Postavou byl malý, patrně ještě o dost menší než jeho zpravidla také nevysocí jezdečtí kolegové a konkurenti. Výkony v sedle překážkových koní ve Velké pardubické, ale nejen v ní, však Richard Harry Fletcher většinu svých soupeřů obvykle zastiňoval. Nejtěžšího překážkového dostihu na evropském kontinentu se on, rodilý Ostrovan ze země, která dala světu starší sestru VP, Grand National Steeplechase v Liverpoolu, poprvé účastnil ještě v prvním desetiletí jeho existence.

Pardubický debut

Psal se 11. říjen 1880. Velká pardubická steeplechase se konala po šesté. Byl to mimo jiné ročník, ve kterém se vrátila k tomuto, tedy původnímu, názvu ze své premiéry v roce 1874. Pak se totiž několikrát oficiálně jmenovala pouze Velká steeplechase. Taxisovu příkopu se však ještě stále říkalo „Hlavní příkop“. Vyloženou a velice podstatnou novinkou byla změna propozic. Do této doby mohli ve VP startovat pouze koně z Rakouska-Uherska a Německa. Od roku 1880 měli právo zúčastnit se jí koně z jakékoli země. A také jakkoli staří. Předtím museli být alespoň pětiletí. S tímto ročníkem Velké pardubické steeplechase je spjata ještě jedna zajímavost. Klisna Victoria, která patřila asi nejznámějšímu majiteli dostihových koní poslední čtvrtiny devatenáctého století Jacquesu Schawellovi, obchodníkovi z Vídně, významné osobnosti tehdejšího dostihového sportu, v něm nesla nejvyšší váhu v celé historii dostihu – 86,5 kg.

Na startu se sešlo sedm účastníků. S pětidélkovým náskokem vyhrál Good Morning s jezdcem M. Phillipsem. Vítězný hřebec se tak v roce, kdy byla poprvé povolena účast koní jakéhokoli věku, stal prvním čtyřletým vítězem Velké pardubické steeplechase. Mimochodem – její trať tehdy měřila asi 6400 metrů. Tedy o půl kilometru méně, než distance, na které se časem ustálila.

R. H. Fletcher se v paddocku posadil na devítiletou klisnu Starlight. I tu vlastnil pan Schawell. Muž, s jehož koňmi měl Fletcher hodně co do činění i později. Starlight nesla přece jen podstatně méně kilogramů než Victoria, 73,5, a po jednom pádu na trati obsadila čtvrté místo. Za Starlight už nedoběhl nikdo. Z koní, kteří dostih absolvovali celý, doběhla poslední. Zbývající tři účastníci 6. ročník Velké pardubické nedokončili. Mezi nimi i giganticky zatížená, později slavná Victoria, dvojnásobná vítězka.

Mladý Angličan R. H. Fletcher tedy napoprvé vyloženou díru do světa, resp. do Velké pardubické, neudělal. Pro debutanta to však byl dobrý výsledek. Majitelé koní si ho zapamatovali jako jezdce, se kterým mohou pro sedla svých koní počítat. Fletcher si dostih navíc vyloženě zamiloval a celý další rok se těšil, že jej pojede znovu.

Vyslanec kolébky dostihů

Richard Harry Fletcher přišel na svět 4. září 1853. Uvádělo se, že v menším městě Wilmslow u Manchesteru, ale později se zjistilo, že to bylo zřejmě v Manchesteru přímo. Jezdeckému řemeslu se pochopitelně vyučil v rodné Anglii, v hrabství Cheshire. Ostrovy opustil rok předtím, než se jeho jméno poprvé objevilo na startovní listině Velké pardubické. Vydal se na evropskou pevninu. Cestu na kontinent bral víceméně jako svého druhu osvětové poslání. Chtěl především v tom nejlepším smyslu slova demonstrovat, jak se dostihy jezdí za kanálem La Manche. V zemi, v níž se zrodily. Zároveň věřil, že se někde uplatní jako žokej. Rozhodně však neměl v úmyslu opustit hrdý Albion navždy. Osud byl však jiného mínění. Zařídil to tak, že pan Fletcher se usadil v Čechách, součásti tehdejšího Rakouska-Uherska, a že v nich už také až do konce svého života zůstal. Do Anglie se sice ještě vrátil, oženil se tam, ale manželku, si přivezl do svého pozdějšího nového domova. Koním zůstal věrný i po skončení své jezdecké kariéry. Ta byla spojena především s Velkou pardubickou, ve které startoval sedmnáctkrát.

