Trenérka Martina Růžičková v roce 2016 poslala Charme Looka k vítězství ve Velké pardubické.  Od té doby ale prošly stáje v Pohoří u Jílového řadou změn,  a letošní jubilejní ročník bude sledovat v pozici nezaujatého diváka.  Velké zaujetí pro dostihy a pardubické dění ji ale neopouští, jak dokumentuje i náš rozhovor nad vyhlídkami letošního „zvláštního“ ročníku slavného dostihu.

Velká pardubická bez diváků.  Jaká pro vás bude?

„Smutná. Když na ni pomyslím, že mi prostě smutno. Ta atmosféra k našemu sportu patří, jezdci ji moc dobře vnímají a třeba hukot, když se blíží na drop, je určitě dokáže vybičovat.  Řekla bych, že   jezdce čeká smutný dostih. Samozřejmě, budou se o to víc muset soustředit sami na sebe. Jsou to mnohdy zkušení matadoři, a určitě si poradí…   Koním ta atmosféra chybět nebude, ale lidem… na závodišti nebude ani občerstvení, odpadnou všemožná zajímavá setkání. Bude na těch několika desítkách z nás, kteří na závodišti budeme, trenérech a personálu ze stájí, abychom se pokusili aspoň částečně přichystat přivítání vítěze a nějaký ten špalírek, který by si mohli užít…“

Je tedy podle vás chybou, že se Velká za těchto podmínek koná?

„To rozhodně ne.  Zaplaťpánbůh, že se běží, je moc dobře, že se ji podařilo zachovat i za těch současných podmínek. Vždyť k přerušení došlo naposled v roce 1968,  tak zlý snad tento rok přece jenom není i při všem, co se nyní děje. Musím ale přiznat, že jsem moc ráda za to, že my jsme si užili vítězství ve Velké se vším všudy.“

Startovní listina Velké ale nabízí excelentní tuzemskou kvalitu, souhlasíte?

„Koně na startce se mi moc líbí, kvality je tam mezi koňmi spousta a dostih je správně otevřený. Samozřejmě, na startovní listině citelně chybí Josef Bartoš, on je u nás asi největší hvězda, ale určitě bude zajímavé sledovat, jak se v neděli poperou ti ostatní. Budu velmi zvědavá, jak se Janu Faltejskovi povede rozhýbat Tzigana du Berlais, spousta lidí by určitě přála úspěch Janu Odložilovi, ten je nesmírně oblíbený, mně se ale v kvalifikaci moc líbil také Vandual, připadal mi jako politý živou vodou…“

Vandual patří ke koním, které v neděli povedou zahraniční jezdci.  Je to ve Velké výhoda, nebo handicap?

„Já osobně si myslím, že jezdec to v Pardubicích má znát. Jenže s jezdci to je na překážkách u nás problém, a nejen v Pardubicích.  Moc dobře to bylo vidět minulý týden na dostizích v Brně. Pan Vymazal mítink připravil jak nejlíp dokázal, ale hned v prvním překážkovém dostihu tam nakonec bylo k vidění tolik volných koní, kolik snad za svou kariéru nepamatuji.  A není se čemu divit, když člověk vidí, kdo na některých koních sedí, zamrzí ho to. Před 15 lety by se mnozí takoví jezdci nesvezli.  My máme i dnes výborné žokeje jako je Bartoš, Myška nebo Faltejsek, ale ti nemládnou, a těch mladších, kteří by je jednou měli nahradit, je hrozně málo. Řekla bych, že si možná Pepa Váňa dnes tluče do hlavy, proč se nepokusil letos shodit tak, aby se vrátil i jako jezdec.  Jockey Club má podle mého nejvyšší čas, aby tuto situaci řešil, jinak naše dostihy nezajdou na nezájmu majitelů, ale na nedostatku jezdců.“

V nedělním rámcovém programu na pardubické dráze se představí vaše svěřenkyně Shehrezada, do Velké ani dalších vrcholů odpoledne ale koně nechystáte. Co všechno se u vás změnilo od úspěchu Charme Looka?

„Změnila se spousta věcí, uvažovala jsem i nad startem nějaké nové kariéry. Jenže začínat v pětapadesáti s něčím úplně novým není jednoduché, a navíc, když přijdu do stáje, cítím se tam vždycky moc dobře.  Dnes mám v přípravě pár vlastních koní, na které si vyděláme provozem jezdecké školy. Tu se povedlo úspěšně rozjet i díky mé dceři Vanesce, a   já musím přiznat, že mi takové fungování nesmírně vyhovuje. Není to tak, že bychom měli tolik koní, abychom běhali dostihy každý týden, ale je fajn dělat tu práci s vědomím, že  zítra nemůže přijet nikdo, kdo by si koně chtěl okamžitě odvézt.“

S jezdeckou školou tak trochu souvisí i vaše další „nová“ profese…

„Oslovilo mě nakladatelství Albatros, měli zájem o  knihu pro začínající jezdce. Moc mě potěšilo, že si vzpomněli právě na mě.   Publikace, které jsou v této oblasti k dispozici, jsou vesměs překlady zahraničních knih, na trhu chyběla kniha, která by vycházela z našich podmínek. Musím přiznat, že jsem si práci na té knize náramně užila, snažila jsem se ji pojmout po svém a věřím, že by se mohla líbit.  Vyjít  by měla na jaře v příštím roce zdá se, že jsou s ní spokojení, je dost možné, že u nezůstane u té jedné knihy.  Potěšilo mě také, že jsem mohla spolupracovat na koncepci nového přepravníku pro koně,  který by také měl být k dispozici v příštím roce. Půjde o soběstačný návěs jménem Oryx, kde byste měl mít k dispozici všechno-přijedete na závody, a nebudete odkázaní na cizí ustájení.  Musím přiznat, že práce na takových projektech mi udělala velkou radost a moc mě těšila.“

Zakončeme náš rozhovor ale opět u koní, kolik jich v současné době máte?

„Máme šest dostihových, s jezdeckou školou to je ale celkem 24. Do naší činnosti se snažím zapojit i veterána Rubína,  i když u něj je někdy problém, že se mu nechce běhat dostatečně pomalu. Mám ale moc dobrý pocit když ho mám u sebe a vidím, že neztrácí nic ze sv hrdosti a důstojnosti…“