Je jednou z mediálních tváří českého turfu. Její životní příběh by vydal na knihu, možná by uspěl i při filmovém zpracování. Překážková jezdkyně, trenérka a manželka člena činohry Divadla na Vinohradech Rudolfa Jelínka celý život usiluje o úspěšné absolvování kursu Velké pardubické a prát se o ně bude pravděpodobně i při poslední čtvrté kvalifikaci 13. září 2014…

S Rubínem jste ve třetí kvalifikaci skončili za skokem č. 19. Jak byste zpětně své společné vystoupení ohodnotila?
Já už teď jezdím dostihy jen sporadicky, ale můžu říct, že letos ve Světlé Hoře to byl moc hezký dostih a posledně s kobylkou Folie D'Ocean v Pardubicích také. Kvalifikace mi ale trochu připomínala „učňovku". Zaprvé jsem věděla, že k Cherwickovi se nesmím ani přiblížit, což se nám docela podařilo. Podařilo se nám pořešit i Popkovický skok, ale před Francouzským skokem jsme museli vzít zpátky.

Způsobil to francouzský jezdec v sedle Tropic de Briona, který pak následně spletl kurs?
Francouzský jezdec, který vodil, nevěděl, jestli se skáče jedenáctka nebo dvaačtyřicítka a vyvezl půlku pole. Jistě, to se stane, ale koně to hodně rozhodí.

S Rubínem jste pokračovali až k oranici....
Ano, dařilo se nám a ohromně jsem si to užívala. Měla jsem z Rubči bezvadný pocit a snažila jsem se ho co nejbezpečněji provést dostihem. Když jsme skočili Velkou vodu, tak jsem si říkala, že nejhorší už máme za sebou. Skočili jsme devatenáctku a po třetím nebo čtvrtém cvalovém skoku pode mnou Rubča zmizel. Vůbec jsem to nečekala.

Co se stalo?
V oranici ztratil nohy dvakrát za sebou. Nejsem z těch jezdců, kteří si nedávájí pozor. Vyučila jsem u Kamila Kuchovského, takže vím, že mám být pořád ve střehu, ale pravděpodobně jsem na chvíli ztratila koncentraci. Za skokem bych s něčím podobným počítala, v oranici ne.

Kvafilikaci jste sice nedokončili, jste ale oba v pořádku...
Ano, nebolí mě nic, jen duše. Asi je někde ve hvězdách napsáno, že to nesmím přejít...

Budete zkoušet štěstí i v poslední kvalifikaci?
Asi to ještě po dohodě s majitelkou zkusíme. Nerada bych, aby Rubín obětoval svou kariéru kvůli mně. Na druhou stranu už udělal nemálo radosti a kdyby tam ty mé kosti dokodrcal, bylo by to príma.

V rámci přípravy na kvalifikaci jste hodně hubla, jak to šlo?
Nejvíc se mi na tom líbilo, že jsem mohla vrátit půlku svého šatníku, navíc v létě, kdy můžete obléct pěkné šaty. Vloni jsem také hubla, ale tak strašné to nebylo. Teď jsem byla zabalená v igelitech, tři trika na sobě...Do posilovny jsem chodila v noci, protože přes den, když máte na dvoře čtyřicet koní a k tomu rodinu, to nejde. Takže když šlo všechno spát, usedala jsem na svůj nenáviděný orbitrack a veslařský trenažér a fičela. Tři nebo čtyři dny jsem vůbec nejedla a neshodila jsem ani deko. Byla to řehole a myslím, že jenom za tohle už bych si ten start ve Velké zasloužila.

V přípravě máte i zajímavou klisnu Folie D'Ocean netradičního majitele, pilota Formule 1 Miky Häkkinena. Jak se vám jeví a co ji v nejbližší době čeká?
Je to statečná kobyla, kterou mám hrozně ráda. V dostihu jí ale nechám jezdit Pavlu Kašnému, protože v práci od ní dostávám zabrat jako dvacetilý "žabas". Chodí třikrát víc než ostatní koně a kdyby byla moje, letos už bych ji nechala být. Majitelé jsou rozumní, takže na ni půjdeme pozvolna. Kdybychom chtěli něco uspěchat, příroda by nám to vrátila.