Jako první žena po legendární Evě Palyzové získala letos na jaře titul překážkového žokeje. Za šest let, co jezdí, pracovně navštívila celkem osm zemí a představila se na třiadvaceti různých závodištích napříč Evropou. Na svém kontě má prozatím 61 překážkových triumfů, z toho čtyři z dostihů nejvyšší kategorie. Tím (zatím) pravděpodobně nejzářivějším je ten nejčerstvější, kterého dosáhla tuto sobotu 5. září ve čtvrté kvalifikaci na Velkou pardubickou v sedle předloňského vítěze Velké Godfreye.

Leni, do sedla Godfreye jsi se dostala na poslední chvíli, když jsi nahradila svého parťáka a učitele v jednom Jana Faltejska. Jak ses cítila a jak sis celý dostih, který pro vás skončil vítězně, užila?

Bylo to skvělé. Dostat se na takového koně je čest. Dostih byl super. Po projetí cílem jsem nevěděla jestli křičet nebo brečet, cítila jsem strašně moc emocí najednou...

To věřím. Myslím, že celý sobotní program byl pro tebe tak trochu speciální. Premiérově jsi jezdila nejen pro stáj Pegas a trenéra Dalibora Töröka, ale i třeba pro Pavla Tůmu a Jiřího Charváta mladšího, jenž je majitelem slibného Greek Deserta...

Na Greekovi jsem se svezla stejně krásně jako na Godfreyovi. Je to strašně hodný a moc šikovný skokan.

Za předpokladu, že zůstaneš zdravá, což ti ze srdce přeji, máš už jisté rito do Velké pardubické a jak vidíš vaše společné šance?

Ano mám a moc se těším. Do dostihu jdu bez očekávání a uvidíme, jak nám to spolu půjde... Samozřejmě je pro mě nejdůležitější hlavně dojet ve zdraví do cíle.

Prozradíš nám jméno svého koně?

Sacamiro.

Takže vítěz z roku 2023, to bude jistě zajímavé. Jak prozatím hodnotíš ze svého pohledu právě probíhající sezónu?

V letošní sezóně jezdím méně než v předešlých, ale nijak zvlášť mi to nevadí, pravděpodobně kvůli tomu, že sedím na hodně kvalitních koních.

Máš pro letošní rok nějaký cíl, který by sis ráda splnila?

Cíl? To je startovat ve Velké pardubické a dokončit ji. Nic míň a nic víc. 

foto: Petr Šimerda, Andrea Zavadilová, Milan Křiček, Jan Němec