Z MOZAIKY ČTYŘEK V NAŠEM TURFU (I.)
V prvním měsíci letošního roku už je čas, abychom navázali na loňské ohlédnutí na trojkové letopočty v historii českých dostihů. Na řadě jsou samozřejmě čtyřky. Jejich největším „trumfem“ je nepochybně rok 1874, kdy vznikla Velká pardubická. Ano, letos to bude 140 let, co se běžela poprvé, a my bychom chtěli toto jubileum v Dostihovém světě různými zajímavostmi z její historie, v řadě případů ne všeobecně známých, pravidelně připomínat. Předtím se ale v několika pokračováních ohlédněme v chronologickém sledu i za dalšími „čtyřkovými“ událostmi v českém turfu. Začínáme devatenáctým stoletím, a to právě oním předposledním rokem jeho třetí čtvrtiny, který lze v jistém ohledu považovat za počátek dostihového novověku v českých zemích. 

1874
Uprostřed týdne, ve čtvrtek 5. listopadu, na někdejších pastvinách u lesíka Cvrčkov, kde se první překážkové dostihy konaly v roce 1856, byla poprvé uspořádaná Velká pardubická steeplechase. Její vznik, jak známo, přímo souvisel s Grand National steeplechase of Liverpool, která tehdy měla za sebou už třicet šest ročníků. Zakladatele Velké pardubické, které ve východočeské krajině plné luk, příkopů, potoků a řek předcházely oblíbené parforsní hony, inspirovala Velká národní pořádaná od roku 1839 na závodišti v Aintree k myšlence založit podobně proslulý dostih také na evropském kontinentu.
Připomeňme si, že v roce, kdy se Velká pardubická uskutečnila poprvé, ještě nestálo Národní divadlo, ani zdaleka ještě neexistovala Sparta, ani Slavia, a že do rozpadu rakousko-uherského mocnářství zbývalo ještě čtyřiačtyřicet let. Připomeňme si rovněž, že největší zásluhu na vzniku mladší sestry Velké liverpoolské měli hrabě Oktavián Kinský, princ Egon Fürstenberg a hrabě Maxmilián Ugart. Právě tito tři pánové vytyčili původní trať. Její dominantou se stala čtvrtá překážka v kurzu dostihu – Velký příkop.
O Velkém příkopu se vzhledem k jeho mimořádné obtížnosti od samého počátku vášnivě diskutovalo. Na jeho obranu se nesmlouvavě stavěl další princ Egon, Thurn-Taxis. Ten měl v zájmu ponechání této překážky v její původní podobě mimo jiné prohlásit: “Pánové, my už ji skákat nebudeme, tak proč bychom ji rušili…“ V roce vzniku Velké pardubické bylo panu Thurn-Taxisovi dvaačtyřicet. Mimochodem – Josefu Váňovi bude letos o dvacet víc. Egon Thurn-Taxis, příslušník věhlasného šlechtického rodu, zemřel v šedesáti, v roce 1892. Od té doby nese překážka jeho, a především své, proslulé jméno.
Počet startujících v prvním ročníku byl vzhledem k pozdějším létům i desetiletím, nebývalý. Do boje se vydalo čtrnáct koní, do cíle se jich dostalo šest (většího počtu startujících se Velká pardubická dočkala až v roce 1932, kdy v průběhu odpoledne 51. ročníku tragicky zahynul v jiném dostihu kapitán Rudolf Popler).
Prvním vítězem Velké pardubické se 5. listopadu 1874 stal Fantôme. Šestiletý hřebec francouzského chovu v majetku německého barona von Cramma s anglickým jezdcem Georgem Sayersem. Zastoupení to tedy bylo opravdu kosmopolitní.
