V letech 2002 až 2007 patřila k nejtalentovanějším a nejobsazovanějším dostihovým jezdkyním. Za svou kariéru  odjela více než 1 100 dostihů, z nichž 103 dokázala proměnit ve vítězství. V roce 2007 se rozhodla pro odchod do Velké Británie, aby zkusila své štěstí přímo v kolébce turfu. Jak se jí daří nyní a proč si pořídila v Anglii vlastní domek? I na to jsme dostali odpověď v následujícím rozhovoru.

Jaký byl pro vás rok 2013?
Tento rok jsem byla dost vytížená, pracovala jsem totiž pro tři různé trenéry. Jezdila jsem pro Rogera Variana, což je mladý talentovaný trenér s velmi dobrými výsledky. U něj jsem odjezdila tři loty a pak šla na dva loty k menšímu britskému trenérovi Johnovi Berrrymu, u kterého jsem se hodně naučila. Abych se nenudila, ještě jsem chodila pomáhat do stáje Michaela Wighama. Po sezóně jsem změnila práci a nastoupila k trenérovi z jižní Afriky Mikovi de Kockovi, s jehož koňmi jsem začátkem prosince odletěla do Dubaje.

Dubaj...Pro mnohé velký sen, jak se líbí vám?
Ve stáji máme 48 koní a 90 % z nich vyhrálo listed nebo grupu. Dubaj je pro mě jednoznačně velká zkušenost. Poznávám zde nový systém tréninku a hlavně se svezu na kvalitních koních.

Do Anglie jste odcházela s cílem jezdit dostihy. Láká vás to ještě?
Jezdit dostihy by mě lákalo ,kdybych měla nohu v pořádku. Takhle jsem ráda, že můžu jezdit v práci. Ve zraněném koleni mám začínající artrózu a při větší zátěži mě noha dost bolí. Pokud bych chtěla zpět do dostihového sedla, musela bych se udržovat fit, a to by asi noha nezvládla .V hlavě už jsem si srovnala, že je s ježděním konec a užívám si práci pracovního jezdce. Někdy je lepší svézt se v galupu na grupa 1 vítězovi, než jet celý dostih za polem na pomalém koni.

V únoru jste v Anglii koupila domek, znamená to, že už neplánujete návrat do Čech?
To, že jsem koupila domek, rozhodně neznamená, že tady chci být do konce života. Koupi nemovitosti beru jako dobrou investici, protože už za 10 měsíců má můj dům o 30 % větší hodnotu. Je super bydlet ve svém, protože - řekněme si to upřímně - kvalita bydlení lidí od koní není moc dobrá. Takhle mám něco, co patří jen mně a jsem na to pyšná. Navíc jsem našla super bezpečné místo pro moje čtyřnohé kamarády, kteří si dům se zahradou náramně užívají.

V Anglii žijete šestým rokem, co se vám na ní nejvíce zamlouvá?
Nemůžu říct, že by mě vyloženě bavila. Baví mě ale Newmarket, jeho tréninkové podmínky a možnost najít stáj, která vám bude vyhovovat. Kdyby bylo místo jako Newmarket třeba ve Francii, chtěla bych dělat tam.

Jiná mentalita, jiná kuchyně, jak jste toto přijala?
Se životním stylem místních rozhodně nesouhlasím. Ráda vařím česká jídla, z anglické kuchyně mám ráda možná jen fish pie. Po šesti letech mě pořád udivuje, jak jedí Angličani ke všemu hraholky. Ani se nedivím, že je jich pak tolik obézních.

Máme krátce po Vánocích. Jak jste si je užila?
Abych pravdu řekla, nejsem velký fanda Vánoc. Ráda dávám dárky a nemusí to být zrovna na Vánoce. Je super vidět děti od bráchy, jak rozbalují dárečky, to ano.  Mně ale přijdou Vánoce moc zmedializované a lidé pod tlakem kupují dražší dárky, o čemž to vůbec není. Pro mě jsou Vánoce především časem, kdy mají být lidé spolu.

Takže stromeček a dárky se asi v Dubaji nekonaly, že?
Každý den je tady 30 stupňů, takže počasí určitě Vánoce nepřipomíná. Navíc tady člověk úplně ztratí pojem o čase a za chvíli nevíte, jaký je den. Moje Vánoce byly pracovní, jen jsem si večer zavolala s rodiči přes skype.