V sobotu v 11 hodin si na mětském úřadě v Holicích u Pardubic, kde žijí, řekli své "ano" někdejší dostihová jezdkyně Jiřina Vodehnalová a úspěchy ověnčený jezdecký obojživelník Dušan Andrés. Jak se seznámili, který svatební dar je nejvíce překvapil a co jim na společné příjmení řeknou jejich ratolesti Deniska a Dominiček, i na to jsme se zeptali čerstvé novomanželky v posvatebním rozhovoru.

Jak a kde jste se seznámili?
Známe se z doby, kdy Dušan pracoval ještě na Kateřině (bývalá dostihová stáj v Chotěvicích, okres Trutnov - pozn. red.). Protože jsem bydlela nedaleko, chodila jsem do stáje vypomáhat. Dohromady jsme se dali ale až o několik let později, při společné práci pro Dušanova otce v Ochozu u Konic.

Kdo první přišel s tím, že se vezmete?
Na svatbě jsme se shodli společně. Jsme spolu dlouho, máme se rádi, navíc spolu máme dvě děti... Tak jsme se dohodli, že se chceme jmenovat všichni stejně.

Svatba, to je pro mnohé páry spousta příprav a nervů. Vy jste to ale pojali tak trochu netradičně, proč?
Mysleli jsme, že už bude po sezóně, ale vypsala se Kolesa... Takže jsme urychlili obřad, aby mohl ženich jezdit. S organizováním svatby jsme si nedělali hlavu, v podstatě nás skoro nic nestála.

Jak jste si užili svůj velký den?
Myslím, že super. Všechno jsme dělali na poslední chvíli. Boty pro ženicha jsme hledali až v den svatby, a protože jsme neuspěli, obul si rennboty (smích). Nic jsme neřešili a klidně bychom se vzali i v džínách a bez fotografa, jen se svědky. Nakonec všechno zařídily kamarádky - ještěže, že je mám. Svatba byla super a máme i pěkné fotky.

Byla druhý den "dopitná" nebo jste museli klasicky do práce?
Druhý den jsme do práce nemuseli, což bylo fajn. Protože pár lidí slavilo s námi i u nás doma, šli jsme spát až k ránu, a to by nešlo.

Je něco, co vás překvapilo?
Dušana nejvíce překvapilo, a to pozitivně, že přišla většina našich kamarádů. To mě nepřekvapilo. Vím, že moje kamarádky by mě ve štychu nenechaly.

Jaký nejoriginálnější svatební dar jste dostali?
Nejoriginálnějším dárkem byla rozhodně poukázka na odběr mláděte čukotrka od Martina Lišky. Pro ty, kdo neznají čukotrka, tak je to taková lochneska po česku, co žije na Mácháči (smích).

Jak se cítíte jako novomanželé, změnilo se něco?
Rozhodně ne. Jsme spolu už spoustu let, dobře se známe, máme spolu děti, nic nového nás nečeká...

Co vám na to, že jste se vzali řeknou vaše děti Deniska a Dominiček, kteří byli u babičky a dědy v Krkonoších?
Myslím, že to ještě úplně nevnímají. Deniska je malá a Domča si stejně myslí, že se jmenujeme všichni stejně.