Předloni kralovala šampionátu rovinových trenérů, loni zcela senzačně přidala primát i mezi překážkovými kouči, když po 22 letech sesadila z trůnu Josefa Váňu. Helena Vocásková, dáma, která nerada stojí v záři reflektorů a je tak trochu paní Columbovou českého dostihového sportu. Co má ráda a jaká je její úloha v rodinném týmu, který šlape s přesností švýcarských hodinek?

Co vás přivedlo ke koním?
Koně mám ráda od dětství, už jako malá jsem chodila do stáje k tažným koním na vesnici, kde jsme bydleli.

Předpokládám, že s manželem jste se nemohli potkat jinde než u koní…
Samozřejmě. Potkali jsme se na parkurových a military závodech.

Věnuje se koním celá vaše rozvětvená rodina, nebo jsou i výjimky?
Rodina jsme velká a všichni děláme kolem koní. Začínali jsme my dva s manželem a naši dva synové.

Aby tým dobře fungoval, je potřeba rozdělit si správně role. Jaká je ta vaše?
Mých úloh v rodinném týmu je víc. Starám se o účetnictví, dokumentaci chovu, asistuju u všech porodů… A dále řeším spoustu věcí souvisejících s chodem domácnosti a stájí.

Kterého z vašich svěřenců, ať už současných nebo bývalých, máte nejraději?
Oblíbené mám většinou koně, kteří se u nás narodili. Koně, které jsme odchovali, i když už u nás nejsou, sleduju v dostizích a mám radost, když dobře běhají a mají se dobře. Jedním z mých nejoblíbenějších byl valach Cesort, kterého jsme si dovezli z Napajedel a měli jsme ho 12 let. Dále Barateus, Artaban a nesmím zapomenout na hřebce Pop Rocka. Moc si vážím toho, že procestoval velkou část světa, dokázal vyhrát i umístit se ve velkých dostizích a teď stojí u nás, v malé vesničce u Pardubic. Je to osobnost.

Preferujete překážkové nebo rovinového dostihy?
Když jsme začínali a mnoho let poté jsme běhali pouze překážkové dostihy, většinou v Pardubicích. Potom jsme začali i s rovinami a teď převážně běháme v rovinových dostizích. Překážkové dostihy mám ráda, ale u každé překážky mám strach o jezdce i koně.

Kterou českou dráhu považujete za nejkorektnější a proč?
Všechny dráhy jsou dobré, když není tvrdá půda.

Co považujete dlouhodobě za největší úspěch vaší dostihové centrály?
Máme radost z vlastních odchovanců například Apart, Apartman, Nikan, Nikas, Artaban, Zugor, Sicilie, Player, kteří se dobře umisťují v dostizích. Radost nám udělal také předloňský velký úspěch, druhé místo, klisny Krasavy majitele pana Stanislava Chudáčka v Českém derby.

Dostáváme se k tématu, které je pro většinu trenérů klíčové, a tím jsou majitelé…
Vztahy s našimi majiteli jsou bezproblémové a jsem moc ráda, že takové majitele máme.

Šampionský titul jste získala jak na rovině, tak i na překážkách. Kterého ocenění si více vážíte?
Velice si vážím obou šampionátů. Je to odměna pro všechny, kteří se o koně každý den starají a dávají jim svou péči.

Koňmi žije celá vaše rodina, byla byste ráda, kdyby i vnoučata pokračovala v rodinné tradici a věnovala se dostihovému sportu a chovu?
Asi ne, uvidíme, jaká bude doba. Než vyrostou, kdovíjak to bude s dostihy vypadat. Je to velká dřina, život u koní, ale samozřejmě když by sami opravdu chtěli, tak proč ne.

Ač nemáte téměř žádný volný čas, co ráda děláte, když máte chvilku?
Když mám chvilku, nejraději hlídám a hraju si s vnoučaty Ládíčkem a Nikolkou.

foto: archiv Heleny Vocáskové