De Vries: Rád se zase vrátím do Prahy

Evropský pohár žokejů má za sebou čtvrtou edici. A i tentokrát se v pražské Chuchli mimořádně vydařila, byť čeští favorité v některých dostizích sklidili lekci od papírově slabších cizinců. Ani mezi žokeji se tentokrát česká jména neprosadila na vrchol. Obří pohár převzala největší hvězda odpoledne, Christophe Soumillon, na druhý stupínek pak vystoupil nejzkušenější účastník, Nizozemec Adrie de Vries. Padesátník, který se v posledních letech hřeje v paprscích přízně arabských šejků a zdomácněl nejenom v Německu, ale i v Kataru a Dubaji, se českým fanouškům ukázal vůbec poprvé. Z Prahy si odvezl dvě vítězství a velmi dobré pocity. U nás zanechal kromě výborného dojmu také následující rozhovor. 

l Holandsko je světu známé výborným fotbalem, tamní dostihy ale velkým pojmem nejsou.  Jak složité pro vás bylo dostat se ke koním?

„Pro mě to byla hodně jednoduchá volba, měli jsme dostihy v rodině, můj otec koně měl a pro mě bylo přirozené se naučit jezdit. A protože mě ježdění bavilo, věnoval jsem se mu i nadále, samozřejmě především v Holandsku.“

l Dalo se tam jako dostihový žokej uživit?

„V době, kdy jsem začínal, v Holandsku dostihy fungovaly velmi dobře, měli jsme tam minimálně tři dostihové dny týdně a ten sport byl velmi populární. Tehdy jsem se vypracoval mezi nizozemskou špičku a v podstatě jsem ani neměl potřebu se pokoušet prosadit někde v zahraničí. Jenže pak se všechno začalo kazit, a celý ten provoz se za několik let dostal do obrovských problémů. Dnes už holandské dostihy jen živoří.“

l Takže váš odchod do Německa si vynutily ekonomické důvody?

„Vlastně ano. Práce žokeje v Holandsku přestala být něčím, co by člověka pořádně uživilo. Tak jsem to zkusil v Německu, a naštěstí se mi brzy povedlo uchytit, i když už jsem tam rozhodně nepřicházel jako nějaký mladík.“

l V Německu jste si připsal řadu úspěchů, prosadil jste se. Jak se vám povedlo prosadit se v cizím prostředí, máte na to nějaký recept?

„To vůbec ne, není to věc receptu, musel jsem si to odpracovat.  Nakonec se mi povedlo dostat na koně nejlepších trenérů – Kluga, Hirschbergera i dalších – a věřím, že to bylo ke spokojenosti na obou stranách. I proto jsem se pak mohl dostat také do Asie a jezdit v Japonsku, Spojených arabských Emirátech nebo Kataru.“

l v padesáti letech jste se poprvé podíval jako žokej do bývalého východního bloku. Proč tak pozdě?

„Nikdy jsem neregistroval nějaký vážný zájem.  O dostizích ve východní Evropě jsem moc nevěděl, i když v Německu samozřejmě potkáváme u koní řadu lidí z tohoto regionu.“

l kolem koní tam pracuje také řada lidí z České republiky. Jak se vám s nimi spolupracuje?
„Určitě jsou většinou ve své práci šikovní, a umí si poradit.  V Německu jezdí i řada českých žokejů, kteří se dobře prosazují. Já jsem si hodně užil hlavně s Filipem Minaříkem. My jsme se v Německu začínalo prosazovat tak nějak v podobné době, a  moc rád vzpomínám na náš velký souboj o šampionát z roku 2005, kdy jsme se přetahovali o ten titul až do posledních dostihů v roce.  To byly asi nejlepší roky v německém turfu,  které jsme prožívali, a myslím, že si to tehdy moc dobře užíval Filip i já…“

l Nyní jste  tedy zavítal i na dráhu, kde Filip Minařík jezdecky začínal.  Jaké dojmy jste si z Prahy odvážel?

