P. Feldstein: ČAS VELKÉ PARDUBICKÉ

My všichni, kteří jsme dříve či později podlehli kouzlu turfu, máme vlastně Vánoce třikrát do roka. Kromě těch, jejichž čas přichází v samém závěru každého kalendářního roku, pociťujeme, a samozřejmě s jistým předstihem, podobně slavnostní atmosféru ještě dvakrát. Nejprve přibližně od poloviny června před Českým derby a potom od chvíle, kdy září přechází v říjen a kdy nastává čas Velké pardubické.


Původní „pouhé“ těšení se na tyto blížící se velké dostihové události, největší, jaké jsou českému milovníkovi tohoto sportu doma k dispozici, postupně střídá příjemné stupňující se napětí. Není nepodobné tomu, jež důvěrně známe z četby dobré detektivky, v níž komplikovaný děj spěje ke konečnému rozuzlení.
Ano, každý rok prožíváme dvakrát ten báječný dostihový čas. Ne že by nebyl důvod zažívat příjemné okamžiky na dostizích, vychutnávat si jejich atmosféru i jindy, ale přece jenom. České derby a Velká pardubická jsou u nás nejvíc. Bez ohledu na to, že oba tyto fenomény jsou z určitého úhlu pohledu vlastně něco úplně jiného. Nejdůležitější chovatelská zkouška (které se ovšem u nás paradoxně zúčastňuji už delší dobu i valaši) a největší překážkové překážkové klání u nás, a zároveň jedno z největších na světě, stojí na opačných pólech dostihového spektra. Ale jednoho a téhož spektra.
Teď tedy nastává, a to už po sto dvacáté páté, čas jedné z nejstarších a zároveň nejobdivuhodnějších i nejpodivuhodnějších událostí v České republice vůbec. Čas podle mého názoru ještě o dost slavnostnější než ten předderbyový. Čas události, kterou před 141 lety přivedli na svět naši pradědové, prapradědové, praprapradědové. A ať se říká, a patrně je to neoddiskutovatelná pravda, že čas je relativní, uvědomme si znovu, jak úžasně dlouho to je, co tento dostih vznikl. Tu dávnou a zavazující tradici. Mimořádnost Velké pardubické spočívá i v tom. Nejen v její náročnosti, v její ojedinělosti co do charakteru a typu dostihu, ale také ve skutečnosti, že je to národní klenot, který za téměř jedno a půl století postupně nabýval na hodnotě, jež se dnes ani nedá vyjádřit.
Ano, je tu čas Velké pardubické. Vychutnávejme si každý den, každou hodinu, každou minutu z těch, které zbývají do jejího sto dvacátého pátého startu. A vychutnejme si pak co nejlépe i oněch devět, deset, jedenáct minut letošního jubilejního pokračování tohoto, doufejme, že věčného, seriálu o koních a lidech.