Narodil se ve znamení Býka, od roku 2013 studuje Střední školu chovu koní a jezdectví v Kladrubech nad Labem a aktuálně sbírá zkušenosti pod bedlivým dohledem legendy překážkového sportu Josefa Váni. V dalším díle našeho seriálu vám představíme 21letého Vojtěcha Crhu, který debutoval na konci července loňského roku osmým místem v sedle bělouše Vinston Hilla v dostihu přes proutěné překážky v Pardubicích.

Jaká byla vaše cesta ke koním a proč jste se rozhodl pro povolání dostihového jezdce - ošetřovatele?
Má cesta ke koním začala před nějakými 12 lety. Začátky byly víceméně tradiční - učil jsem se základům klasického ježdění. Později jsem se několik let věnovat vytrvalostnímu sportu a dokonce jsem i dva koně vlastnil. Jakmile jsem si ale na Velké Pardubické v roce 2013 uvědomil, že toto je přesně to, co chci a budu v životě dělat, započala vlna změn. Téměř okamžitě jsem změnil školu a přestoupil jsem do Kladrub nad Labem. Prodal jsem koníky a pomalu se začal rozhlížet, jak bych mohl nejlépe vklouznout do dostihového světa.

Co volba povolání, nebyli rodiče proti?
Jelikož jsem v době rozhodnutí pro toto povolání již s rodiči nebydlel, řešení otázky přestupu a udělání prvního velkého kroku do neznáma jsem naštěstí řešil rebelsky a paličatě sám. Teprve po uklidnění vod jsem sebral odvahu a vše jim oznámil. Musím ale přiznat, že oba rodiče nezávisle na sobě reagovali v můj prospěch s tím, ať hlavně dělám, co mě bude v životě dělat šťastným a ať především už nějakou školu dokončím.

Jak těžko nebo lehko se drží předepsaná váha a co vám případně pomáhá při hubnutí víc: sport, nebo sauna?
Držení předepsané váhy je určitě pro každého individuální. Musíme vzít v potaz to, že u koní člověk každý den fyzicky pracuje, a to už samo o sobě znamená jistý energetický výdej. Když si k tomu člověk ještě zařadí nějaký vhodný doplňkový sport a rozumně upraví stravu, váhu lze korigovat. V našem sportu funguje ale poměr fyzické síly a kondice vzhledem k udržované nízké hmotnosti. Člověk se v tu chvíli musí rozhodnout, zda je lepší mít o dvě kila méně a být vypocený nebo o dvě kila více, přičemž máte větší sílu a jste koni tzv. „co k čemu“.

Věnujete se pravidelně nějakému sportu či cvičení?
Snažím se pravidelně cvičit posilovací série. Cvičím každý den po ranní práci před ježděním. Máme hodinku čas, a tak si v klidu stihnu zacvičit i si dát kafe. Věnuju se i běhání, i když ne denně. Každopádně několikrát do týdne běžecké boty obuju a se sluchátky v uších jdu na to. Co se týče plavání, tak do bazénu chodím spíš, když se cítím zatuhlý nebo nějak rozbitý, abych si protáhnul tělo.

Působíte u trenéra Josefa Váni, jak došlo k této spolupráci a jaké je to být ve stáji dostihové legendy?
Na spolupráci s panem Váňou došlo v září 2013, kdy jsem měl jít do druhého ročníku a již delší dobu jsem si uvědomoval, že čím později s dostihovým sportem začnu, tím to bude těžší. Do té doby jsem neměl žádného známého, který by byl ,,dostihák“, a tak jsem víceméně tápal v neznámých vodách. Jednoho dne mě napadla myšlenka, proč se učit u kováříčka, když se můžu učit u kováře. Napsal jsem panu Váňovi e-mail a už druhý den jsme si telefonovali a domluvili schůzku. Od té doby trávím u Váňových většinu svého času formou individuálního učňovského plánu. Být součástí této dostihové stáje je pro mě nesmírným štěstím a šancí. Jednou mi někdo řekl, že prací pro pana Váňu tak trochu skáču do rozjetého vlaku a je jen na mě, jestli zvládnu držet krok a zapracovat se. Je tomu tak. Učím se od nejlepších, dostávám se k situacím, na které bych jinde narazil jednou za deset let. Pracuji a učím se pracovat s nepřeberným množstvím koní s odlišnými charaktery a povahami, každý den stojí přede mnou několikrát ztělesněná léta a léta zkušeností s koňmi. Toho musím využít a učit se, co se jen dá.

Jaký je váš dostihový sen?
Konkrétní dostihové sny jsou celkem jasné a vesměs podobné jako je tomu u jiných dostihových jezdců. Nicméně mým obecným dostihovým snem je být dobrým žokejem a jednou patřit mezi ty nejlepší, abych posílil jejich řady.