„Ty nejlepší. Milé překvapení pro mě byli hlavně lidé, s kterými se na dostizích potkáte.  Mají o dostihy velký zájem a je vidět, že je  dění kolem dostihů baví. Samozřejmě, dráha byla velmi dobře připravená, závodiště je velmi solidně vybavené a všechno fungovalo podle představ, ale to člověk od významných dostihů čeká. Myslím, že je dobře, že se v Praze koná taková událost, jako je tento Jockey Cup, a věřím, že jeho význam na evropské mapě ještě dál poroste.“

l Vrátíte se na něj i vy?

„Jestli budu pozvaný, tak určitě, byla to perfektní akce.“

l Jaké jsou vlastně vaše další jezdecké plány? Na Jockey Cupu jste byl v padesáti letech nejstarším účastníkem…

„Je fakt, že jsem ve věku, kdy už člověk asi musí plánovat sezónu po sezóně, nemůžu si stanovovat nějaké dlouhodobé plány a výhledy. Uvidím, jak dlouho mi bude ještě ježdění v dostizích přinášet uspokojení. Každopádně tuto zimu se opět vracím do Dubaje, odjíždět bych měl kolem poloviny října, abych tam byl včas na začátek jejich aktuální sezóny.“

l V Dubaji a v dalších arabských zemích jste v posledních letech získal řadu úspěchů a pracoval  jste i v barvách stáje Godolphin. Jak k tomu angažmá došlo?

„To musím poopravit, já  jsem pro Godophin nepracoval, jen jsem měl to štěstí, že si mě vybrali na ježdění na několika jejich koních. Dokonce jsem v jejich barvách vyhrál grupový dostih při Super Saturday, druhém nejvýznamnějším dostihovém dni kalendáře v Dubaji.  A jak došlo k angažmá? Asi se jim zamlouvalo, jak jezdím, a tak mě oslovili. A nabídka z Godolphinu, to je pro jezdec něco, co se neodmítá.“

l Co považujete za největší úspěch své dosavadní kariéry? Čeho si nejvíc považujete?

„Loňského německého derby. To máte tak, derby je všude jen jedno, a když v nějaké zemi působíte dlouhá léta a tenhle jeden dostih vám pořád uniká, tím víc v něm chcete uspět. Mně se to v Hamburku povedlo až po dlouhých letech, ale o to víc jsem si to užil, byly to úžasné momenty.“

l Derby v Hamburku berete jako největší „německý“ úspěch, nebo se na něj díváte jako na to nejlepší ze své kariéry?

„Samozřejmě, v jiných zemích těch úspěchů a momentů ke vzpomínkám bylo víc. Velké dostihy jsem vyhrával v Dubaji, včetně jejich největšího dostihu pro arabské plnokrevníky, Kahyila Classic. Moc si vážím taky toho, že jsem byl už čtyřikrát pozvaný na Shergar Cup v Ascotu, to beru jako velké uznání toho, co jako jezdec umíte. Ale zážitků a perfektních dojmů se za ta léta nahromadilo veliké množství.“

l Věřme, že se mezi  ty pozitivní dojmy zařadí i Praha. Vzpomenete si ale také na místo, kde se vám třeba do dostihu ani nechtělo nastoupit, kde jste měl z ježdění obavy?

„Ano, je takové místo. Ledové dostihy ve Svatém Mořici. Jezdil jsem tam vlastně několikrát, ale jednou speciálně se konaly dostihy na hodně kluzkém ledu, koním to tam klouzalo a vážřně jsem si nepřipadal úplně bezpečně.“

Z Prahy se ale Adrie de Vries vracel bez obav a s velkými zážitky. A nejenom on. I jeho zásluhou ale  letošní Jockey Cup udělal další krok na cestě k pozici skutečně velké události evropského formátu. Takové, na jakých jsou velikáni de Vriesova formátu prostě součástí inventáře.

 

(Tento rozhovor vznikal pro magazín Kůň, jehož nové číslo v tomto týdnu vychází a s kterým se můžete blíže seznámit zde)