Je spolumajitelem asi nejpopulárnějšího českého sprintera současnosti Mikeshe, na jehož přípravě se sám pod bedlivým dohledem trenéra Šatry aktivně podílí. S předkladatelem na volné noze a učitelem anglické literatury na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Láďou Nagym jsme si povídali nejen o hvězdě stáje Kelso Stables, ale také o jeho začátcích u koní a zajímavých sázkách…

Začněme pěkně od začátku, co vás ke koním potažmo dostihům přivedlo?
K dostihům mě přivedl můj táta, s nímž jsem chodil pravidelně do Chuchle od roku 1980. Prostředí staré Chuchle mi hned učarovalo, ostatně část mé rodiny z Chuchle pochází. Pradědeček, kterého jsem nepoznal, byl žokej, babička, jíž jsem ještě zažil, v Chuchli až do smrti bydlela a nějaký čas pracovala i na závodišti. Jezdit na koni jsem začal až později, protože v Táboře, kde jsem vyrostl, moc příležitostí v té době nebylo. Když jsem v devadesátých letech studoval v Praze, začal jsem často docházet do stáje Tomáše Šatry, kde jsem jezdil práce. Dodnes na to rád vzpomínám. Ve stáji byla řada dobrých koní a bylo fascinující pozorovat zkušeného a vynikajícího trenéra při každodenní práci, navíc v době, kdy ve stáji pracovali Theodor Pechát, Karol Šarina a Jarda Donoval. Zejména pan Pechát byl vždy ochotný pomoct a poradit.

Odtud tedy pochází vaše současná vazba na trenéra Šatru..
Ano, své první koně, Interneta a Asijského Tygra, jsem měl v tréninku u pana Šatry, a protože jsem byl pracovně v Praze často, mohl jsem je chodit jezdit do Chuchle. Pak ale přišla rodina, navíc Asijský Tygr měl nějaké problémy, tak pan Šatra rozhodl, ať ho vezmu ze závodiště pryč. Rozhodně jsem se ho nechtěl zbavit, a za to, že se ho podařilo vrátit na dráhu, navíc poměrně úspěšně, jsem dodnes moc rád. Na přípravu Mikeshe dohlíží pan Šatra vzdáleně a zejména jeho postřehy a rady ohledně menežování jsou nedocenitelné.

Začalo to Asijským Tygrem a Internetem a pokračovalo zakoupením Mikeshe. Jak k němu došlo?
Mikeshovi předcházela ještě jedna kapitola jménem Bohemia. Měli jsme společnou stáj s Milošem Komancem, pak se k nám přidal ještě můj dobrý přítel Martin Cáp, který dříve s dalšími přáteli měl v pronájmu kdysi velmi populární Barborku a právě pod vlivem téhle emotivní vazby jsme Bohemii kupovali — což, jak známo, se úplně nevyplácí. Nicméně zjistili jsme, že si rozumíme, máme na spoustu věcí stejné názory a že chceme „dělat koně” společně pod hlavičkou jedné stáje bez ohledu na individuální majetkové podíly na jednotlivých koních. Bohemia měla bohužel tak silné odhodlání nestát se přes maximální snahu všech zúčastněných dostihovým koněm, že jsme ji nakonec věnovali jako společnici na pastvu k jinému koni, protože ani na normální ježdění vhodná nebyla. Shodou okolností v téže době končil svou kariéru Asijský Tygr a byť na tom byl zdravotně dobře, nezasloužil si, aby byl honěn po čtyřkách pětkách s tím, že to jednou za rok „trefí”. Po poradě s Tomášem Jandou, s nímž jako bloodstock agentem spolupracujeme dlouhodobě, jsme se rozhodli zakoupit Mikeshe. Musím přiznat, že důvod koupě byl poměrně bizarní: byl inzerován na stránce actionhorse s tím, že je dvouletý, neobsednutý a očividně ho nikdo nechce. Vzhledem k tomu, že podobným způsobem jsem pořizoval Asijského Tygra, tak jsem dlouho neváhal. Tomáš Šatra taky při zhlédnutí fotek konstatoval, že na něm nic špatného nevidí a že když stojí 1800 eur, proč to nezkusit.

Bylo hned tzv. „na první dobrou“ jasné, že bude lepší, než vaši předchozí svěřenci?
Že bude podstatně lepší, to bylo vidět prakticky hned. Trenér Šatra byl ještě po první práci, kterou jsme absolvovali v Chuchli, mírně skeptický, kůň nepůsobil příliš suverénně, ale ze sedla z něj dobrý pocit byl. Po dalších galopech v Chuchli už bylo jasné, že dobrý bude – ostatně i proto, když se nevešel do trojky, nechali jsme ho debutovat ve dvojce proti starším.

Mikesh uspěl a brzy se propracoval mezi absolutní špičku českých sprinterů. Na rozdíl od většiny svých kolegů „rychlíků“ působí však jako velký pohodář…
Většinu času je v pohodě, flegmatik, dobře žere, ovšem je to silný hřebec s výbušným temperamentem. Jeden den by ho mohlo jezdit snad i dítě, jiný den je pobyt v jeho sedle očistec. V boxe se chová jako sebevědomý kůň, nemá rád, když k němu někdo moc leze, rád si štípne, občas kopne nebo narazí na stěnu, ale všechno v normě. Kování je trošku problém, ale naši kováři jsou trpěliví a obratní, takže i to se dá zvládnout. Pamlsek oblíbený nemá, jí rád, hodně a všechno. Krmíme hlavně oves a müsli, občas nějaké to jablko, čerstvou trávu nebo mrkev. Ale je pravda, že pomeranče jsme ještě nezkoušeli, španělské ani kubánské.