Je až neuvěřitelné, že Richard Harry Fletcher byl nejúspěšnějším jezdcem Velké pardubické až do roku 1977, kdy tento dostih vyhrál v sedle hřebce Václava, jak jsme si připomněli v předcházející části, počtvrté Václav Chaloupka. O tento primát přišel více než tři čtvrtiny století po svém posledním startu v roce 1900. A více než padesát let po své smrti. Byl však ještě stále nejčastěji startujícím jezdcem v našem nejslavnějším dostihu. I o toto prvenství ho „připravil“ Václav Chaloupka. O dalších čtrnáct let později, v roce 1991. Tehdy první čtyřnásobný vítěz startoval ve Velké pardubické po osmnácté, a také naposledy.

Vítězství o nos

Hned v následujícím ročníku skončil Fletcher coby jezdec hřebce Trompetera v majetku rytmistra Theodora von Ellingera druhý. Na startu ovšem byli pouze čtyři koně. Vyhrála Victoria, která i tentokrát nesla úctyhodnou zátěž, a to 83,5 kg, v sedle s nositelem neméně slavného jména historie dostihu, Hectorem Baltazzim, vídeňským rodákem italsko-řecko-srbského původu. Ten tehdy vyhrál Velkou pardubickou poprvé. O šest let později se stal jejím prvním trojnásobným vítězem. Baltazzi byl největším Fletcherovým konkurentem a dá se říci, že tito dva svými výkony a výsledky další soupeře v sedle v tomto období výrazně převyšovali.

Rodák z Manchesteru byl coby účastník Velké pardubické velice pilný jezdec. Často se objevoval v sedle koní i v jiných dostizích. V letech 1880 až 1893 nevynechal VP ani jednou. Než se ovšem začal naplno prosazovat, musel se prokousat sérií čtyř daleko skromnějších výsledků. Nejprve to byl negativní start v roce 1882 (pád s koněm Bakony II., který patřil princi Alexandru Thurn-Taxisovi), potom čtvrté místo s Misfit/Outfit of Devon (stejného majitele) v roce 1883, neúspěch s Grocollem (ve vlastnictví hraběte Zdenka Kinského), který vybočil a musel být zadržen, v roce 1884, a páté místo s Automnem (také v majetku Zdenka Kinského) v roce 1885.

Při sedmém startu se Richard H. Fletcher dočkal prvního vítězství. Hřebec, se kterým vyhrál, se jmenoval Hanno, a byl také, stejně jako v roce 1880 Good Morning, teprve čtyřletý. Hanno patřil Ferdinandu Schlosbergerovi. Prvenství Hanna vešlo do historie Velké pardubické jako nejtěsnější vůbec. Po strhujícím souboji s německou klisnou Full Cry, vedenou dalším Angličanem W. Smithem, vyhrál Hanno s Fletcherem v sedle o pouhý nos.

Nejslavnější období

Hector Baltazzi byl tehdy už dvojnásobným vítězem Velké pardubické. V roce 1883 si zopakoval triumf s polokrevnou klisnou Victorií. A rok po Hannově a Fletcherově úspěchu, tedy v roce 1887, zvítězil Baltazzi znovu – potřetí a naposledy. Tentokrát s valachem Woodmanem. Fletcher, který většinu svých startů dokázal proměnit v dobrá umístění, byl v tomto ročníku i rok nato třetí s koňmi Wicklowem a Manfrédem. Pokud však šlo o vítězné starty, měl na Baltazziho ztrátu. Ke snížení jeho náskoku využil příležitosti v roce 1889, a to s Parisis patřící Alexandru Kultenbachovi, přestože tato klisna nastupovala na start jako outsider. Kurs na její vítězství činil 50 : 2200 zlatých, tedy 1 : 44,4.

