Na dostihových drahách se pohybuje jednadvacátou sezónu. Za tu dobu již stihl pětatřicetiletý žokej bezmála dva tisíce startů, v nichž vydělal majitelům na dotazích více než 34 milionů korun. Deset let strávil pracovně ve Švýcarsku a vloni se i s rodinou vrátil domů. Ondřej Velek, aktuálně čtvrtý muž překážkového šampionátu a jezdec, který v neděli v Chuchle Areně Praha slavil vítězství v sedle klisny L´Aziza Des Places ve Zlatém poháru EŽ Praha.

Ondro, v hlavním dostihu pražského mítinku jste porazili top favorita Holly Happyho. Jaké to bylo?

Super, bylo to fantastické. V paddocku mi sice moje klisna hodila záda, ale to jsem nebral v potaz. Zajímalo mě jen, jak zvládne dostih celkově.

Temperamentní klisnu z tréninkové centrály Josefa Váni mladšího jsi jezdil poprvé...

Před dostihem jsem se díval na její videa a telefonoval s Lukášem Matuským, který ji dobře zná. Jezdil ji v Pardubicích a vyhrál s ní jedničkový dostih. Věděl jsem tedy, že je dobrá...

Jaké bylo ordre? Myslím, že hodně lidí počítalo s tím, že tempo bude udávat právě favorit z DS Pegas...

Ordre? Když někdo půjde dopředu, ať jde, ale pokud nikdo nepojede, mám to vzít na sebe. Tak jsem to udělal. Jinak bychom tam možná stáli ještě teď... (smích)

Kdy jsi začal věřit ve vítězství?

Když nám vyšla poslední překážka a kůň Honzy Faltejska udělal chybu.

Jak sis překážkové vítězství v Chuchli užil?

Myslím, že je velká škoda, že se tady překážky nekonají častěji. Dostihů přes proutěné překážky moc není a dráha v Praze je dobrá.

Když jsem zapátrala ve tvé bohaté kariéře, právě v Chuchli jsi získal své první vítězství (Wildfire - 5. 11. 2006) a také titul rovinového žokeje (Bulpit - 25. 10. 2015). Nestýská se ti někdy po ježdění rovin?

Stýská nestýská... Rád jsem jezdil roviny, ale nikdy to nebylo až na takové úrovni, že bych mohl jezdit třeba Derby nebo St Leger. Mé úvahy pak ukončila váha, která šla neúprosně nahoru. Takže ano, rovinové dostihy mi chybí, ale i nechybí právě kvůli shazování kil...

Když jsme se bavili před rokem, působil jsi v Častolovických Horkách u trenéra Zdeňka Mimry, to už je však minulostí...

Majitel stáje Melodie Sport se rozhodl přesunout koně od Zdeňka Mimry k Haně Kabelkové a já se stěhoval s nimi. U Hanky je všechno na pohodu. Jsem tu spokojený a nemám si na co stěžovat.

A spokojená je i tvoje rodina, v níž od září máte malou školačku...

Laura se do školy těšila a zatím ji to baví, tak jsme rádi.

Tvá dcera je tvou největší i nejvěrnější fanynkou. Ke koním má tedy blízko...

Koně má strašně ráda, jezdit chce, ale já pro to moc nejsem. Byl bych rád, kdyby si udělala pořádnou školu a pokud bude zájem trvat dál, jezdila třeba jako amatérka. Určitě jí ale koně nezakazuju, protože zakázané ovoce chutná nejvíc.

Přepokládám, že nejen tvá rodina, ale i celá řada fanoušků ti bude letos držet pěsti při Velké pardubické. Už víš, v sedle kterého koně se v neděli 11. října objevíš?

Těším se, ale koho pojedu ještě nevím, zatím je to v řešení. 

foto: Pavla Pechmanová, Tereza Bartoníková a Miro Abík