysé nad Labem od Jiřího Brože. Proč jste si vybrala právě tuto stáj? Čím vás nejvíc oslovila?

Za to opět může mamka, která jednoho svého ex-dostiháka dala na přetrénování k Vanesse Růžičkové, aby našel uplatnění ve sportu. Jela jsem se na Pohoří podívat a moc se mi tam líbilo. S Vanessou a paní Růžičkovou jsme si rozuměly od první chvíle. Na podzim minulého roku jsme se rozhodly, já i mamka, odejít od trenéra Brože. Mamka si svoji Be My Person ustájila v protější stáji u Ingrid (Janáčkové-Koplíkové- pozn.red.) a já se rozhodla pro Martinu Růžičkovou. Paní Růžičková a Vanessa jsou skvělé. Koním se věnují s maximální péčí, jejich management krmení (krmí kvalitním anglickým krmivem Baileys) a celkové péče je skvěle propracovaný. Do stáje k Vanesse jsme nakonec přestěhovaly i naše sportovní a provozní koně.

Takže zatímco maminka zůstala v Lysé nad Labem, vy jste přesídlila na Pohoří i s vaším dalším zástupcem, pětiletým Ashem...

Můj další úžasný koník Ash přišel z online aukce BBAG před dvěma lety. Debutoval jako tříletý, ale až na konci sezóny. Nicméně další sezónu ukázal, že se soupeřů nebojí a své první vítězství vybojoval v dubnu loňského roku na mostecké dráze.

Jaké plány dál čekají vaše koně?

Whiskey Creekovi je letos osm. Před sezónou jsem si řekla, že jestli se mu už nebude chtít běhat, tak přejde dolů do stáje k Vanesse na „důchod“. Ten se však odkládá, protože oba letošní starty se nadmíru povedly. Zdá se, že nové prostředí a tréninky zapůsobily a Creek ještě neřekl poslední slovo. Za devět délek, které nadělil soupeřům v Leram Super Handicapu, dostal 10,5 kg navíc, takže půjde o kategorii výš, pravděpodobně opět v Mostě a uvidíme.

Co se týče Ashe, ten se v tuto chvíli stále ještě připravuje a s trenérkou se potom rozhodneme do jakého dostihu ho pošleme.

Vaše koně jsou připravováni ve stáji asi nejznámější české překážkové jezdkyně a trenérky. Počítáte i s jejich případným přechodem na překážky?

Samozřejmě, že paní Růžičková si hned oba prohlédla, jestli náhodou nebude alespoň jeden z nich vhodný do překážek. Nicméně já nemám na překážky nervy. Mám obavy, jen když se na překážkový dostih dívám, a to jde o cizí koně...

Čeho byste ráda v dostihovém sportu jako majitelka dostáhla? Máte nějakou vysněnou metu?

Líbilo by se mi účastnit se klasických nebo jedničkových dostihů, ale v tomhle ohledu jsem spokojená s tím, co mám. Jsem majitelka dvou skvělých koní, s nimiž sdílím jejich úspěchy i neúspěchy. Je to pro mě srdeční záležitost. Kdyby tenkrát mamka neměla ten bláznivý nápad koupit tajně koně a pak mě přemluvit k vlastní stáji, přišla bych o příležitost tohle všechno zažít. Nikdy bych neměnila. Je to návykové a je to na celý život.

foto: Pavla Pechmanová a Andrea Zavadilová