Má šarm, lehce exotický půvab a cílevědomě umí jít za svým - ptáte se, kdo je onou tajemnou ženou? Sestra pětinásobného českého šampiona Václava Janáčka a partnerka žokeje Jana Ráji Nina Janáčková.

Jaké je vaše povolání a jaká byla vaše cesta ke koním?
Mám zrovna období změn a nyní své pracovní aktivity naplno přesouvám do jezdeckých potřeb Mauricio. Jsou to moji dobří známí a jsem ráda, že se můžu rozvíjet právě u nich. Ke koním jsem se dostávala pomalu, protože na rozdíl od bratra nejsem úplně průbojný typ. Jedinými a zároveň velkými zkušenostmi pro mě doposud byly kobylky Sára, kterou jsem obsedala u pana Melouna v Dolní Rovni, a poté Flow, o níž jsem se starala s přítelem. Největší posun byl dar od Honzy – Teviot. Je mou radostí a věřím, že už brzy se spolu na nějaké to parkurové kolbiště podíváme.

Kdy a kde jste se seznámila s Honzou?
Bylo to v Lysé na Prvomájové, takže před měsícem jsme oslavili dvouleté výročí. Na Prvomájové jsme si začali tykat. Znali jsme se již dříve díky prodeji jezdeckých potřeb, ale to bylo čistě pracovní.

Byla to láska na první pohled?
To by byla hezká otázka pro Honzu (smích). Gratuloval mi k úspěchu ve fotosoutěži pro Evonu, kde jsem skončila druhá. Vyšlo to tehdy v Chrudimském deníku, u kterého Honza posnídal. Pravda, zajeli jsme na kávu a jiskra přeskočila hned. Od té doby jsme spolu.

Jakou vlastnost na svém partnerovi nejvíce oceňujete?
Schopnost jít si za svým. Sebrat síly a vydržet. Žokejský život je náročný kolotoč, bohužel spojený s přísností a nekompromisností.

Čím vás naopak zaručeně naštve?
Když mě nevnímá, což se stává docela často. Doma po práci rychle přepíná do odpočinkového režimu, a to si pak můžu povídat, co chci… Také nemá paměť na jména, takže to je pak domluva typu: „no Jarda přece – to byl ten, co má to a žije s tou a byli s náma tam a tam…“ (smích). To mě dokáže fakt rozpálit.

Co je na životě s žokejem nejtěžší?
Nejtěžší je ten neustálý kolotoč – práce, hladovění, dostihy - který moc nedává prostor dalším aktivitám, časem se to ale stává rutinou. Člověk musí hodně obětovat, ale co by neudělal pro lásku… Protože nepracuji u koní, musíme být k sobě vzájemně hodně ohleduplní a podporovat se. Zatím nám to vychází.

Zmínila jste i hladovění, jak to u vás funguje, když Honza shazuje?
Protože se snažím žít zdravě a hodně sportuji, těžká jídla a plnou lednici u mě nikdy nenajdete. Snažím se nakupovat vždy čerstvé a libujeme si převážně v sýrech a rybách. Dříve jsme spolu chodívali i běhat, teď to ale Honza hodně omezil na saunu, kde je jako doma. Je pravda, že energie po práci s minimem jídla moc nezbývá. Co se týče stěhování, které je u žokejských párů časté, jsem ráda, že nás zatím minulo. Jsem koňák srdcem, ale ne na plný úvazek. Asi by byl problém s prací, i když věřím, že i to by se zvládlo.

Máte s Honzou kromě koní ještě nějaké společné zájmy?
Jak jsem už zmínila, je to sport a hlavně relax. Nejvíc společného času trávíme na bruslích kolem Labe v Pardubicích. Dále v obchodech, kde si užíváme módu, pohodu v kině a restauraci, kde nás rozmazlují jiní. Honza má rád rybaření, kam bere za tichého partnera naši fenku ridgebacka a já jsem zatím u Teviota, takže i láska ke zvířatům je u nás společná.

Váš partner má z předchozích manželství několik dětí, jak s nimi vycházíte?
Jsou to úžasné holky. A hned tři. Nejstarší Barunku nevídám, protože studuje ve Francii. Eliška s nejmladší Verunkou s námi tráví čas na bruslích, v bazénu a také na výletech. Vloni jsem si s nimi užila nádherné Vánoce. Holky jsou neuvěřitelně chytré a vynalézavé. Mají plno zájmů – klavír, housle, tancování, a jsou ve věku, kdy se rády fintí a strojí, takže hodně fotíme i momentky. Jsou zábavné, navzájem se pěkně hašteří, což vyvolává úsměvné nezapomenutelné chvíle. Můžu říct, že holky si fakt užívám.

Vaším bratrem je pětinásobný český šampion Václav Janáček. Co říkal na to, že si sestra domů přivedla žokeje?
Mlčel. Tři dny… Teprve pak mi zavolal ze Španělska. Jeho první slova už si nepamatuji, ale nadšením neskákal. Přece jen jsem jeho ségra, jak mě neustále oslovuje, a záleží mu na mně. Stejně tak on pro mě hodně znamená, dám i na jeho názor. Na Vendově svatbě už jsme byli s Honzou spolu, takže vztahy se trochu stmelily. Nejvíc si vždycky vzpomenu na momentku z dostihu, kde Veny a Honza bojovali o vítězství. Ten jejich výraz, úsměv. Sám Honza pak říkal, že to bylo jiné než dřív, protože teď už nebojuje s Janáčkem, ale se švagrem.

Vypadáte jako idylický pár. Co nějaké plány do budoucna?
To hlavní, co mě čas strávený po boku Honzy naučil, je neplánovat. Budu se opakovat, ale je to tím, že u koní nepracuji a nejsme tedy spolu denně v jedné stáji. Sladit dovolené, volný čas, či pracovní příležitosti je náročné. Stěhování může přijít v podstatě kdykoliv a stavět dům, usadit se na jednom místě je pro žokeje dost zavazující. Zatím žijeme ze dne na den a užíváme si toho, co máme dnes…

Foto: archiv Niny Janáčkové