Je mužem mnoha profesí. Na tuzemských závodištích ho v současnosti nejčastěji potkáte s mikrofonem České televize, pro níž externě připravuje magazín Turf či spolumoderuje přímé přenosy. Čas od času si rád také zakomentuje, ale jeho stěžejní činností je internetová publicistika. Prostřednictvím originálních příspěvků letos opět naladil dostihové fanoušky na rovinový vrchol sezóny a v neděli 10. srpna prožil možná podobnou euforiii, jako na jaře při narození dcery Alžbětky. Stalo se tak v Berlíně při Hoppegartener Fliegerpreis, když  populární rychlík Mikesh v majetku stáje Kelso Stables, vlastněné Ladislavem Nagym, Milošem Komancem a právě Martinem Cápem, finišoval těsně druhý v dostihu kategorie listed!

S jakými ambicemi jste po loňském vystoupení cestovali do Berlína, kde Mikesh v neděli v Hoppegartener Fliegerpreis podlehl vítězi o pouhý krk?
Jeli jsme do Hoppegartenu velmi střízlivě. Loni se Mikeshovi na přímé dráze, kde běžel poprvé, vůbec nepovedl průběh dostihu, ale přece jen byl poslední a při pohledu na některé výkony a handicapy letošních soupeřů jsme prostě museli přijmout roli outsidera. Pregnantně to před startem zformuloval renomovaný list Sport-Welt, který dal Mikeshovi jako jedinému startujícímu „dvojité mínus“ a vstupní kurs u Racebets byl 20:1. Kdybychom ale s Láďou Nagym a Milošem Komancem měli pocit, že Mikesh opravdu nemá šanci, tak bychom do Berlína nejeli. Takže šlo o to zjistit, jak moc naše představy souzní s realitou. Večer před dostihem létaly v trojčlenném realizačním týmu hlášky jako „nejsme žádní turisti“, tak to asi Mikesh musel zaslechnout. Je to obrovský úspěch Láďovy poctivé práce a jsem strašně rád, že jsem mohl být od Mikeshových prvních krůčků "při tom".

Odkud jste dostih sledovali a jak jste ho prožívali?
Stáli jsme na terase klubové tribuny za cílem, střídali weissbier a veuve clicquot a shodli se, že nemá cenu sledovat dostih dalekohledem, protože koně byli kdesi v dáli kolmo k terase, a těžko se tedy odhadovaly rozestupy a pořadí. Hned po startu nastal moment úlevy, když jsme zahlédli na velkoplošné obrazovce, že Eddie (žokej Pedroza - pozn. red.) Mikeshe podle ordre uklidil za soupeře. Na kopečku přišel progres, a když jsme viděli, že „po chuchelsku“ zrychluje, začali jsme strašně křičet, skákat a objímat se a nic jsme nedbali, že nás zblízka sleduje udivená berlínská smetánka. Někteří možná i lehce ukřivděně, protože když se nás brandenburský ministr zemědělství před startem ptal na tip, tak jsme ho mystifikovali, že Mikesh nemá šanci.

Co vám po dostihu řekl žokej a jak vůbec došlo k angažování čtyřnásobného německého šampióna Eddieho Pedrozy?
Doslova řekl: „Mamma mia, a very strong horse“. S Eddiem se známe už od dob, kdy třikrát jezdil Satanu z Racing Clubu Finiš a víme, že je obrovský profesionál. Když vyšlo najevo, že Mikeshův stálý jezdec Jirka Chaloupka jako držitel trenérské licence nebude moct v Berlíně jezdit, oslovili jsme tři členy tamní TOP 10 a Eddie byl první, kdo ochotně přislíbil angažmá. Poslali jsme mu mailem několik videí s krátkým komentářem, a tak už nebylo třeba v paddocku nic moc řešit. Eddie je skvělý jezdec, navíc dokonale zná místní dráhu a v dostihu to skvěle prodal. Tamní diváci ho milují a právě jeho angažmá lze asi přičítat, že Mikešův kurs šel před startem dolů až na 9:1. Po dostihu řekl, že se Mikesh v této konkurenci neztratí a že máme zase přijet, což považuji za krásnou tečku za dnem, na který asi nikdy nezapomeneme.