Tehdy započala nejúspěšnější část Fletcherovy jezdecké kariéry. Po druhém místě s Montbarem v roce 1890 za Alphabetem, kterého vedl George Williamson, dosud jediný člověk, který dokázal vyhrát jak Velkou pardubickou, tak Velkou liverpoolskou, přišlo třetí Fletcherovo prvenství s později legendární klisnou, a také trojnásobnou vítězkou Velké pardubické, Lady Anne (také v majetku Jacquesa Schawella). Ta tenkrát s Fletcherem v sedle dominovala poprvé. Rok nato projel Fletcher znovu cílem Velké pardubické na prvním místě, tentokrát v sedle Wolfa, patřícímu stejnému majiteli jako Lady Anne, jež proběhla cílem druhá. Velká pardubická však tehdy, pouhých sedmnáct let po svém založení, ještě čtyřnásobného jezdeckého vítěze neměla.  Wolf byl z prvního místa (stejně jako Lady Anne z druhého) pro objetí jedné překážky diskvalifikován. Fletcher chtěl se stejným koněm vyhrát o rok později, ale tenkrát stačili jen na čtvrté místo.

Proč ne po osmnácté?

Po sedmnácté, a také naposledy, startoval Richard Harry Fletcher ve Velké pardubické 4. listopadu 1900. Bylo mu 47 let a rozloučil se více než důstojně – druhým místem s koněm Dark Beauty Alexandra Thurn-Taxise za dvojicí Magyarád – T. H. Buckenham. Buckenham tehdy obhájil vítězství z předcházejícího roku a v roce 1904 se stal po Baltazzim a Fletcherovi třetím jezdcem, který dokázal Velkou pardubickou vyhrát třikrát.

Ještě v roce 1908 však nabídl hrabě Zdenko Kinský už pětapadesátiletému Fletcherovi pro start ve Velké pardubické svého koně Hanno II. Fletcher se na tento ročník, byl by to jeho osmnáctý start, skutečně připravoval a byl by se jej i v tomto věku zúčastnil. Jenže Velká pardubická se nakonec nekonala. Podruhé v historii (poprvé to bylo v roce 1876) pro silné mrazy. Pořadatelé doplatili na to, že zvolili příliš pozdní termín – 8. listopadu. Ten den byla pardubická dráha zasněžená a pro dostihy nezpůsobilá. Týdenní odklad, na neděli 15. listopadu, nepomohl. Počasí bylo ještě horší a už vyloženě zimní.

Čtvrtý nejúspěšnější

Od posledního účinkování Richarda H. Fletchera ve Velké pardubické uplynulo téměř sto čtrnáct let. Přesto je v historické tabulce úspěšnosti jezdců stále čtvrtý nejlepší. Nijak to neznehodnocuje skutečnost, že v jeho éře byla startovní pole nepoměrně méně početná než dnes. Dlouho, předlouho byl první. Do té doby, než se před něho dostali naši současníci. Prvenství patří samozřejmě Josefu Váňovi (27 startů, 8 vítězství, 3 druhá, 3 třetí a 2 čtvrtá místa). Druhý je Václav Chaloupka (18 startů, 4 vítězství, 3 druhá, 2 čtvrtá a 1 páté místo), třetí Peter Gehm (5 startů, 4 vítězství). Za R. H. Fletcherem je pět zbývajících trojnásobných vítězů v pořadí Edward Geoghegan, Hector Baltazzi, Pavel Liebich, Zdeněk Matysík a Thomas H. Buckenham.

Od roku 1910 vedl Richard Harry Fletcher malý hřebčinec Alexandra Thurn-Taxise v areálu zámku Loučeň na Nymbursku. Když trojnásobný vítěz Velké pardubické steeplechase později vážně onemocněl, věnoval mu Thurn-Taxis zahradní domek u zámku Nový Ronov. R. H. Fletcher ještě zažil první světovou válku, pád Rakouska-Uherska, a téměř osm let první Československé republiky. Svou ženu Margaretu přežil o dvacet let. Zemřel 10. května 1926. Od té doby oba angličtí rodáci a také dvě z jejich jedenácti dětí společně odpočívají na hřbitově v Bošíně v nymburském okrese.

Petr Feldstein