Už několik let vyvrací fakt, že na dvou židlích sedět nejde. Martina Havelková se v této roli našla a rok od roku stoupá oběma žebříčky vzhůru. Povede se jí letos výjimečné double a získá jak rovinový jezdecký, tak i trenérský šampionát? Aktuální forma jezdkyně, již dvojnásobné rovinové jezdecké šampionky, i jejích svěřenců, zatím napovídá, že tento scénář není nemožný...

Marti, v neděli 12. července jste v sedle Pop Joea získala jubilejní třísté vítězství. Věděla jste, že se toto číslo blíží a věřila jste, že na něj můžete dosáhnout již při mítinku v Karlových Varech?

To, že je blízko třisté vítězství kariéry, jsem nevěděla, takže jsem ani neplánovala, kde by jej mohla dosáhnout. Závodiště v Karlových Varech mám ale ráda a měla jsem radost, že o vítězství postaral právě kůň z mého tréninku, Pop Joe.

Dle statistik jste jednou z mála českých žokejek, které se tímto počtem vítězství mohou pochlubit, a dokonce první, která této významné mety dosáhla převážně na zdejších drahách. Co pro vás osobně toto číslo znamená?

Třísté vítězství je myslím jedním z dalších mezníků mé kariéry. Když jsem byla malá holka, chtěla jsem být žokejem. Tahle čísla beru už jen jako bonus navíc.

Na karlovarské dráze se vám tradičně daří, jaký je váš recept, jak zde uspět?

Karlovarská dráha má dlouhou cílovou rovinu, kde se toho dá hodně stihnout. Nemyslím si, že mám nějaký specifický recept, ale spíš je to o koni. Udělat to v dostihu tak, aby ho bavilo závodit. Do Varů jezdím ráda, protože dráha je podobná jako v Chuchli, ale zároveň něčím jiná a myslím, že i koním ze stáje se tam líbí a často tam podávají hezké výkony. Určitě karlovarská dráha, stejně jako dráha v Chuchli, patří mezi mé nejoblíbenější.

...mezi nejoblíbenější, kde nejen trénujete, ale také sbíráte triumfy jako houby po dešti. Jaký další program čeká zatím posledního zdejšího vítěze z vaší stáje, Alonza, který si jistě poradil s konkurencí v Letním handicapu?

Alonzo dostih strávil dobře. Je zdravý a netváří se unaveně. Když se bude cítit dobře, myslím, že by se mohl zase podívat do Karlových Varů.

Poté, co jste v sobotu vyhrála hlavní dostih v Chuchli, bodovala jste v neděli naplno i na Slovensku v rámci derby-dne. Strhnující finiš Garmony patřil zcela určitě k nejhezčím momentům celého gala mítinku...

Garmona je taková "moje žena" a jezdím ji ráda. Snažím se jí v dostihu vyhovět a ona to takhle vrací. Předvedla bojovný výkon a je to hezký úspěch i pro Honzu Demeleho, protože tento dostih vyhrál jako trenér už potřetí v řadě.

Ve Slovenském derby jste byla v sedle svěřenkyně Zuzany Kubovičové, bělky Zuri. Jak byste krátce shrnula své dojmy z Derby, v němž vyhrál jeden z outsiderů?

V Bratislavě v podstatě celé odpoledne pršelo, takže v samotném derby už byla dráha těžší a pak bývá často v cíli všechno jinak. Já jsem se Zuri měla ale dobrý dostih. U ní se myslím ukázalo, že 2400 m bude nad její optimum a těžší dráha k tomu ještě přispěla.

Už za týden se odběhne v Karlových Varech Oaks, kde budete mít i vy své želízko v ohni. Jak vidíte šance In Tess Telly, která skončila v přípravném dostihu - Ceně Latiny, pátá?

Zatím není jisté, jestli se In Tess Tella přes velký počet přihlášených klisen do Oaks dostane. I když byla třetí v Pražském zimním favoritovi a pátá v předzkoušce na Oaks v Ceně Latiny. Doufám tedy, že poběží, protože si myslím, že u ní každý metr navíc v dostihu je plus. Letos vyhrála na 2200 m, ale distance Oaks jí myslím bude sedět ještě více.

Letos do dostihového kolotoče naplno vstoupila i vaše dcera Viktorie. Jsou to pro vás velké nervy, když jede dostih?

Dcera v sedle a ještě v dostihu jsou strašné nervy. Když si ale vzpomenu, jak jsem se bála, když jsem ji poprvé pustila samotnou do dráhy, aby v tréninku "objela" kolo v Chuchli, tak je to asi teď lepší. Je to všechno o zkušenostech. Viky se je snaží sbírat a když není ve škole, tak sedí na koni a vidím u ní posun. Myslím, že má cit a tím, že se odmala pohybuje ve stáji, tak už trošku vidí, o čem to je. A protože je "probírací typ", všechny poznatky a pocity mi často dopodrobna popisuje. Takže třeba po dostihu to máme na docela dlouhé povídání. 

foto: Marcela Kozová, Václav Volf a Chuchle Arena Praha