Zapomínáme bohužel rychle, a to i v dostihovém sportu.Pokud byste položili „kontrolní otázku“, s jakým jménem bylo spojeno sponzorování prvních dvou českých derby, pak si nejsem jist, kolik lidí by řeklo: Fidelis Schlée. A  přitom to byl on, kdo nejen vytáhl peníze z vlastní kapsy, ale i ve Večerníku Praha nechával obrovský prostor pro propagaci dostihů, a navíc byl úspěšným majitelem koní, kteří  se prosazovali v zahraničí. I když uplynulo od sponzorství již 21 potažmo 20 let, je třeba si tuto osobnost připomenout. Dvacet let je to takém od doby, kdy jím vlastněná Ajanta skončila v derby druhá, když byla  v dostihu nejlepším českým koněm.

„Jak už jste naznačil, byl jsem vlastníkem Večerníku Praha, tehdy to byly noviny s  téměř stotisícovým nákladem ve všední a den a kolem 170 000 mělo páteční vydání. Právě v tento den se nejvíce objevovaly zprávy z dostihů, takže si dokážete představit, jaká  to propagace byla.  Protože jsem byl neustále obklopen „dostihovými entuziasty „  napadlo  mne, zda bych se do dostihů nemohl aktivně zapojit. A tak jsem začal s koňmi, napřed s pronájmem a záhy s koupí. Měl jsem na rozdíl od dnešní doby jediné trenéry a to „Vítky“ Františka a Romana, plně jsem jim důvěřoval,  a to se mi vyplatilo. Vyhráli jsme, co se dalo, nepodařilo se stoprocentně uspět  jen derby, když Ajanta v roce 1993 byla k vítězství blízko, ale porazil jí zahraniční účastník dostihu. Přesto se stala koněm roku.“
Jen připomeňme některé koně, které Fidelis Schlée vlastnil, kromě již zmíněné Ajanty,  to byl například Gay Devil, Hyphen, Wimbledon a mnoho dalších.
„Měl jsem rád všechny své koně, ale k srdci mi přirostl Mireček, tedy Merlin Bohemia, kterého jsem koupil v Doncasteru. Ne, že by byl nejlepší, ale jeho svéhlavost byla pověstná a vlastně se nevědělo jak se do dostihu „vyspí“. Takže mohl být třeba poslední a v příštím startu vyhrát ve vyšší kategorii. Byl jsem myslím prvním soukromým českým  majitelem, který vyhrál v Německu a bylo to právě s Merlinem Bohemia, který navíc ještě žije, také díky péči jeho současné majitelky paní dr. Nové. Měl jsem možnost ho ve stáji Preláta „navštívit“ a tak mi ty hezké  vzpomínky,  nejen na něho, proběhly hlavou“.

Fidelis Schlée dokázal šokovat i v zahraničí. Byl jsem u toho,když si dva majitelé v Německu šuškali, jakou „popelnicí“ přijede „ten Čech z Prahy“. Když se objevil Rolls Royce padali mírně řečeno na zadek. „To nebylo kvůli nějaké exhibici, ale chtěl jsem dokázat, že už se blížíme západnímu světu, a že nejsme o nic horší a patříme do Evropy. Věřte, že i takovéto věci mne potěšily, když si najednou někteří zahraniční majitelé přestali spojovat Českou republiku s nějakým skanzenem. A posunul jsem to ještě dál, koupil jsem koně ve Francii a Rouge Ruban vyhrál i na slavném závodišti v Auteuil, kde tehdy vítězství koně  českého majitele bylo něco nepředstavitelného“.
Fidelis Schlée se už jako majitel v dostizích neobjevuje. „Skončil jsem v době největší slávy, mohl jsem sice dál nakupovat, nebyla to otázka peněz, ale cítil jsem, že už je to , co jsem chtěl dosáhnout, je  dokončeno a tak jsem se rozhodl ze dne na den. Dostihy už nyní sleduji jen okrajově, přesto bych přál aby se závodiště ve Velké Chuchli vzpamatovalo z povodní a aby derby v Mostě proběhlo důstojně. Jsem rád, že jsem mohl být jako sponzor i majitel v jedné osobě  na začátku  české „derbycesty“.

Aleš Pohořal

.