V posledních čtrnácti dnech bylo jméno Gabriely Zívalové skloňováno hned několikrát. Žákovská jezdkyně zaujala dostihového experta Ferdinanda Minaříka st., který o ní napsal, že si ve finiši dostihu žáků počínala jako zkušený žokej, a její píli ocenila i Oliva Horová, coby učitelka na Střední škole dostihového sportu a jezdectví. Český turf velmi potřebuje mladé talenty, a nás samozřejmě zajímalo, odkud se vzal tento nejnovější.

Jaké byly vaše začátky u koní?
Začínala jsem u rekreačních koní. Nejdřív jsem jezdila na lonži a když jsem se něco málo naučila, pokračovala jsem na jízdárně. Žádné parkury nebo drezuru jsem ale nedělala.

Proč jste se rozhodla pro studium na Střední škole dostihového sportu a jezdectví?
Práce u koní mě bavila a dostihy lákaly.

V kolikátém ročníku aktuálně jste a u kterého trenéra vykonáváte praxi?
Jsem ve třetím ročníku a praxi momentálně vykonávám u pana Jaroslava Drlíka.

Jaké předměty vás na škole baví?
Baví mě informatika a tělocvik.

Jak jste prožívala svůj první dostih a jak následně první vítězství?
Při prvním dostihu jsem zjistila, že to není taková sranda, jak to vypadá. Dostihy jsou fyzicky celkem náročné. Z prvního vítězství jsem měla velkou radost. Klisna byla od pana Drlíka dobře připravená, takže to nebylo až tak složité.

Máte nějaký jezdecký vzor?
Žádný vzor nemám, ale samozřejmě se toho na dostizích snažím co nejvíce odkoukat. Líbí se mi, jak jezdí Jiří Chaloupka a z holek Martina Havelková.

Jaký je váš aktuální dostihový sen (počet vítězství, umístění v žákovském šampionátu, apod.)?
V tuto chvíli na šampionát nebo nějaká velká vítězství nemyslím. Hlavně chci odjet co nejvíce dostihů, abych získala zkušenosti. Za každou příležitost jsem samozřejmě ráda.

Zmínila jste, že ježdění dostihů je dost fyzicky náročné, jak pracujete na své kondici?
Kromě pravidelného ježdění v práci chodím ještě běhat. Dřív jsem hrála i tenis.

Foto: Monika Preislerová