Patří k nejvyhledávanějším a také k nejuznávanějším fotografům v českém dostihovém prostředí. Rodák z Českého Těšína, mistr krásného detailu, má k dostihovému sportu vazbu nejen jako fotograf, ale také jako majitel několika koní, reprezentujících od roku 1997 zeleno-bílé barvy jeho dostihové stáje.

Jak dlouho už fotíte a co vás k dostihům přivedlo?
K focení jsem se dostal jako malý zvědavý klučina prostřednictvím svého otce, který dokumentoval do rodinných alb vše podstatné ve svém životě. V roce 1987 mi věnoval mou první zrcadlovku a já netušíc, co je clona, čas, ISO začal zkoušet a zkoušet... a zkouším to doteď...

Soustřeďujete se při focení dostihů více na detaily nebo na celek?
Celek je poskládán z mozaiky detailů a já se jen snažím koukat, co z té mozaiky mi padne do oka. Když je to ,,něco“ zajímavého, zkouším to zachytit, a snad se mi to někdy i daří. Je takové zvláštní, že lidi se moc koukat neumí, a mnohdy i když jejich pohled míří stejným směrem, tak pak jen řeknou: "Toho jsem si vůbec nevšiml“.

Máte raději momentky nebo dáváte přednost předem vymyšlené kompozici?
Ve sportu obecně je to asi více o improvizaci, člověk nikdy neví, co se stane, je to jako v životě. Na vzniklou situaci je třeba nějakým způsobem zareagovat a snažit se to vyřešit tak, aby výsledek byl nejlepší. Ale na nějaké nápady a tvoření takříkajíc umění si taky najdu čas, závisí to na momentalní náladě, prostředí...

Jste příznivcem dobré řemeslné fotky nebo slušné fotky více upravované na pc?
To je složité... V dnešní době asi žádná fotka z dílny fotografa nevychází na světlo Boží bez nějaké úpravy. Největší radost mám, když se povede dobrá fotka, do které nemusím víceméně nijak zasahovat. Pokusům se ale nebráním, protože někdy až v PC dostanu z fotky to, co v ní doopravdy je. Stějně tak platí, že ne každá barevná fotka vypadá stejně dobře v černobílém provedení, a naopak. Někdy z obyčejné barevné je až v černobílé fotka výborná.

Ve kterém roce jste poprvé fotil derby?
V roce 1999, vítězství Ray of Lighta bylo nezapomenutelné.

Jak na vás působí derby-atmosféra, je to jiný den než ostatní v rámci roku?
Oko fotografa vždy spočine na nevšedním oblečení většiny zúčastněných. Ženy v šatech a kloboucích, muži v oblecích, s kravatami... Hodnotím to jen pozitivně. Dokonce i já, který dávám přednost sportovnímu oblečení si rád oblíknu kalhoty a košili.

Na kterého derby vítěze nejraději vzpomínáte?
Zapomenout nemůžu na výše zmíněného Ray of Lighta, ale asi nejvíc mi utkvěl v paměti Darsalam a oranžovočerné oslavy Age of Japa.

Jak vypadá z pohledu fotografa ideální počasí na focení derby-dne?
Asi si budou všichni ťukat na čelo, ale já nejraději fotím v dešti. Když to bahno lítá od kopyt, barvy dresů nejdou poznat, žokejové už vůbec ne... Tohle si ale já zase vyberu v Benešově, kde to s deštěm umí.

Který z letošních účastníků Českého derby vás prozatím nejvíce zaujal a komu budete fandit?
Abych pravdu řekl, tak letos mě výrazněji nezaujal nikdo, myslím, že je to otevřený dostih a na vítězství může pomýšlet většina starujících. Ale sympatie bude mít Honzik Chipera.

Který vrchol sezóny jako dostihový fotograf preferujete – Velkou nebo derby?
Mé srdíčko patří překážkám, tudíž Velká. Ten pocit, když stojíte u Taxisu a nevidíte přes živý plot nic jen slyšíte blížící se dusot kopyt a cítíte jak se chvěje země kolem, to nezažijete nikde jinde. To se zatajeným dechem jen čekáte až se objeví za plotem čapky, koně odskočí a koncert závěrek fotoaparátů začne...