Když jsme si před čtyřmi lety povídaly s trenérkou Sacamira Evou Petříkovou, vyučující na Střední zemědělské škole v Přerově, dávala mi tip na velmi šikovnou dívčinu, kterou má v ročníku. Ano, byla to Petra Zedková, tehdy vycházející hvězdička, která sbírala své první čárky převážně na koních své kamarádky a nejky – Kateřiny Ilíkové. Po letech musím uznat, že tento odhad byl více než správný. Z nenápadné moravské amazonky se stala výborná žokejka, která se nebojí ani problémových koní a jezdí nejen s citem, ale i rozvahou.

Peti, jak se cítíte jako leaderka letošního šampionátu?

Jak se cítím jako leaderka? Pořád jsem trochu překvapená z toho, že se stále nenápadně vracím do čela šampionátu. Samozřejmě mám z toho radost, ale konec sezóny je ještě daleko. Hlavně musím poděkovat všem trenérům a majitelům, že mě tolik posazují. Bez nich bych nebyla tam, kde jsem.

Jste-li v čemkoliv nejlepší, může se lehce stát, že zodpovědnost za dobrý výsledek svazuje ruce...

Tak ruce mi to určitě nesvazuje, tlak ostatních necítím. Jako je pravda, že když třeba chvilku něco nevyhraji, tak nad tím přemýšlím, ale to je spíše moje nenažranost a dravost...(smích)

Už tuto neděli budete v sedle Sedmaga v nejsledovanějším derby-trialu Velké červnové ceně. S jakými ambicemi do ní jdete?

Ambice jsou velké. Je to pro mě obrovská jezdecká příležitost, takže je samozřejmostí, že chci dosáhnout co nejlepšího výsledku. Pokud bude rychlejší tempo, bude nám to hrát do karet. Ale i když nebude, udělám vše proto, aby měl dostih co nejjednodušší a mohl koncem zabojovat.

Se Sedmagem se dobře znáte z dostihů i z práce. Jaký je to typ koně?

Je to drobnější koník, ale má velké srdce. V práci chodí moc dobře, nikdy se na to “nevyflákne”. Vytrvalost tam je, a protože naši koně mají formu, myslím, že může mile překvapit.

Pokud byste uspěli a Sedmag se dostal na start Českého derby, budete v jeho sedle?

Byla bych strašně ráda, kdybych mohla zůstat jeho jezdcem i pro Derby. Koník působí zatím nenápadně, ale důležité je až samotné Derby, pokud se v něm objeví.

Kromě osmi rovinových dostihů jste letos už vyhrála i na proutěnných překážekách v Pardubicích. Plánujete častěji kombinovat obě disciplíny?

Překážky mě baví, je to více adrenalinu, a to mě láká. Hodně mi to také přidalo na fyzičce. Ráda bych je jezdila častěji, ale v tuto chvíli až tak úplně nemám na čem. Díky Plátě (klisna Platina – pozn. red.) jsem si to moc užila a připadala jsem si jako profík. Bohužel ji ale potkalo zranění a obavám se, že už nebudu mít co pod sedlo. Stále totiž potřebuji zkušeného koně...

Trenérem, které vás hodně posazuje a velmi si vás oblíbil, je Ivana Pejšková. Právě ona vám dává spoustu příležitostí a jak je vidno podle počtu vítězství a umístění, takhle spolupráce funguje...

Ráda s paní Pejškovou spolupracuji. Koně má nachystané, nemůžu si stěžovat. Těší mě, že si děláme navzájem radost a  doufám, že to tak ještě dlouho zůstane. Jak k tomu došlo? Už si to moc nevybavuji, ale myslím, že mi tehdy zavolala na Bellu Riu. Já jsem s ní hned vyhrála a už to bylo.

Čeká nás léto a s ním i možnost trochu si odpočinout či někam vyjet. Máte v plánu nějakou, třeba i menší dovolenou, nebo pro vás i tyto měsíce budou čistě pracovní?

Malá dovolená přes léto by bodla. Potřebovala bych si, jak po psychické tak i fyzické stránce, odpočinout. Nebojím se to přiznat, ale obávám se, že to neprojde. Tak snad si to vynahradíme aspoň nějakým volným víkendem u vody.

foto: Kamila Krutáková, Monika Smolková, Bohumil Křižan a Pavla Pechmanová