Až příliš brzy, ve věku pouhých jedenašedesáti let, zemřel 5. května 2016 Jiří Hurt. Velmi dobrý univerzální jezdec, překážkový i rovinový, který v obou těchto „disciplínách“ dohromady dosáhl úctyhodných sto osmdesáti vítězství a v jedné i druhé získal titul žokeje. Nenápadný, skromný člověk, poctivý „dělník“ dostihových drah, který se později věnoval i trenérskému povolání, byl dobrá dvě desetiletí na startovních listinách mnoha set dostihů snad na všech našich závodištích. Jezdec Hurt jezdí furt, říkávalo se jednu dobu.

V knize o Františku Vítkovi nazvané Život plný koni je Jiřímu Hurtovi, tehdy mladému nadějnému jezdci, věnovaná vlastně jedna celá podkapitola nazvaná Proč se Hurt rozplakal. Týká se jedné ze situací před Československým derby 1974:

Když ještě nebyl k dispozici Vlasta Smolík, najímal si František do sedla často Jiřího Hurta. Hurta také „posadil“ na Flexaretu, která ovšem po vítězství v Jarní ceně klisen dostala vysoké horečky a dávala se jen velmi zvolna dohromady, do Československého derby. Tak to také vyšlo v Dostihovém programu. Jenže v derby nakonec nestartoval Havelkův kůň. Smolík byl tím pádem volný. František se tak v neděli dopoledne před nejvýznamnějším dostihem roku octnul v nezáviděníhodném dilematu. Jirka Hurt už „papírově“ na Flexaretě seděl, ale Vlasta Smolík byl také nečekaně k dispozici. A byl to, při vší úctě k Hurtovi, lepší jezdec. Navíc měl být už za měsíc „jeho“, Vítkův. František se pochopitelně rozhodl pro Smolíka a Hurtovi to šel hned vysvětlit. Ten nic neřekl, nezpěčoval se, neprotestoval, nenadával, jak František možná i trochu očekával. Ale rozplakal se. Na to František připravený nebyl. Najednou mu Hurta bylo strašně líto. Chtěl ho utěšovat tím, že Flexareta stejně po nemoci není v kdovíjaké formě. Že velké naděje v derby nemá. Což byla pravda. Nakonec mu ale neřekl nic. Jen si pomyslel, že by určitě bylo lepší, kdyby ho Hurt proklel.

Vzpomínka téměř dvaačtyřicet let stará, ale pro Jiřího Hurta typická…

PETR FELDSTEIN