Helena Pejšková dokazuje, že se ježdění v dostizích dá úspěšně skloubit se studiem i prací. Jako amatérka má na svém kontě již třicet vítězství a v nejbližší době si plánuje pořídit profesionální dostihovou licenci.

V neděli jste v Karlových Varech získala s Honey Bunnym jubilejní třicáté vítězství. Které z té třicítky pro vás bylo to „nej“?
Neberu to tak, že bych vyzdvihovala jedno z nich - všechna ta vítězství stavím na stejnou úroveň. Nejvíc jsem si ale vždycky vážila těch, kdy jsem si koně i sama trénovala. Není to totiž zdaleka jednom o jednom člověku, je to práce celého realizačního týmu. Vítězství, kdy veškerou přípravu oddřou lidé z tréninku a jezdec se potom jenom veze, nejsou takovým zadostiučiněním, jako když se sama věnuji i přípravě toho koně.

Právě v sedle sedmiletého Honey Bunny se objevujete asi nejčastěji. Je právě on vaším oblíbencem i ve stáji?
Ano, Honey Bunny je vyloženě můj mazel. Souvisí to i s tím, že zatímco se většina koní ve stáji rychle mění, on je u nás už od dvou let. Před ním byla mou oblíbenkyní Půltónina, s ní to bylo totéž. Oba dva mají stejně charakterní povahy, je s nimi velmi dobrá práce. Teď máme ve stáji hříbě od Půltóniny, které je jí také hodně povahově podobné – tak to vypadá, že bude dalším z mých oblíbenců.

Máte na kontě dvě vítězství v šampionátu amatérských jezdců, jedno z nic v loňském roce. Budete se i letos snažit získat tento primát, nebo máte jiné plány?
V letošním roce mám zatím dvě vítězství, takže jsem na obhajobu šampionátu ani příliš nemyslela. Místo toho jsem se rozhodla si udělat profi licenci, takže se z amatérů dobrovolně vyřadím. S profi licencí budu mít stejnou úlevu jako po třiceti vítězstvích s amatérskou, ale budu moct do dostihů druhé a první kategorie. Právě Honey Bunny se teď vyběhal do druhé kategorie, takže se mi to bude hodit. Profi licence je otázka několika dní, při příštích dostizích v Karlových Varech (18. 8.) bych ji už měla mít.

V Chuchelských dostihových stájích se pohybuje celá vaše rodina. Dlouhodobě spolupracujete s vaší maminkou, která je úspěšnou trenérkou, dostihovým koním se věnují i vaše sestra a švagr. Jak vnímáte tuto rodinnou spolupráci?
Ve stáji jsem se skoro narodila. (smích) Navíc máma měla aktivní i mateřskou, takže se mezi dostihovými koňmi pohybuji opravdu celý život. Od čtyř let jsem měla poníka, na kterém jsem jezdila, od patnácti jezdím dostihy. Co se týká spolupráce s mámou, myslím, že funguje výborně. Na spoustu věcí máme stejné názory, ale i když ne, dokážeme se vždy domluvit a uznat názor té druhé. Teď od října jsem začala pracovat, takže už ve stáji nejsem denně jako během studia na VŠ, ale jen ve volném čase. O to víc si to užívám a beru to spíš jako odpočinek, a to i psychický.

Dostihy nejsou zdaleka jedinou náplní vašeho času. Vystudovala jste VŠE a nyní pracujete v oblasti auditu. Vedle toho spolupracujete s  dražební společností, vyzkoušela jste si i roli spolukomentátorky dostihového přenosu…
Loni v červnu jsem dokončila VŠE a v říjnu jsem začala pracovat v auditu, zatím jako asistent auditora. Mým nejbližším profesním cílem jsou teď auditorské zkoušky. Příležitost spolupracovat s dražební společností se mi naskytla na dražbě organizované Tomášem Jandou v Pardubicích, kde mě oslovil agent irské dražební společnosti Action Horse s nabídkou spolupráce. Pomáhám mu navazovat kontakty s trenéry a majiteli v ČR a pokud přijedou Irové k nám, starám se tu o ně, pomáhám s vyřizováním, s překladem z angličtiny a podobně. Zatím je to ještě v rozjezdu, v letošním roce jsem například připravovala prezentaci společnosti Irish Thoroughbred Marketing u nás. Neberu to jako práci, ale jako zábavu a cennou zkušenost. Loni na podzim jsem v rámci této spolupráce měla možnost navštívit dražbu Tattersalls v Irsku, což pro mě byl velký zážitek. Co se týká spolukomentování, seběhlo se to hodně narychlo, Ferda Minařík mi to nabídl záskok za někoho, kdo mu zrovna vypadl. Takže jsem byla dost nervózní, bála jsem se že to nedám, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Podruhé už bych do toho asi nešla, ale rozhodně to byla zajímavá zkušenost.

Daří se vám při takovém pracovním a dostihovém vytížení najít si i nějaký volný čas pro sebe? Jaké jsou vaše zájmy a můžete prozradit něco z vašeho osobního života?
Určitě se snažím najít si kromě práce a ježdění i prostor pro další zájmy. Snažím se sportovně žít i mimo koně - je to hlavně plavání, jóga a jiné cvičení. Jsem ráda mezi lidmi, takže trávím hodně volného času s kamarády, jezdíme třeba na výlety a podobně. Přítele momentálně nemám, rozešli jsme se nedávno po pětiletém vztahu. Ale vzhledem k tomu, že jsem prakticky od patnácti byla vždycky v nějakém vztahu, tak si teď tu volnost užívám a beru to spíš jako výhodu.

Kateřina Jupová