Nikola Petrlík: Emoce jsou někdy silnější než já

Prožívá asi nejlepší sezónu své jezdecké kariéry. Působí ve velkokarlovické centrále Františka Holčáka, hojně jej však obsazují do dostihů i ostatní trenéři. Nikola Petrlík, syn výtečného žokeje a trenéra Allana Petrlíka, se po vynucené letní pauze v důsledku odnětí licence, vrací opět do pohody a věří v lepší zítřky....

Na začátku našeho povídání se vraťme k trestu, který tě na několik týdnů vyřadil z dostihového provozu. Můžeš popsat co se stalo z tvého pohledu?  A jak to cítíš ty?
Ano, v létě jsem měl tak trochu delší pauzu od dostihů. Ve Slušovicích, kdy jsem dostal první trest, jsem jezdil koně jménem Celentano a situace byla zhruba taková - je to kůň, který potřebuje pobídnout bičem trochu více, než dovolují pravidla, a tím pádem utíká a má šanci na vítězství. V tomto dostihu jsem si tedy toho byl vědom a se sankcí jsem víceméně počítal. Druhý dostihový den v Lysé nad Labem byla situace úplně rozdílná. Jezdil jsem  Rabbit Havanu a točili jsme do cíle bok po boku se Saulem, který je o třídu lepší. Bojovali jsme těsně spolu celou cílovou rovinu, a tak jsem v návalu emocí přestal počítat rány a dal jsem o 3 navíc. Tady jsem si toho nebyl vědom a snažil jsem  se vysvětlit, že jsem bojoval o vítězství a v návalu adrenalinu jsem si opravdu neuvědomil, že pobídek bylo víc.Věřil jsem, že obhájím, když šlo o těsné vítězství, opak byl však pravdou. Obecně mě mrzí, že kolikrát v boji o 6 místo padá podstatně více ran a sankce se neudělují.

Při pohledu na výpis sankcí se u tebe poměrně často objevuje nadměrné použití bičíku. Nemáš pocit, že jsi brán jako celkem hrubý jezdec? Co na to říkají majitelé? A hraje to nějakou roli v obsazování do dostihů?
Ano, mám dost sankcí za bičík. Jak už jsem říkal, emoce, které mě ženou  jsou někdy silnější než já. Ale doba, kdy jsem nadměrně používal bič, je už dávno pryč. Majitelé samozřejmě nechtějí, aby koně dostávali bičem a někdy mi to i vytknou, ale na druhou stranu, když jde o vítěztví a koník potřebuje pobídnout, chápou to. Doby, kdy jsem bezhlavě používal bič jsou minulostí. Pochopil jsem, že bojovný kůň se do limitu povolených ran vejde. Některý koník potřebuje více pobídnout a když jde o přední příčky, někdy se stane, že v zápalu boje přestanu rány počítat.

Když jsme spolu dělali naposledy rozhovor v roce 2013, právě jsi odcházel od svého otce. Jakým způsobem došlo k tomu, že jste opět obnovili spolupráci?
K otci jsem se nevrátil. Bydlím nyní na Moravě a působím v centrále trenéra Františka Holčáka, kde jsem spokojen. Můj otec mi pomáhá tím, že mě angažuje do dostihů. Jsem za to rád a jsem mu hodně vděčný. Díky mému otci si mě všimli i jiní trenéři a do dostihů mě obsazují.

Jak funguje spolupráce s otcem?
Vídáváme se pracovně pouze na dostizích, ale spolupráce funguje dobře. Snažím se jeho pokynů držet a dostih odjezdit co nejlépe. Je jasné, že se mi to občas nepovede. Když se to stane, přijde ke mně po dostihu a vysvětlí mi, co jsem udělal za chybu a co jsem měl udělat jinak. Chybami se člověk učí a já jsem rád, že mi v tomto pomáhá a já se můžu dál zlepšovat.

Jak jsi spokojený s tréninkovou centrálou v Karlovicích a jejím zázemím?
U pana Františka Holčáka jsem spokojený. Centrála je logisticky dobře vymyšlená. Máme blízko dostihové dráhy, které jsou skvělé a pracujeme v krásném prostředí lesů, kde můžeme chodit s koňmi na špacíry.

Máte celkem dost koní v tréninku kolik jich denně odjezdíš?
Když nikdo nechybí a jsme na ježdění v plném počtu, tak odjezdím 4 koně. Ale někdy je to i podstatně víc. Odvíjí se to podle toho, kolik jezdců je v ten den v práci.