Nejen v dostihovém prostředí, ale i v jiných sportech obecně platí, že holky to mají těžší než kluci. Jak to vidíte vy?
Jsou sporty vhodnější pro holky a zároveň sporty vhodnější pro kluky. Holka může využít své případné nízké hmotnosti, ale na druhou stranu musí mít v sobě trochu “ chlapa“, aby se s klukama uměla poprat. To je můj názor.

V každém sportu panuje určitá rivalita. Máte mezi svými spolužáky i kamarády a kamarádky?
Se svými školními spolužáky se moc nepotkávám. Díky individuálnímu plánu s nimi téměř nepřicházím do styku, ale nemyslím si, že by v mém případě šlo o nějakou rivalitu. Co je mi známo, u nás ve třídě a na škole obecně není moc dostihových nadšenců.

Co vás kromě dostihů a koní baví ještě?
U pana Váni sice nejsme na kraji světa, ale kdybyste vylezli na nejbližší kopec, je tam vidět. Chci tím říct, že nemáme moc možností, jak využít volný čas. Mám fenku Anežku, která tu se mnou je, a jinak pracovní tým lidí, s nimiž se vídáte jak v práci tak i doma, což občas není úplně ideální. Nedávno se mi rozbil počítač, což mě přivedo ke čtení knih. Musím říct, že mě to docela chytlo a už mám za sebou několik Francisovek.

Jakou hudbu rád posloucháte a jaké filmy se vám líbí?
Hudbu poslouchám podle nálady. Při cvičení nebo sportu je pro mě vhodná nějaká motivační, jinak mám rád hudbu, co mi něco řekne. Podobně je to i s filmy. Vybírám si takové, které mají hlubší význam a nekončí pro diváka společně s titulky. Rád o filmech přemýšlím ještě nějaký čas po jejich zhlédnutí.

Jaký předmět vás ve škole nejvíc baví?
Předměty plním formou zkoušek, takže je to spíše o tom, že si něco přečtu k probírané látce. Tudíž mě baví předměty takové, ve kterých se můžu dozvědět něco nového a příhodného k mému oboru.

Máte nějaký vysloveně neoblíbený předmět?
Čísla nebývají mým kamarádem na displeji u váhy ani ve škole. Matematika a ekonomie jsou mi v patách již delší dobu a já se s nimi pořád nemůžu smířit.

Jak často v sezóně si dopřejete "velké jídlo" a co máte nejraději?
V loňském roce jsem jezdil dostihy nepravidelně, tedy jsem si váhu vždy upravoval zvlášť ke každému dostihu. V letošní sezoně věřím, že ježdění bude pravidelnější, a tím se stane rutina i z dnů s velkým jídlem. Vysloveně oblíbenou kuchyni nemám. Problém mi nedělá ani vyzkoušet nová jídla, ale do hmyzu a podobných pokrmů bych určitě nešel. Co si ale budeme povídat, hlad člověka naučí si vážit každého jídla a ve výsledku mu stačí, když mu to chutná, ale především, když to může.

Jak často chodí na dostihy někdo z rodiny a jak vás podporují?
Na dostihy občas zavítá někdo z mých přátel. Je mi ale nepříjemné, že se jim nemohu věnovat tak, jak bych chtěl, a proto bych nejraději ani nevěděl, že tam jsou. Rodina mě byla podpořit jednou a dost. Jezdil jsem tehdy dobrou šanci, ale upadli jsme. Od té doby jsme s úsměvem domluvení, že internetové přenosy budou vhodnější.

Máte nějaký jezdecký vzor?
Jistě, mohl bych vyjmenovat několik kluků, kteří jezdí výborně a vystavit si je v mysli jako ikonu, ale spíše se mi u každého líbí něco. Nebudu-li mluvit jen o stylu, mám na mysli používání hlavy v dostihu, průbojnost, provedení koně v dostihu, komunikaci a mnoho dalších aspektů. To se mi líbí u několika žokejů, ale každý je lepší na něco jiného.

Jezdíte roviny i překážky, co vás více baví a proč?
Do roviny jsem se vloni posadil dvakrát. Klasické ježdění rovin je kvůli mé váze celkem nereálné, tedy se budu tak či tak zaměřovat na překážky. Jisté je ale to, že zkušenost z rovinových dostihů je nesmírně důležitá vzhledem k vytvoření slušného jezdeckého stylu, fyzičky, orientaci v dostihu a odhadu tempa. I tak jsou ale pro mě překážky mnohem atraktivnější. Nejen jako pro diváka, ale i pro aktivního účastníka. Člověk může víc taktizovat – ve volbě dráhy, vedení koně na skok, využití startovního pole a v neposlední řadě studiem kurzu. Ten já studuji již týden před dostihem a dopředu plánuji, jak by bylo dobré jet. Samozřejmě konzultuju i s klukama a ti mi vždy zkušeně poradí. To, že je to pak v dostihu často jinak, o tom to celé je.

Foto: Šárka Votavová a archiv Vojty Crhy