Po skvělém jaru, kdy Mikesh obhájil vítězství v Memoriálu Jaroslava Maška a uspěl i ve dvojkové Ceně Mikrop Čebín, skončil ve sprintu v rámci derby-dne až čtvrtý. Měl na tom podle vás podíl průběh dostihu, kdy ho na špici honil Prince Orphen?
Že průběh tohoto dostihu nebyl optimální, je jasné – nebyl optimální pro nás, ale ani pro Prince Orpena. Spekulovat, jak by to dopadlo za jiného průběhu, by však bylo příliš troufalé. Můj kamarád Petr Foret mi o kvalitách Honzika říkal už zkraje jara a věděl jsem, že jestli přejde na sprinty, bude to silný soupeř. Pan Holčák se zase vyjadřoval, že Sign of the Zodiac měl skryté rezervy a že jde nahoru, takže je možné, že by to i při jiném průběhu dopadlo podobně. Nicméně je to sport a jako tragédii to nebereme, hlavně že kůň přišel z dostihu zdravý. Každopádně se těšíme na další střetnutí a doufám, že jim porážku vrátíme.

V neděli se Mikesh opět představí, tentokrát ve sprintu v rámci Slovenského derby. S jakým výsledkem budete spokojeni a koho považujete za největší soupeře? Bude jiná taktika, než při Turf-Gala?
Asi každý v turfu jde do dostihu s tím, že nejhezčí by bylo vyhrát. Určitě bude záležet na okolnostech a od toho se bude odvíjet i spokojenost či nespokojenost. V Bratislavě je silný All the Evil, Robinson Cruso i Aprilius tento dostih v minulosti vyhráli, Dodybud minule těsně podlehl Kendymu. Taktika je na Jirkovi Chaloupkovi, má plnou důvěru a rozhodne se podle toho, jak Mikesh odskočí.

Mikesh jako jeden z mála českých koní má početný fanklub a vlastní FB stránku. Kdo přišel s tímto nápadem a kdo je autorem originálních vtipných statusů a fotografií?
S nápadem založit FB profil přišel Martin Cáp, který má s digitálními médii ze svého povolání bohaté zkušenosti a umí to dobře. Nicméně oficiální fanklub to není, jen nás příjemně překvapilo, jak silnou podporu Mikesh na dostizích měl a chtěli jsme tyto příznivce trochu pobavit. Fotografie pořizuje a statusy píše samozřejmě Mikesh, kterému Martin pro tyto účely pořídil speciální tablet, na němž to ťuká vždycky přes den, když jsou ostatní koně na pastvě a on nemá co dělat.

 V minulém roce proběhlo několik sázek s realizačním týmem Mikeshovy konkurentky Waka Laury. Budete v tomto trendu pokračovat, až se zase oba v dostihu potkají, a už máte vymyšleno, o co se bude hrát?
Waka Laura byla velmi silná soupeřka a na případné další utkání se těšíme v naději, že bychom mohli korigovat jednoznačnou bilanci z loňského roku. Její realizační tým se rozhodl letos jít francouzskou cestou, takže bohužel nemůže běhat v Česku, aby neztratila francouzský handicap. Tak alespoň na dálku sledujeme její výkony ve Francii a moc jí fandíme.

V návaznosti na Mikeshovy úspěchy se přímo nabízí otázka, zda Kelso Stables neplánuje třeba další posily stáje...
Úspěchy nás po letech u koní samozřejmě povzbudily, nicméně že by vytvořily nějakou finanční rezervu pro expanzi, to se říct nedá, a rozhodně nechceme skončit tak, že bychom bezmyšlenkovitě koupili více koní a nevěděli co s nimi. Miloš Komanec má doma Parodii a pod ní hřebečka po Ryanovi, tak doufáme, že se dostane na dráhu. Loni jsme, opět díky Tomáši Jandovi, pořídili do chovu Merbelu, přičemž ten příběh byl podobný jako u Mikeshe. Dlouho byla inzerována, nikdo jí nechtěl, nakonec jsme nabídli symbolickou cenu a majitel to akceptoval, protože měl zájem, aby Merbela šla do chovu. Tak doufáme. Žádné akvizice neplánujeme.

Jaký další start má Mikesh na programu po slovenském výletě?
Chtěli bychom jet 10. srpna na Hoppegartener Fliegerpreis do Berlína. Samozřejmě si uvědomujeme, že to je ambiciózní plán a že šance nejsou veliké, nicméně u nás ani na Slovensku v srpnu nic není, Francie i Itálie jsou logisticky poměrně náročné, navíc se nám všem coby milovníkům dostihové historie líbí Hoppegarten a jedinečná atmosféra celé té čtvrti. Dalším lákadlem je, že letos se běží Fliegerpreis ve stejný den jako Grosser Preis von Berlin, takže to jistě bude hezký zážitek. Jsme malá stáj a jako každý máme své sny - účast na velkém dostihovém dni, navíc v dojezdové vzdálenosti, je takovým nejsnazším pokusem si tenhle sen splnit – samozřejmě při vědomí obrovské náročnosti a obtížnosti.

Foto: Martin Cáp