Jiří Kousek: Prioritou do budoucna je trénování

Patří k našim nejzkušenějším, a také nejúspěšnějším překážkovým jezdcům. Několik let působil ve Francii, několik let v Itálii, dráhu ve zdejším nejpopulárnějším překážkovém středisku Meranu zná téměř poslepu. Jiří Kousek, žokej s více než třístovkou vyhraných dostihů v šesti různých zemích, německý šampion z roku 1997, vítěz překážkového šampionátu ve Švýcarsku v roce 2005, který si již úspěšně vyzkoušel také pozici trenéra, a to v areálu U tří grácií ve stáji BORS Břeclav.

Jiří, jaké byly vaše „koňařské“ začátky?
Na rozdíl od řady kolegů nepocházím z koňařské rodiny. Táta je Brňák, já se narodil na Slovensku. Mé první dostihové zážitky? Vzpomínám, že jsme se každý rok celá rodina dívali na Velkou pardubickou. Na pana Chaloupku, na Josefa Váňu se Železníkem. Když jsem si pak vybíral profesi pro život, rozhodl jsem se pro učení v Šale. Zde jsem také poprvé uviděl naživo Josefa Váňu, který si zde dodělával dálkově trenérský kurz.

V Šale jste se tváří v tvář setkal s Josefem Váňou. Kdy poprvé jste byl na Velké pardubické?
Bylo to ještě v učení, škola tam pořádala zájezd. Vzpomínám si, že ten rok vyhrála klisna Libentína s Karlem Zajkem. Tehdy jsem se pevně rozhodl, že se stanu překážkovým jezdcem.

Dnes již patříte mezi tuzemskou elitu. Asi i proto si vás vybral Josef Váňa do čtvrté kvalifikace na Ange Guardiana…
S Váňovci spolupracuji už delší dobu. Jen jako trenér v BORSu jsem odmítal cizím jezdit, protože jsem se chtěl soustředit na své koně a trénink. Po těžké době, kdy jsem se musel vrátit do sedla, jsem nedostával dobré šance (jak my rajťáci říkáme - neměl jsem rakety pod zadkem). A tu zavolal Pepa Váňa, jestli bych mu nejezdil koně v Meranu. S Brougtnem pana Aichnera jsme byli současně druzí (vyhrál Al Bustan), což mi dodalo novou chuť do ježdění a sebedůvěru. Spolupráce s Váňovci funguje i letos, a tak když se mi Pepa ozval s otázkou, koho jezdím ve čtvrté kvalifikaci, že by pro mě měl zajímavého koně, nemohl jsem odmítnout. Talent, na kterého jsem byl domluven s trenérkou Kabelkovou, nemohl startovat kvůli zdravotním problémům a já se nechtěl dívat na dostih jen jako divák z tribuny.

Ačkoliv jste byl v sedle Ange Guardiana poprvé, vedli jste si velmi dobře. Vyšlo vše podle předem domluvné taktiky?
Pepovi jsem hned na začátku řekl, že po zkouknutí videí to úplně není kůň pro mě. Já rád jezdím dostihy zepředu. Takže jediné, co mi trenér kladl před dostihem na srdce, bylo, hlavně ať to koník netahá, že musí být schovaný. To se nám podařilo až po Irskou lavici, na kterou se Ange vrhnul jako „blázen“. Zdolal ji s velkou odvahou. K uplatnění taktiky nepřispělo ani řidší pole. Vyhráli jsme a já po dostihu mohl jen konstatovat, že kdybych koně víc znal, mohli jsme zvítězit přesvědčivěji a bez použití bičíku. Používání bičíku obecně nemám rád.

Vaše rito pro letošní Velkou ještě není úplně jasné, a proto se zeptám, koho z ostatních favorizujete?
Neřeknu asi nic nového, ale je to silná sestava koní Josefa Váni.  A komu bych vítězství přál? Přál bych to mladým klukům. Pracovitým sportovcům, kteří nemají nos nahoru a dělají tu nejlepší reklamu tomuto sportu. Takovým je třeba Jan Kratochvíl. Slušný kluk, který stojí pevně nohama na zemi, každý den dře ve stáji. Tomu to prostě nelze nepřát.  No a přál bych to také samozřejmě kamarádům – Pepovi Bartošovi nebo Honzovi Faltejskovi, zkrátka všem, kteří dělají tento sport naplno a s láskou. Sobecky trochu myslím i na sebe, protože i já bych rád Velkou jednou vyhrál… (smích).

Jste žokejem na volné noze, se kterými trenéry nejčastěji spolupracujete?
Kromě italských závazků pro pana Aichnera a Váňu (což v praxi znamená, že pokud má Pepa v dostihu tři koně, třetího jezdím já) mám závazky také k trenérce Kabelkové, se kterou se mi dobře spolupracuje. Jednou týdně dojíždím do Lysé nad Labem k Tomáši Váňovi připravovat překážkové koně.

A právě s Aztekem v tréninku Tomáše Váni jste minulý týden překvapivě zvítězil v Meranu…
Na Azteka jsem jezdil k Váňovým už minulý rok, mám ho tedy tak trochu „ošahaného“. Dobře skáče, má výbornou rovinovou třídu. Ze své zkušenosti můžu říct, že to není jednoduchý kůň. Existují názory, že patří do crossů, s nimi ale já zásadně nesouhlasím. Podle mého mínění je to přesně typ koně jako Royal Mougins, kterého jsem také dříve jezdil (vyhráli jsme spolu dvakrát grupu 1). V dostizích typu Siepi může Aztek kralovat. Další experimenty bych na něm nedělal. Není to rozený talent na skákání, ale je to srdcař, který umí zabojovat. Jeho parketu a využitelnost bych jednoznačně viděl v italských klasických steeplechase. Díky trpělivé práci Ivety a Tomáše Váňových začal Aztek v menších dostizích a minulou neděli porazil tři grupové vítěze! Teď už jen musíme doufat, že u Ivety a Tomáše zůstane, protože je o něj dobře postaráno.

Vraťme se ještě k blížící se Velké pardubické. Na které ročníky vzpomínáte nejraději, ať už  jakéhokoliv důvodu…
Jsou to dvě Velké pardubické, které se váží k mému působení ve stáji BORS Břeclav. Pracoval jsem tehdy pro úžasného člověka Luďka Mikuleckého, který mi dal úžasnou šanci a byl s mojí prací spokojený. Když jsem se po čtvrtém místě v sedle našeho koně vrátil do cíle a šel si přebrat cenu, čekal na mě, aby mi gratuloval. Rád jsem mu sošku na umístění věnoval, protože on si ji zasloužil víc než já.  Rok na to už jsem v sedle dal důvěru Honzovi Faltejskovi, protože toho na mě bylo moc. Chtěl jsem panu majiteli udělat radost a myslím, že třetím místem Universe se nám to podařilo. Byla to týmová práce, za kterou jsem byl vděčný a rád bych touto cestou dodatečně poděkoval Katce Gargulákové, Pavlovi Huťťovi a také své ženě, které chodila pravidelně do stáje jezdit a pomáhat a vždycky a za každých okolností stála a stojí při mně.

S vaší ženou máte dvě krásné děti, devítiletou dceru, která už také jezdí na koni a šestiletého syna, který hraje fotbal za Pardubice. Jak vidíte svou další budoucnost u koní?
Nechci věčně jezdit dostihy, mám rodinu, větší děti a prioritou je pro mě trénování. Po výsledcích z BORSu si věřím a optimismus mi dodávají také výsledky koní Tomáše Váni, kam dojíždím. Snad se mi tedy trenérský sen splní…