Petr Feldstein: Václav a Václav

V příštích týdnech Vám přineseme ukázky z chystané knihy Petra Feldsteina o Václavu Chaloupkovi, kterou v roce 2018 vydá nakladatelství Kristián Entertainment.

Václav a Václav
V židlochovické, respektive šinkvické stáji, kterou Václav Chaloupka do značné míry zosobňoval, si po velké euforii dobře uvědomovali, že tři slavná Korokova vítězství, jakkoli nádherná a nezapomenutelná, je nemohou uspokojovat věčně. Ty maximální možné úspěchy z let 1969, 1971 a 1972 se pro její zaměstnance a pro všechny pracovníky celého statku, byli to daleko víc blízcí přátelé či kamarádi než jenom spolupracovníci a kolegové, staly obrovskou inspirací do budoucna. Věděli, a uvědomoval si to, ze všech nejvíce samozřejmě i sám Václav, že další výborné výsledky, zvlášť ve Velké pardubické, nepřijdou samy od sebe. Tak jako nepřišly samy od sebe ani ty Korokovy. A že osud jim a jejich koním, kterých s rostoucími ambicemi přibývalo, nemusí být tak příznivě nakloněn, jako za éry výjimečného rodáka a odchovance ze slovenských Motěšic.

Čekání na Korokova následovníka
Korok byl už tehdy plemeníkem. Domů, tedy do Šinkvic, mu teď z různých míst republiky vozili partnerky. Na syny a dcery někdejšího téměř odepsaného koně však bylo nutné si ještě nějakou dobu počkat. Václav byl přesvědčen, že alespoň některé z Korokových dětí se bude otci hodně podobat. Že zdědí jeho obdivuhodnou povahu a že se třeba stane na dostihové dráze jeho nástupcem. I pokud jde o Velkou pardubickou. Vždyť to přece Korokovi, když ho doprovázel z dostihové dráhy do jejího chovatelského zázemí, slíbil. Ne, že by si to jen tak v duchu myslel. Řekl mu to pěkně nahlas, stejně jako třeba nějakému blízkému člověku. A byl si jistý, naprosto jistý, že to Korok pochopil. On totiž lidi nejen miloval, ale také jim dokonale rozuměl. Korok byl opravdu „víc než kůň“, máme-li, asi ne moc vhodně, ale v tomto případě výstižně, parafrázovovat jeden zprofanovaný propagační slogan.
Optimistické vize a představy o Korokových potomcích byly příjemné. Zatím však šlo pouze o přání, o lákavou melodii budoucích let. Touha židlochovických barev po dalším maximálním úspěchu ve Velké pardubické, ctižádost dosáhnout na něj, byla daleko akutnější. Ambice odpovídaly zdravému sebevědomí, jež v myslích těch, kteří několik dostihových sezón předtím začínali od nuly, narůstalo. Začínali však skutečně od nuly? Ano, ale jen když nevezmeme v úvahu to nejdůležitější: hluboký vztah ke koním, k těm podivuhodným zvířatům, i úžasné nadšení pro práci s nimi. A pak také schopnost rychle vstřebávat zkušenosti a tím získávat erudici opravdových profesionálů.
To všechno pod vedením Václava Chaloupky, a postupně také jeho bratra Jiřího, který se odmalička vydal stejnou cestou jako jeho o tři roky starší sourozenec. Ale i dalších lidí, kteří tu pracovali. Bratři Chaloupkovi, byť z nich už byli dospělí chlapi, zůstali nadšenými a zapálenými kluky z let, kdy jako poprvé navštívili šinkvickou stáj, bez níž pak už nedovedli být. Celá léta pak přenášeli tento zápal, aniž by se o to nějak zvlášť snažili, na své okolí. Jak doma, tak v zaměstnání, které pro ně bylo vším.
V počátečním „postkorokovském“ období byl v židlochovické stáji překážkovou jedničkou Velox, syn vítěze Československého derby z roku 1960 Cejlona. Nejprve se zdálo, že Korok by v něm mohl mít svého nástupce, alespoň pokud jde o dostihové výsledky včetně Velké pardubické, až nečekaně brzy. Rok po posledním Korokově vítězství Velox ve Velké pardubické ještě startovat nemohl, bylo mu teprve pět let. V další sezóně, v roce 1974, však už kůň s trojnásobným vítězem Václavem Chaloupkou v sedle mezi jejími startujícími byl. Přes několik problémů, včetně pádu na Havlově skoku, skončili čtvrtí. V červnu, tedy čtyři měsíce předtím, přitom spolu v jiném dostihu vítěze tohoto ročníku VP, obrovitého valacha Mora s jeho jezdcem Karlem Benšem porazili. A dokonce ve velmi náročné Velké albertovecké steeplechase, typické a těžké cross country. Tedy, fotbalovou mluvou řečeno, na jejich „domácím hřišti“. 
Při vší úctě k Veloxovi a k některým dalším koním ve stáji se ale Václav Chaloupka s vedením židlochovického státního statku domluvil, že zkusí hledat vhodného, či vhodné koně také jinde.

... pokračování přineseme 26. prosince