1884
V Praze se už devět let nekonaly dostihy na Invalidovně. V provozu však byla jiná dvě závodiště. Na Pankrácké pláni (u Zelené lišky), kde se běhalo od roku 1860, a především na Císařské louce. Zdejší závodiště začalo k velké potěše obyvatel města na Vltavě, sloužit svému účelu přesně o deset let později. Jednou tu dokonce startovala neporazitelná, přesněji řečeno nikdy neporažená, famózní maďarská klisna Kincsem, narozená shodou okolností v roce 1874, kdy byla založena Velké pardubické. Hned tří ze svých 54 vítězství z 54 startů dosáhla právě tady, na Císařské louce, na ostrově uprostřed Vltavy. Nejprve tu vyhrála 29. října 1876, tedy jako dvouletá, a pak 21. října 1877 a 23. října 1877, jako tříletá.
Velká pardubická slavila v roce 1884 první kulaté jubileum. Konala se po desáté. Pole startujících oproti zahajovacímu ročníku značně zchudlo. Do boje se vydali pouze čtyři koně. Dvojnásobná vítězka z let 1881 a 1883 Victoria, šestiletá polokrevná klisna Jessica, další klisna Needle a hřebec Groccolo. Ze čtveřice jezdců byl největší hvězdou Hector Baltazzi, jeden z členů rakouské linie slavného rodu pocházejícího z jižní Evropy. Baltazzi byl v sedle Jessiky při obou jejích předcházejících vítězství.
Favorit byl tedy zřejmý, ale ten, jak se v historii VP stávalo často, nevyhrál. Victoria sice v úvodu dostihu vedla, ale pak ji předstihla Jessica, po Victorii druhý nejzatíženější kůň v tomto miniaturním poli s jezdcem Williamem H. Moorem. Jessica potom svůj náskok stále zvyšovala a vyhrála naprosto suverénně. Hector Baltazzi se svého třetího vítězství dočkal jako vůbec první jezdec v historii Velké pardubické až o tři roky později. Pro Needle a Groccola (kterého vedl druhý pozdější trojnásobný vítěz Richard H. Fletcher) bylo dosažení cíle nad jejich síly.
1894
V Praze se tento rok běhalo naposledy na Císařské louce.
Zato Velká pardubická slavila další jubileum. Konala se po dvacáté. Účast byla přece jen lepší než o deset let dříve, ale jen o málo. Běželo v ní šest koní, tedy o dva více, ale zároveň o dva méně než v předcházejících dvou velice vydařených ročnících. Zklamáním pro diváky i pro dostihové odborníky byla neúčast dvojnásobného vítěze Alphabeta, který původně na startovní listině figuroval. Divákům však všechno svým výkonem vynahradila později tak legendární klisna Lady Anne, dodnes jeden z nejúspěšnějších koní historie Velké pardubické. Dosáhla tenkrát svého druhého prvenství. V jejím sedle tehdy poprvé dominoval anglický jezdec Edward Geoghegan, po Baltazzim a Fletcherovi později historický třetí trojnásobný vítěz dostihu.
Lady Anne nastupovala ke svému čtvrtému startu v úloze favorita. Sázející však věřili i další klisně Venetii a valachovi Csufondárovi, v jehož sedle byl George Williamson. Tento jezdec o čtyři roky dříve vyhrál Velkou pardubickou s Alphabetem a rok předtím s Hadnagym. Je až dosud jediným člověkem, který dokázal zvítězit i ve Velké národní steeplechase v Liverpoolu. Venetia a Csufondár, jehož majitelem nebyl nikdo jiný než František Ferdinand  d´Este, jenž se o dvacet let později stal obětí atentátu v Sarajevu a jehož smrt urychlila počátek první světové války, nakonec obsadili třetí, resp. čtvrté místo. Vítězné Lady Anne byl nakonec největším soupeřem valach Tourist, kterého slavná klisna porazila o dvě délky. Také klisna Venetia bojovala ve dvacáté Velké pardubické statečně. Od Tourista ji dělila délka jediná. Kůň arcivévody Ferdinanda Csufondár měl však už ztrátu značnou, a zbývající dva účastníci se do cíle nedostali. 
Petr Feldstein
Příště léta 1904, 1914, 1924, 1934