Jsou dcerami uznávaného trenéra Čestmíra Olehly. Téměř devatenáctiletá Karolína, studentka třetího ročníku bruntálského gymnázia, a o dva roky mladší Veronika, navštěvující Střední průmyslovou školu tamtéž. Asi málokoho u těchto mladých dam překvapí, co, nebo spíše kdo, je jejich největším koníčkem. Jsou to samozřejmě koně.

Jak jste svému sourozenci říkal, kdy jste byli malí a jak říkal on vám?
Karolína: Pro mě to byla a je vždy ,,ségra‘‘. Jen podle momentálních potřeb Verunka, anebo naštvanosti Veronika.
Veronika: Už si ani nemůžu vzpomenout, jak mi říkala ona, ale pro mě to byla Kelly, podle našeho prvního poníka klisničky Kellynky. V dnešní době je to Kája.

Jaká byla nejoblíbenější hračka vašeho sourozence a jaká vaše?
Karolína: Měly jsme hromadu hraček a minimálně polovinu tvořili koně všech barev a velikostí.
Veronika: Myslím si, že nejraději měla plyšového pejska Toynka.  Měly jsme ale tolik hraček, že ani nešlo mít oblíbenou jen jednu.

Jaké jídlo má váš sourozenec nejraději a jaké máte nejradši vy?
Karolína: Jsme milovnice jídla, zvlášť oblíbená je,,sladká tečka‘‘ po pizze, které bychom se mohly ujíst.
Veronika: Obě milujeme všechno Italské a toasty, myslím, že v tomhle jsme stejné.

Jakou hudbu, filmy má váš sourozenec nejraději a jakou vy?
Karolína: Sestra má, narozdíl ode mě, ráda snad všechny filmy. Úplně nejradši ale chodíme na filmy s kamarády do kina.
Veronika: Posloucháme tak nějak všechno, co se nám líbí, určitý žánr asi nemáme. A co se týče filmů, koukáme se spolu na komedie, horory Kája odmítá.

Byly mezi vámi často neshody nebo jste vycházely vždy v pohodě?
Karolína: Čím jsme starší, tím je to lepší. Jsme spíš jako nejlepší kamarádky a náš vztah nám mnoho lidí závidí. Je pravda, že nikdo mě nedokáže naštvat tolik, jako ona, ale také je jedna z mála, která mě vždy vyslechne.
Veronika: Vycházíme spolu hodně dobře, ale asi jako každý, máme někdy takovou tu hádavou. Jako malé jsme se občas zvládly i poprat.

Kdo je podle vás větší oblíbenec u rodičů a proč?
Karolína: Samozřejmě, že já. Ne, myslím, že rodiče nikdy nedělali nějaké větší rozdíly.
Veronika: Asi to bude ta starší. Určitě se nedá říct, že by některou z nás měli naši radši. Máme báječné rodiče, kteří se snaží dát nám oběma jen to nejlepší, a to co chceme. Takže to asi bude tak nějak vyrovnané.

Jakou činností vás váš sourozenec zaručeně naštve?
Karolína: Když se mnou nechce jít na koníky, když má méně hodin ve škole než já, když mi sní jogurt, když... Je toho spousta, ale nikdy nedokážeme být naštvané déle, než pět minut.
Veronika: Vždy a zaručeně mě naštve, když začne uklízet, protože potom musím jít taky, a to vážně nemám ráda.

Jakou vlastnost si na svém sourozenci nejvíce ceníte a jakou vlastnost oceňuje on nejvíce na vás?
Karolína: Jelikož jsem si přečetla článek sestry dřív, než ho píši já, tak si nejvíce cení mého věčného optimismu. Ona je totiž přesný opak. Líbí se mi její upřímnost.
Veronika: Co oceňuje ona na mě, netuším, ale já si na ní moc cením toho, že se pořád usmívá, ať se děje cokoliv. Je takový bláznivý smíšek.

Trávíte volný čas společně, v případě že ano, při jaké aktivitě se nejvíce společně zasmějete?
Karolína: Trávíme spolu hodně volného času, někdy až moc. Ráda lidi rozesmávám a nejradši právě ségru, protože ta se ráda zasměje vždy a všude. Jinak naše společné vycházky jsou legendární.
Veronika: Jsme spolu často a naše společná aktivita jsou koníčci, u nich se smějeme pořád. Občas mi přijde, že jsme takoví dva blázni na koních, co se pořád smějí. Ani bych nechtěla vědět, co si o nás ti koně myslí.

Kdybyste měly charakterizovat vašeho sourozence jednou větou, jak by zněla?
Karolína: Vypadá jako miláček, ale opak je pravdou.
Veronika: Jednoduše. Ji se nedá pochopit, na ni si člověk musí zvyknout.