Jsou mladí a talentovaní, někteří více, jiní méně na očích. Někteří se možná stanou stálicemi české dostihové scény, ostatní zazáří třeba jen na chvíli, aby odešli do zahraničí, nebo za jinou výdělečnou profesí. V seriálu Naděje dostihového sportu vám představíme mladé jezdce, jejichž kariéra se teprve rozbíhá. První z nich bude rodačka z Nymburka, která se jako žákyně druhého ročníku Střední školy dostihového sportu a jezdectví může pochlubit skvělou bilancí. Z dvanácti startů, které doposud absolvovala, dvakrát vyhrála a sedmkrát tzv. „neupadla z tabule“ – Nela Jirásková.

Jaká byla tvá cesta ke koním a proč ses rozhodla pro povolání dostihového jezdce - ošetřovatele?
Ke koním, konkrétně do parkurové stáje, mě přivedla má starší sestra. Z parkurů jsem pak pokračovala do dostihové stáje Helči Blažkové, kde jsem přišla na jiné myšlenky, na lepší, dostihové. Tímto bych chtěla Helče moc poděkovat za všechno, co mě naučila, hlavně za základy práce s koňmi. Bez toho bych nebyla tam, kde jsem.

Co potom volba povolání, nebyli rodiče proti?
Ze začátku ano. Nechtěli, abych šla ke koním, ale pak si uvědomili, co bych dělala jiného… Nechali mě jít za svým snem a za to jsem moc ráda.

Na jezdce jsi poměrně vysoká, jak těžko se drží předepsaná váha a co ti pomáhá při hubnutí víc: sport, nebo sauna?
Určitě sport. Jednou jsem měla krizi, že jsem musela dopocovat v sauně, ale jinak se snažím jen sportovat.

Jaké sporty děláš konkrétně? Běh a plavání jako většina jezdců, nebo ještě něco jiného?
Běh a brusle, ty hlavně.

U kterého trenéra aktuálně působíš a máš nějakého oblíbence ve stáji?
V Chuchli docházím ke čtyřem trenérům – v učňovské stáji k Františku Mourkovi, kde stojí i můj oblíbenec Johannes Kepler, pak chodím ještě k Eduardu Kotábovi, Martinu Pišlovi a občas k panu Šimunimu.

Jaký je tvůj dostihový sen?
No asi stejný, jako sen každé ženy, tedy jíst a nepřibrat (smích). Hlavně chci odjet co nejvíc dostihů a získat více zkušeností.

Nejen v dostihovém prostředí, ale i v jiných sportech obecně platí, že holky to mají těžší než kluci. Můžeš to potvrdit?
Určitě. Kluci se více prosadí. A my holky to máme většinou těžší s hmotností, hůře shazujeme.

V každém sportu panuje určitá rivalita. Máš mezi svými spolužáky i kamarády a kamarádky?
Ano, bez toho by to nešlo. Vždycky se ale najde někdo, komu se něco nelíbí nebo žárlí.

Máš mezi nimi i někoho, komu věříš a vzájemně se podporujete?
Ano, to je většina, za což jsem moc ráda.

Co tě kromě dostihů a koní baví ještě?
Cestování a zábava s kamarády.

Jakou hudbu ráda posloucháš a jaké filmy se ti líbí?
Poslouchám skoro všechno a z filmů mám ráda pořádné komedie, raději zahraniční.

Jaký předmět tě ve škole nejvíc baví?
Nejvíc mě baví samozřejmě odborný výcvik. 

Co je naopak tvým nejméně oblíbeným předmětem?
To jsou skoro všechny, hlavně Český jazyk.

Jak často v sezóně si dopřeješ "velké jídlo" a co máš nejraději? Jsou to klasické české dobroty, nebo dáváš přednost třeba italské kuchyni, číně, burgerům?
Velké jídlo si dávám každé pondělí po dostizích a jinak samozřejmě preferuju českou kuchyni. Miluji vepřo-knedlo-zelo od maminky.

Jak často chodí na dostihy někdo z rodiny a jak tě podporují?
Rodiče a sestra se snaží jezdit na každé dostihy a co nejvíce mě podporovat. Díky dostihům se vlastně moji rodiče začali zajímat o koně a řekla bych, že i mamku už opouští strach z koní.

Zatím jezdíš pouze roviny, chtěla by ses do budoucna věnovat i překážkám?
 Určitě bych chtěla nějaké proutky vyzkoušet a pak by se vidělo. Ale dokud to jde, chci se držet na rovinách.

Máš nějaký jezdecký vzor? A jak často navštěvuješ chuchelský trenažér?
Strašně se mi líbí, jak jezdí Jirka Chaloupka, Petr Foret a z holek Vendula Korečková. Na trenažér máme omezený přístup, ale když to jde, chodím na něj ráda.

Na začátku své kariéry jsi i pilně fotila. Uvažuješ o tom, že bys třeba časem byla i ve dvojroli - jezdkyně a fotografky zároveň?
Kdyby byl čas a pořádný foťák, tak určitě. Focení mě moc baví.

Foto: Martina Havlínová, Marcela Klingorová, Lenka Lojová, Jana Syručková