Jedním z nečekaných paradoxů startovní listiny letošní Velké pardubické je skutečnost, že na jejím startu figurují jen dva jezdci, kteří už v minulosti tento dostih vyhráli. Kromě Jana Faltejska, který si své momenty slávy užil třikrát v sedle Orphee des Blins, se chystá na další pokus ve Velké také Josef Bartoš. Obě jeho předchozí vítězství přišla v sedlech koní, které chystal Josef Váňa, a i když Bartoš v současnosti s Váňovými svěřenci obvykle příliš do styku nepřijde, Velká a Zarif jsou v tomto ohledu od loňska výjimkou.  S jakými ambicemi a očekáváním půjde dvojnásobný italský šampion do letošního ročníku Velké?

Počasí, které Česku v tomto týdnu nastavilo zmoklou podzimní tvář, mu s vyhlídkou na Velkou ani v nejmenším nevadí. „Uvidíme, jak to nakonec v Pardubicích s dráhou dopadne,  s deštěm to tam za poslední dny asi nebylo tak slavné jako jinde v naší  republice. Dostih má podle mě na startu tak šest koní, kteří mají reálné šance na vítězství. Pro Zarifa by byla hlubší půda výhodná, ale podobně to určitě budou mít i mnozí soupeři.  Pokud se bude Velká konat na měkčím podkladu, pro mě osobně tam je pak favoritem Hegnus, v něm vidím koně, který  se na měkku může hodně zlepšit. Samozřejmě, je tady taky Charme Look,  s ním musíme všichni počítat. Když v minulosti dokončil dostih, vždycky se dokázal prosadit mezi nejlepší, a navíc má v sedle Honzu Faltejska, který to ve Velké umí.“ Do výčtu Bartošových spolufavoritů samozřejmě patří i svěřenci Josefa Váni.   A i když se obecně mluví především o Rabbit Wellovi se Zarifem, radí i k nepodcenění Ange Guardiana.  „Pokud mu vyjde dostih podobně jako v kvalifikaci,  bude to  určitě kůň, s kterým je potřeba počítat,“ dodává.

A jeho vlastní ambice v sedle Zarifa? S čím bude nebo nebude spokojen? „Všichni chceme Velkou dokončit se zdravým koněm, to je samozřejmě základ.  Pokud jde o nějaké uspokojení, bude to především o pocitu.  Po špatném průběhu nemusíte být nadšení třeba ani z druhé místa,  na druhé straně když po perfektním dostihu skončíte pátí, ta spokojenost tam být může. Samozřejmě  ale chceme odvést maximum,“ ujišťuje Josef  Bartoš.

Ve startovním poli se mezi zúčastněnými žokeji pomalu propracoval mezi matadory, jak ale sám konstatuje, v přípravě na Velkou  se pro něj příliš nezměnilo. „Mám to vlastně podobné, jako když jsem jezdíval u Váňů. Někteří kluci před Velkou hodně plavou, jezdí na kole nebo běhají, ale já se chystám hlavně ježděním v dostizích.  V posledních týdnech toho bylo vážně hodně, Merano, teď ve středu Milán, předtím taky Francie, Brno…  ono je to ježdění i hodně dobrou přípravou pro dostihy, které nás čekají, rozhodně nemám pocit, že by mi nějaká příprava chyběla nebo že bych snad něco zanedbal,“ míní Josef Bartoš.

Jako žokej s bohatou mezinárodní zkušeností také nemůže zůstat slepý k neexistující zahraniční konkurenci na Velké pardubické, která může minimálně mezinárodní pohled na pardubický dostih značně degradovat… „je to veliká škoda,“ domnívá se. „Zvlášť když si uvědomíme, že před pár lety sem cizinci pravidelně jezdili, a obvykle to nezůstalo jen u jednoho.  Zdá se, že tenhle aspekt se nyní při organizace podceňuje,  a to pro Velkou pardubickou není dobře. Ten dostih si určitě zaslouží, aby  sem zahraniční účastníci jezdili,  a uspět proti nim je i pro nás ještě dodatečná motivace.“  Na druhé straně je pro Josefa Bartoše samozřejmě sama Velká motivací více než dostatečnou i bez připomenutí skutečnosti, že kdyby Zarifovi pomohl k triumfu, stala by se stáj Köi Dent Iva Köhlera prvním majitelem, který kdy vyhrál pardubický klenot i meranské Gran Premio v jednom roce…