První dostihový triumf si připsal v roce 2008 v rovinovém klání žáků ve Slušovicích, v sedle tehdy již jedenáctiletého Silnara. Potom se mu ale vítězství vyhýbala a zlom v tomto ohledu nastal až v loňském roce, kdy se přesunul do trenérské centrály Josefa Váni a z devětačtyřiceti startů na českých drahách ukořistil pět vítězství. Letošní rok nastartoval na výbornou, když ze tří překážkových startů projel cílem dvakrát vítězně. Zdá se, že by Jan Kratochvíl mohl být jedním z těch nečetných mladých jezdeckých talentů, kterých je v našich překážkových dostizích momentálně jako šafránu …

První letošní meeting na pro vás v současnosti domácí půdě v Karlových Varech vám přinesl již druhé letošní vítězství. Očekával jste, že si No Time To Lose poradí s konkurencí?
Myslím, že v překážkách s ničím moc počítat nelze, kor s vítězstvím … Ale tušil jsem to, koně jsem jezdil v práci, věděl jsem, že je na tom moc dobře. Soupeři nebyli úplně špatní, ale i tak jsem mu hodně věřil. Také proto, že už to ve Varech zná, běžel tam loni a vyhrál, ta dráha se mu líbí.

V průběhu dostihu jste se chopil tempa a nenechal se pak už nikým ohrozit. Byla to taktika stanovená již před dostihem?
Domluvili jsme se s panem Váňou, že to uděláme stejně jako minule, čili ze začátku ho necháme schovaného, aby byl v klidu a netahal. Udělal jsem to tak a od protilehlé roviny jsem ho pak nechal galopovat, což má rád, když nemá koně před sebou a o nic se nemusí starat, v klidu odpočívá. Když pak zpozoruje, že na něj jdou finišující koně, zabere sám. Vlastně jsem mu za celou cílovou rovinu dal asi jen dvě bičem, víc nepotřeboval. Věděl jsem, že síly má dost, a kdyby na něj někdo přišel, tak ho v pohodě odrazíme.

Vyhrál jste o Velikonocích v Kolesech, teď znovu – zdá se, že jste ve formě. Znamená to, že se můžeme těšit na další vaše úspěchy?
Doufám, že ano. Hlavně zatím musím zaklepat, že se mi vyhýbají zranění, zatímco vloni jsem si ze začátku sezony zlomil klíční kost... Tak doufám, že se mě to bude letos držet, že jsem si to loni vybral. Úspěšnost v letošním roce zatím je, je to dané také tím, že Pepča Váňa má dostihy v Itálii, takže jsem se dostal na slušné koně a uvidím, jak to bude vypadat dál, jestli se ozvou i další trenéři, na zajímavé koně, tak budu určitě rád … Zatím jsem spokojený.

Jak naznačujete, pro Josefa Váňu jezdí jeho syn a Michal Kubík, čili pravděpodobně nebudete vytížen vaším zaměstnavatelem pro všechny dostihy. V takových případech jste tedy volný pro ostatní trenéry?
Je to samozřejmě všechno na domluvě, ale určitě budu rád, když se mi ozvou další trenéři a když to půjde a nebudu zrovna jezdit naše koně, tak budu jezdit rád i koně jiných trenérů.

V loňském roce jste se účastnil dostihů především na našich drahách, i když zejména u překážkových jezdců převažuje v současnosti trend ježdění v zahraničí. Je tato varianta lákavá i pro vás?
Převážně jezdím v Čechách, ale loni ke konci sezony jsem byl dvakrát v Německu, jednou jsem tam byl druhý, jednou jsem vyhrál. Teď zatím co jsem se díval, tak v Německu běhá spíš méně koní a je to obsazované německými žokeji, ale když bude nějaká příležitost do ciziny, a nebude se to krýt s našimi dostihy, tak určitě rád pojedu. Ale prioritou jsou pro mě zatím české dostihy.

I když nejste prvním jezdcem stáje, dostáváte relativně hodně šancí, navíc se často dostanete na poměrně dobré koně. Jaké jsou vaše cíle pro tuto sezonu?
Tak cíle se mají dávat vysoké, takže rád bych samozřejmě s úsměvem vyhrál šampionát (smích). Neříkám, jestli je to letos možné, nebo není, ale šampionát je pro mě důležitý, čím výš v něm dosáhnu, tím lépe pro mě.  Ale hlavně zůstat celou sezonu zdravý a odjezdit co nejvíce dostihů.

Soustředíte se na překážky, o víkendu jste se ale ve Varech svezl i v rovinovém dostihu. Znamená to, že byste se chtěl více věnovat i této disciplíně, nebo se jednalo spíš o výjimku?
Na rovině bych měl startovat pouze příležitostně. Na prvním místě jsou pro mě překážky, baví mě to víc. Ale zase vím, nebo i s panem Váňou jsme konzultovali to, že roviny jsou dobré na vyjíždění v cílové rovině, takže když tam bude nějaká příhodná váha, kolem těch padesáti sedmi kilo, tak rád pojedu i tu rovinu, která vím, že je pro mě.

Jakým dalším zájmům se věnujete, když máte na chvíli čas mimo dostihy?
Volný čas se snažím věnovat z velké části přítelkyni, kterou mám v Praze, takže mi zabere dost času i cestování… Pokud ještě zbyde nějaký čas, baví mě především sport, hlavně fotbal, plavání nebo chodím běhat, což je výborné pro fyzičku.

I v běhu si rád zazávodíte, nedávno jste se například zúčastnil vinařského půlmaratonu v Pardubicích…
Je to tak. V sobotu před pondělními Kolesy jsme byli na půlmaratonu v Pardubicích. Loni jsme běželi pražský, letos pardubický. Odběhl jsem si ho tentokrát sice s trochu horším časem, protože jsem si už držel váhu na rovinu ve Varech, ale i tak jsem to odběhl za hodinu čtyřicet šest, což si myslím není úplně špatné. Příprava je to určitě skvělá.

Kateřina Jupová