Bratislava, Ebreichsdorf, Hoppegarten, Clairefontaine, Wissembourg, jsou zahraniční závodiště, na kterých se letos představila dvojnásobná vítězka Nikon Ladies Cupu Vendula Korečková. O zahraničních zkušenostech, ale i o času dovolených, osobním životě či rivalitě v dámské šatně, jsme si povídali jednoho úterního večera.

O víkendu jste absolvovala další francouzský start, tentokrát v sedle své oblíbenkyně Ley Percy. Jaké to bylo?
Byl to dostih pro holky a jsem ráda, že jsem dostala s Percynou důvěru. Podle mě šla dobře, ale měly jsme smůlu na hodně pomalý dostih. Z toho tempa pak už nemohla ukázat své zrychlení. Jsem ale ráda za další zkušenost. Vždycky mě těší, když se můžu do Francie podívat. Mají tam skvělé zázemí pro koně i jezdce a člověk tam vidí úplně něco jiného. Díky Češce Martině Bartheldyové, která zde působí, jsem si mohla v Deauville sednout na koně i v tréninku a bylo super vidět, jak se to tam při ranních lotech hemží.

Ač jste v poslední době často na cestách, i letos hájíte medailové příčky v domácím šampionátu jezdkyň…
Šampionát jsem nevypustila, i když se to může zdát, jen pro mě není prioritou. Hodně teď jezdím s koňmi z naší stáje do ciziny, a protože Francouzi jsou takoví pohodáři, kteří dávají startky ven až dva dny před dostihy, musím občas nabídky na ježdění doma odmítat. I když pak třeba sedím na tribuně, což mě samozřejmě mrzí.  Jinak Martina, která vede, měla na jaře hodně dobrý nástup, škoda jen, že se teď zranila Pája (Pavlína Filipová – pozn. red.), ta by po ní šla. Společně jsme si slíbily, že Martinu potrápíme, teď to ale budeme muset zvládnout s Katkou (Kateřina Hlubučková – pozn. red.).

Pavlínu Filipovou jste byla po jejím pádu navštívit v pardubické nemocnici. Chápu tedy správně, že rivalita se v dámské šatně nekoná?
Jako rivalita mi to nepřijde. Všechny víme, jak to chodí. Jednou vyhrává ten, podruhé zase jiný. Osobně vnímám spíš rivalitu mezi holkama a klukama. Když se to stalo Pavlíně, byla jsem zrovna pryč a nic jsem nevěděla. Úraz, který se jí stal, nepřeje člověk nikomu. Pája ale není žádná cíťa, je mladá a věřím, že bude brzo v pořádku. Jsem ráda, že jsem za ní mohla zajet a jak to jde, voláme si.

Pouhé tři čárky vás dělí od magické stovky vítězství…
Já statistiky moc nesleduju. Přála bych si dosáhnout na stovku už letos, ale protože je to určitá meta, asi to tak jednoduché nebude. Když člověk na něco čeká, většinou poslední krok chvíli trvá.

Co je vaší další pomyslnou metou?
Sny mají být, aby si měl člověk co plnit, takže tou další metou je pro mě asi vyhrát ve Francii, klidně někde na menší provinční dráze. Sen o tom, jezdit na závodišti, kde se běhá derby, už se splnil (15. listopadu 2013 startovala Vendula s koněm Glorioso ve francouzském Chantilly - pozn. red.), a za to jsem moc ráda. Kolika rajťákům se povedlo svézt se v dostihu na dráze, kde jezdí Dettori nebo Fallon…

Máme za sebou půlku letních prázdnin a s ní i čas dovolených, jak je to u vás?
S Peťanem (Petr Foret – pozn. red.) jsme byli čtyři dny na Pálavě. Spojili jsme to s víkendem, kdy kromě Benešova žádné dostihy v Čechách nebyly. Jsem ráda, že jsme mohli vyrazit. Člověk se může jednou pořádně vyspat a dělat věci na pohodu.

Dostihy si v letošních letních měsících dávají tak trochu oddychový čas…
Je to sice pro nás volnější, ale vzhledem k tomu, že v zahraničí se běhá téměř celý týden, myslím, že je docela škoda, že my nenaplníme ani víkendy.

Pocházíte z Pardubic, a tak mi to nedá nezeptat se, jaký je váš vztah k překážkám…
Mám k nim kladný vztah, tři dostihy jsem i odjela. U pana Zobala v dřívějším působišti jsem si často skákala v tréninku a kdyby mě někdo oslovil a dal mi rozumného koně, tak asi ano, jela bych. Překážky mě baví a do Pardubic na dostihy jezdím ráda.

Překážky zajímají i vašeho přítele Petra Foreta, který pracuje v DS Pegas ve Zhoři u Jihlavy. Jak funguje vztah na dálku?
Nestěžujeme si. Naopak si myslím, že nám to vyhovuje víc, protože po práci člověk potřebuje občas svůj klid.

Již nějaký čas jste reklamní partnerkou známého dostihového fotografa Zenona Kiszy. Jak ke spolupráci došlo?
Samotná nevím (smích). Jednou za mnou přišel, jestli bych do toho nešla, a protože je to fajn člověk a super fotograf, přijala jsem.

Máme za sebou všechna středoevropská derby, které se nejvíce líbilo vám?
České jsem viděla, slovenské jen ze záznamu, protože jsem jezdila v Německu. Podle startky mě moc lákalo jet se do Bratislavy podívat, pak ale vypadl jeden z favoritů. Mile ale zase překvapil kůň českého chovu, takže asi nejvíc se mi letos líbilo to slovenské.