Pochází z Martina, je absolventkou Středního odborného učiliště v Šale a v srpnu oslaví dvaatřicáté narozeniny. Drobná blondýnka, maminka talentované tanečnice Laury a velice zručná žena, jejíž parádní disciplínou jsou háčkované módní doplňky – seznamte se s manželkou slovenského žokeje Zdenka Šmidy.

Stejně jako váš muž, jste absolventkou SOUP v Šale. Proč jste si jako své povolání vybrala právě koně?
Koně mě bavili odmalička, takže nebylo co řešit.

Kdy a kde jste se seznámila se svým mužem?
To už je fakt dávno… Bylo to na Hubertovi v Šale. Tam jsme se ale bavili jen tak „light“, dohromady jsme se dali, až když jsem začala chodit do maštale k Jarovi Břečkovi v Sajdikových Humencích. Jsme spolu už 16 let.

Klasická láska na první pohled to tedy nebyla…
Ne, byla to spíš láska přes táborák.

Jakou vlastnost na svém manželovi nejvíce oceňujete?
Vlastností bych to nenazvala, ale pro mě je důležité, že se i po takovém čase máme rádi.

Čím vás manžel zaručeně naštve?
Nesnáším, když chodí pozdě a hlavně, když něco slíbí a nedodrží.

Co je podle vás na životě s žokejem nejtěžší?
Povolání žokeje je práce jako každá jiná. Protože jsem i já od koní, nevadí mi to. Nejhorší z mého pohledu je, když jezdí celý víkend a nevidíme se.

Řada partnerek a manželek žokejů si často stěžuje na fanynky…
Fanynky? Klidně ať jich má Zdenko třeba tisíc, ale ať se moc nepřibližují (smích).

Stejně tak častým problémem bývá i držení předepsané váhy…
S jídlem problémy nejsou, Zdenko žádné hladovky držet nemusí.

Temperamentní plnokrevníci občas mívají v dostizích svou hlavu a poté hrozí žokeji různá zranění…
Nervy už nyní nemám, ale když jezdil Shamal Sally, bylo to o infarkt. Kobyla byla fajnovka a někdy trošku i na hlavu. Klid člověk měl, až když byla v boxech.

Společně máte dvouletého syna Olivera a dceru Lauru, kdo z vás má na ni větší vliv? Je to tzv. „tatínkova holčička“?
S Laurou to zatím není až tak náročné. Vycházíme spolu nějak tak normálně – rodičovsky, občas slunečno, někdy oblačno. Tatínek ji nerozmazluje, nemá na to ani čas.

Laura po vás zdědila pohybové nadání a věnuje se tanci. S jakými úspěchy?
Konkrétně se věnuje disco-dance a začala s tím v pěti - šesti letech v přípravce. Nejdříve tancovala v kategorii dětí, teď je prvním rokem v juniorech. K tanci jsme ji nijak nevedli, jen jsme ji podpořili v tom, co ji baví. Koně to tedy ani náhodou nebyli. Když byla menší, jezdila s námi na dostihy, vodívali jsme ji i do maštale, ale teď už jen tancuje a tancuje. Jejím zatím největším úspěchem je první místo ve dvojicích na Mistrovství Slovenska 2013.

Vaším velkým koníčkem, kterému se věnujete, je háčkování. Co vás na něm nejvíce baví a jak dlouho vám trvá zhotovení jednoho výrobku?
Jak jsem se dostala k háčkování? Už ani nevím. Podívala jsem se na internetu na háčkované věci, a protože se mi moc líbily, sama jsem se to z návodů naučila. Hodně mi pomohla různá instruktážní videa.

Kolik věcí jste již takto vyrobila?
Vyrobila jsem toho už docela dost, ale konkrétní počet nevím, nepočítám to.

Co rádi jako rodina společně podnikáte, když máte chvilku volno?
Volno míváme zpravidla opravdu jen chvíli. Tatínek nejraději „vegetí“ u telky. Když máme ale pořádnou dovolenou, jezdíme po zábavních parcích a Aquaparcích. Zkoušíme všechno. Vždy vybíráme tak, abychom se dobře bavili všichni. Jinak jsme úplně normální rodina, rádi jezdíme na kole, chodíme na koupaliště a v zimě lyžujeme.

Foto: archiv Bibiany Šmidové