Vlastně se naplnily  předpoklady. Francouzi, kteří letos dorazili na Velkou, byli výborní. A za normálních okolností by zřejmě vyhráli. Jenže Velká pardubická rozhodně není normální dostih. Je to totiž právě Velká pardubická. A díky tomu vítězství v ní opět zůstalo doma. 

Sérii událostí, která k tomuto úspěchu vedla, vévodilo počasí. Už v sobotu před dostihem se členové francouzských výprav na dráze s obavami vyjadřovali s obavami na téma hrozícího deště, zatímco české hlasy o tom, že s hlubokou dráhou má tuzemská elita proti Francouzům přece jenom více šancí, sílily.

V průběhu nedělního odpoledne napřed Francouzi přišli o jezdce pro svého nejšancovějšího koně, když Jan Faltejsek v průběhu odpoledne nebyl schopen pokračovat, a protože za něj nenašli náhradu, která by se jim zamlouvala, řešili situaci škrtnutím koně z dostihu. Druhá jejich naděje pohasla na Irské lavici, která v Pardubicích letos obecně dělala cizincům více problémů než ostatní překážky. A jejich třetí šance, ta se sice statečně prala s bahenními lázněmi, v něž se proměnila většina pardubické trati, a nakonec sahala po vítězství. A také by na ně dosáhla, kdyby proti nebyl Jak Kratochvíl a jím vedený No Time To Lose.  Těžká dráha a nedostatek sil v závěru Francouze  o triumf tedy tentokrát připravil. Pro příští léta bude nepochybně otázkou, zda se k nám v podobné síle vrátí, anebo zda se Velká vrátí do režimu tuzemského dostihu. Letošní kroky a získání solidní zahraniční konkurence ale i při všem pardubickém blátě dodávají vítězství i přes veškeré bahno třpytivější lesk.  Takový, který může dvojnásobně těšit i staronového rekordmana Josefa Váňu, jemuž se povedlo pro svou tréninkovou centrálu pořídit koně, schopného Francouze (a zbytek naší špičky…) porazit i v mimořádně náročných podmínkách. A nikdo se nikdy nebude ptát, zda a jak mu na jeho vítězné cestě pomohlo počasí...