Několikrát byl amatérským šampionem, v posledních letech se však v dostizích objevuje pouze sporadicky. O to větším překvapením bylo, když před dvěma týdny v Karlových Varech dovedl do cíle vítězně Dalmacia trenérky Baštové, a získal tak jubilejní třicátý triumf. Nejen o Dalmaciovi, ale i o jeho civilním povolání či Velké pardubické, jsme si povídali s Vladimírem Černým.

Před čtrnácti dny jste s Dalmaciem triumfoval v Ceně statku Chyše na dráze v Karlových Varech, co rozhodlo?
Myslím, že o vítězství rozhodl hned první skok, na kterém dva vedoucí koně vybočili a tempa se ujali koně od Pepy Váni. Tempo bylo vlažné, byla to spíš taková příjemná práce pro koně a až vlastně v druhém kole, kdy nás dostihl zástupce stáje Rabbit s Vláďou Vernerem, se to trošku rozjelo. V rovince jsme si to pak rozdali po dvou posledních hekách.

Jaké bylo ordre před dostihem?
Měli jsme být někde vzadu, nespěchat. Realizační tým se bál, aby koník zvyklý pouze na velké zelené skoky, nevyvedl nějakou lotrovinu. Měli jsme jít tedy na konci pole a kdyby měl nějaké síly, měl jsem do něj strčit a nechat ho utíkat domů, což se povedlo.

Jak došlo k vašemu angažování do sedla Dalmacia?
Byl jsem zrovna v práci, když mi najednou zazvonil mobil a něm neznámé číslo. Nabídli mi Dalmacia jezdit s tím, že dostih je otevřen, a že určití majitelé byli osloveni, aby dohlásili své koně, aby nebyl dostih zrušen. Je dobře, že se podařilo koně dohlásit a dostih zachránit.

V posledních třech letech jezdíte dostihy velmi sporadicky. Rád byste jezdil více, nebo už nemáte tyto ambice?
Určitě bych rád jezdil častěji, podle možností chodím trénovat a myslím, že zatím na to i fyzicky mám. Navíc mě dostihy pořád baví. Nebojím se. Až se začnu bát, nechám toho a budu se ze země dívat na ostatní kluky, jak jezdí.

Máte za sebou pětadvacet let dostihové kariéry. Připomeňte, kde a u koho jste začínal?
Jsem původně z Lysé. Začínal jsem v malé překážkové stáji, později jsem přešel k Františku Vítkovi, u nějž jsem působil až do doby, kdy svou činnost v důchodovém věku ukončil. Můžu být jenom rád, že jsem u něj mohl být. On i Vlasta Smolík mi hrozně pomohli tím, že mi vždycky vytkli chyby, které jsem v dostihu udělal. Dostal jsem od pana Vítka spoustu šancí, některé jsem využil, jiné promarnil. Každopádně jsem za ty roky u něj moc rád.

Začínal jste u překážek, ale jezdil jste i roviny. Co jako jezdec preferujete?
Určitě překážky. Roviny jsou dobré, když člověk začíná. Získá tam přehled, kdo, kde, co a jak. Jsou fyzicky náročnější a hodně hladové. Překážky jsou víc na pocit. A když máte pod sebou dobrého koníčka, tak si to jenom užíváte.

Ke komu chodíte jezdit, když máte zrovna volno?
Chodím k Vláďovi Fedorowiczovi a když mám delší volno, jezdím k Vaškovi Chaloupkovi, který teď trénuje koně stáje Sokrates. Na Benešovsku, kde má stáje, je to úplně super, moc mě to tam nabíjí. Jde o práci v terénu, v lesích, na loukách a to se s Chuchlí nedá srovnat.

Už řadu let žijete s trenérkou Marcelou Sýkorovou. Jak vypadá domácnost dvou koňařů? Probíráte dostihy i doma?
O práci se doma vůbec nebavíme, protože každý máme svoje zájmy. Myslím, že práce domů nepatří.

Jezdíte dostihy jako amatér, jaké je vaše civilní povolání?
Pracuji na pražské záchranné službě jako záchranář a má práce mě baví. Dá se říct, že mě i naplňuje.

Ač amatér, i vy máte určitě nějaký nesplněný dostihový sen....
Vzhledem k tomu, že mě baví překážkové dostihy, tak snem snad každého překážkového jezdce je jet a vyhrát Velkou pardubickou. Takže i já bych jí rád alespoň nějakým způsobem absolvoval, ale vzhledem k tomu, že už mám něco najeto, nepočítám s tím, že bych ještě nějakou šanci dostal.

Velká pardubická je opravdovým magnetem, často se na ni vypravují i ti, kteří jinak na dostihy nezavítají. Co vy, jezdíte na Velkou do Pardubic?
V posledních letech jsem raději doma u televize. Má to své výhody - nepřijdete o rozhovory, vidíte opakované sekvence dostihu, ještě pěkně zpomaleně. Takže si udělám kafe, dojdu si do cukrárny pro dorty a den Velké si pěkně užívám.

Letos ve Velké útočí na čistý hattrick fenomenální klisna Jiřího Trávníčka Orphee des Blins, je i vaší favoritkou?
Orphee je pro mě určitě favoritkou, navíc Honzovi (Jan Faltejsek - pozn. red.) bych to přál, protože je to super kluk. Tím, že odešel do zahraničí, vyjezdil se mezi nejlepší žokeje. A samozřemě bych přál Pepovi Váňovi, aby dopadl co nejlépe, protože si myslím, že je to asi jeho poslední Velká pardubická.