Šedesátiny Jiřího Hurta

Žokej Hurt jezdí furt, říkávalo se mezi dostihovými příznivci – hlavně koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století. Něco na tom bylo. Muž, který 25. října oslavil své šedesátiny, patřil v dostihovém sedle v té době mezi nejpilnější. Navíc tato rýmovačka vystihovala i jeho obojživelnost. Jiří Hurt „řádil“ na rovinách i na překážkách.

V letech 1979 – 1981 startoval třikrát za sebou i ve Velké pardubické. Nejprve vedl šestiletého Silikáta, s nímž však 89. ročník, který vyhrála Legenda s Jiřím Chaloupkou, nedokončil. Následující rok, v jubilejní 90. VP, ve které dominovali Simon s Vlastimilem Knápkem, obsadil s Masisovou devítiletou dcerou Lippizou velmi dobré sedmé místo. V roce 1981, kdy slavili první ze svých tří vítězství Sagar s Pavlem Liebichem, vedl Jiří Hurt vítěze Velké pardubické z roku 1978 Lancastera. Pro devítiletého koně však skončila tato Velká pardubická tragicky. Hned na druhé překážce upadl a po zlomenině nohy musel být utracen. Tato událost Jiřího Hurta nepochybně silně poznamenala. Snad i proto se na startu Velké pardubické objevil po čtvrté, a také naposledy, až po dalších patnácti letech. 13. října 1996, kdy se konal 106. ročník, a kdy vítězství patřilo Cipískovi s Vladislavem Snitkovským, obsadil Jiří Hurt v sedle osmiletého Japana desáté místo.

Ani na rovině, byť náležel do naší širší jezdecké špičky, a v obou kategoriích dosáhl bez problémů žokejského titulu (má na svém kontě 107 vítězství rovinových a 91 překážkových), nepatřil Jiří Hurt právě k těm nejšťastnějším a nejúspěšnějším. Mezi vítězi nejvýznamnějších dostihů jeho jméno nenajdeme. Což se týká i trenérské kariéry. Přesto však tento poctivý pracant dosáhl, a dosahuje stále, teď už „pouze“ jako trenér, řady jiných prvenství a mnoha cenných umístění.

Jiřího Hurta si už v první polovině sedmdesátých let najímal jako nadějného, perspektivního jezdce i tehdy mladý trenér František Vítek – ještě předtím, než k němu přišel do dlouholetého angažmá Vlastimil Smolík. V roce 1974 měl Hurt dokonce jet Vítkovu klisnu Flexaretu v Československém derby. Hurtovo jméno coby jezdce Flexarety bylo dokonce vytištěné v Dostihovém programu. Smolík totiž nejdříve nebyl volný. Kůň, kterého měl původně jet, však nakonec v derby nestartoval. Vítek se proto nakonec přece jen rozhodl pro daleko zkušenějšího Vlastu. Když to Jiřímu, jemuž tehdy bylo devatenáct, sdělil, Hurt nijak neprotestoval, nevzpouzel se, „jenom“ se rozplakal. František Vítek na to dodnes s dojetím vzpomíná. Bylo mu Jiřího tak líto, že by tehdy raději „držel pár facek“.

Čas bohužel trhá oponou mnohem rychleji, než je zdrávo. Z tehdejšího teenagera, který na překážkách startoval naposledy v roce 1999 a na rovině v roce 2002, je tedy „statný šedesátník“. Redakce Dostihového světa Jiřímu Hurtovi, který zůstává dostihovému sportu věrný jako aktivní trenér a je stále uprostřed jeho dění, k významnému životnímu jubileu blahopřeje.

Všechno dobré, pane Hurte! Pevné zdraví a hodně radosti i úspěchů do budoucna.

Petr Feldstein