Jaký je další Mikeshův program?
Teď hlavně odpočinek. Český kalendář počítá se sprinterskými vrcholy až na přelomu září a října. Svatováclavská cena je samozřejmě velké lákadlo, ale také uvidíme, o co si Mikesh řekne a co pošeptá Láďovi Nagymu a Tomáši Šatrovi, kteří mu vybírají starty. Ještě jeden zahraniční start do konce roku není vyloučen.

Od roku 2007 zásobujete dostihovou veřejnost zajímavými postřehy v rámci derby zápisníku. Kdy a jak se tento nápad zrodil a které z těchto derby vás osobně nejvíce oslovilo?
Nápad na blog o derby se zrodil koncem května 2007, tedy pár týdnů po zakončení studia na vysoké škole. Měl jsem tenkrát ještě přemíru času a napadlo mě, že bych mohl zkusit anonymně a trochu lehčím perem zaznamenávat dění před derby. Odtud název Martinův derby-zápisník. Anonymita od té doby vzala za své, ale tradice sezónního webu stále pokračuje a platí, že to do značné míry píšu pro svůj vlastní lepší přehled. Co se týká jednotlivých ročníků, derby mě strhne každý rok znovu, a tak prožívám každé stejně intenzivně. Samozřejmě, pokud zvítězí tak velká osobnost jako svého času Darsalam nebo Age of Jape, má to ještě o něco větší náboj. Nebo když člověk v přímém přenosu sleduje zrod nových příběhů, které se zařadí po bok těm starým a slavným.

Derby je pro vás evidentně tématem číslo jedna, neplánujete v této souvislosti třeba i vydání knihy?
Plánoval jsem to patnáct let, teď už je to na dobré cestě.

Moderujete, komentujete, píšete a dříve jste i fotil. Co vás na dostihovém prostředí přitahuje a která z uvedených disciplín je vám nejbližší?
Jsem píšící novinář, ale baví mě všechno, co dělám. Ne vždy je dost času, ale s tím se pereme všichni, kdo se o víkendech kolem dostihů pohybujeme. Jako všude jinde je třeba najít rovnováhu mezi zaměstnáním, domovem a volnočasovými aktivitami, to jsem dřív moc neuměl a teď už mi to jde lépe. I po osmadvaceti letech od první návštěvy dostihů mě to prostředí stále přitahuje a vlastně neumím říct, čím konkrétně. Nejvíc mě vždy zajímali koně, v další rovině příběhy kolem nich a také atmosféra. Každá návštěva dostihů navíc znamená setkání s množstvím přátel, s nimiž se jindy a jinde nemáme moc šancí vidět.

Které české závodiště máte nejraději a proč?
Vždy říkám, že Velká Chuchle je mým druhým domovem, protože je s ní spojeno množství zážitků, vzpomínek a prožitého času. Líbí se mi také berlínský Hoppegarten, kde jsem byl jako předškolák na dostizích poprvé, a miloval jsem vídeňskou dráhu ve Freudenau. Ale cítím se dobře prakticky na všech tuzemských závodištích, i když to není náklonnost nekritická.

Jako spolumajitel nejpopulárnějšího sprintera současnosti a velký turfman, kdy naposledy jste seděl na koni?
Tuším v srpnu 1990, tenkrát jsem se bál a brzo jsem toho nechal. Ale Láďa Nagy mě čas od času přemlouvá, abych do toho šel znovu a v Mikešově stáji už má pro tyto účely připraveného takzvaného těžkého koně, křížence hucula a chladnokrevníka, který mě v případě nouze může popovézt v káře, až nám dojdou síly. V neděli mě s Milošem Komancem chtěli v Berlíně dostat na dostihový trenažér a povolili jen po slibu, že na to vlezu, když bude Mikesh do třetího místa. Tak mě to asi brzo čeká.

V tomto roce jste se stal poprvé otcem. Jaký je to pocit a jak si malou Alžbětku užíváte?
Užívám si to moc, Alžbětka je zlatá holčička a každý den se raduji, že ji máme.

Foto: archiv Martina Cápa a Jitka Minaříková