Máš nějakého koně, kterého jezdíš v tréninku a je to tvůj oblíbenec?
Tak mám dva velké oblíbence - prvním je Mr. Right a druhým Sign Of The Zodiac. Jsou to trochu těžší koně na ježdění, ale mám je rád pro jejich bojovnost. Jsou to srdcaři, kteří strašně chtějí vyhrávat. Vzhledem k tomu, že i já vím, že jsem složitější povaha, „chápeme“ se navzájem. Možná i proto jsme si padli do noty.

Jaký dostih se ti v této sezóně opravdu vydařil a užil sis ho?
Nejvíc jsem si letos užil vítězství s Marchandem v Lysé nad Labem. .
Koník byl teda trochu víc línější z boxu, ale nakonec se rozhýbal a po 300 metrech se dostal na špici, aby to báječně zvládl až do cíle. To byl dostih, který se vydařil,a který jsem si opravdu užil.

Pocházíš z jedné dostihových rodin, které psaly československou historii dostihového sportu. Ty sám jsi však s dostihy začal poměrně pozdě. Nemáš pocit, že jsi  přišel o snadnější rozjezd, který mají učedníci a lidi těsně po vyučení?
Ano, myslím si, že přišel. Do sedla jsem se opravdu dostal později. Když jsem v deváté třídě řekl mamce, že půjdu do Chuchle, zakázala mi to. Věděla totiž moc dobře, co dostihový sport obnáší. Jako spousta jiných rodičů mi doporučila, ať vystuduji jinou školu a tu chuchelskou si v případě zájmu dodělám dálkově. A teď už chápu, proč to tak chtěla.

Jak hodnotíš svůj devátý rok jezdecké kariéry? Je něco, co bereš jako úspěch nebo na svůj velký den stále ještě čekáš?
Letošní sezonu hodnotím jako nejlepší v mé jezdecké kariéře. Jen mě mrzí přísné rozhodnutí dostihové komise, která mi dala tak dlouhou stopku. Jako úspěch beru vítězství v Dortmundu v roce 2013, kde jsem jel na úplném outsiderovi. Byl to docela úspěch, ale na ten velký opravdový pořád ještě čekám.

Vloni jsi mezi profesionály na rovině skončil těsně za první desítkou...
Ano, vloni 11 místo. Za to jsem vděčný a musím poděkovat svému otci, že mě i přesto, že měl na výběr z lepších jezdců a žokejů, začal posazovat do dostihů.  Myslím si, že kdybych neměl zdravotní problémy od půlky srpna, kdy jsem musel přestat jezdit, mohl jsem na tom být i líp.

Tvým nesporným plusem je stabilní hmotnost, jak ji udržuješ?
Váhu mám s menšími výkyvy stabilní a nijak moc mi nelítá, to je super. Jen po dostizích mám vždy velké oči a někdy to přeženu s jídlem. To pak naskočí nějaké to kilo navíc, ale váha se mi udržuje, musím zaťukat, až překvapivě dobře. Držím 56 kg a nemusím drasticky shazovat. Hodně mi pomáhá plavání, které mě zároveň baví.

Kromě Slovenska vedou tvé ambice i někam dál?
Určitě bych rád zkusil štěstí i mimo ČR a SR, ale to už záleží na panu trenérovi, jestli  mi dá důvěru. I když vím, že je se mnou spokojený v práci, přece jen jsou tu i lepší jezdci.

V zahraničí teď úspěšně působí řada jezdců, neuvažuješ také o přesunu?
Určitě jsem o tom přemýšlel, jen to musím probrat s některými lidmi. Kdydyby se to povedlo, tak bych určitě rád šel. Pobrat nějaké ty zkušenosti, atd. Zatím je to ve hvězdách...

Je pro tebe komplikované získávat koně do dostihu jiných majitelů než kam si vázán?
Musím říct od té doby, co mě otec začal posazovat na své koně, tak ani ne. Volají mi často, akorát se většinou trefí do dostihu, kde buď jezdím koně od otce nebo naopak pana trenéra Holčáka.

Co můžeš jako jezdec nabídnout?
No tak v prvé řadě minimální hmotnost 56 kg. Jinak asi jako každý jiný jezdec, kdyby se jednalo o nějakého lepšího koně,rád si na něj přijedu sednout do tréninku.

Máme před sebou poslední mítinky sezóny, co tě čeká?
Jelikož sezóna končí poměrně pozdě, rád bych i ten "finiš" roku co nejlépe dojezdil. Po sezóně se pak těším na dovolenou s přítelkyní. Doufám, že si trochu odpočinu, vyčistím hlavu, navštívím přátele, rodinu. A po návratu nastane zase tradiční kolotoč - obsedání mladých koníčků. I na to už se těším.

Text: Helena HB Burcalová