Jedním vítězstvím v Pise se trenér Josef Váňa mladší dostal v roce 2020 na 47 vyhraných dostihů. Jeho ještě ne dvouletá trenérská kariéra se posunula přes hranici stovky vítězství a  letošní účet ještě nemusí být u konce.  Podaří se týmu kolem koní majitele Josefa Aichnera ve Francii a Itálii letošní útok zopakování loňské vítězné  padesátky?

„Bude to hodně těžké,“ říká Váňa mladší. „V Itálii se do konce roku běhá už jenom jednou v Trevisu, a tam by mohla být naděje na jedno vítězství.   Museli bychom přidat i nějaká vítězství ve Francii, a jak se ukazuje, to bude v Cagnes-sur-mer náročná práce.“

Na francouzské Riviéře je Váňa se svým týmem na šest týdnů a jak sám konstatuje, tamní dostihy jsou pro jeho svěřence velkou zatěžkávací zkouškou. „Rozdíl proti tomu, s čím se setkáváme v Itálii, je tu veliký. Větší, než jsme čekali,“  vysvětluje. „Samozřejmě, věděli jsme, že dostihy v Cagnes-sur-mer jsou mnohem víc o rychlosti než ty, které obvykle absolvujeme, ale když jsme dnes ve Francii v přímém kontaktu, připadá mi to všechno ještě rychlejší.“

Velký rozdíl Váňa také vidí v samotném tréninku, který v podání svých francouzských kolegů může sledovat. „Dostihy ani trénink tu  nejsou o nějakém taktizování nebo technice, důraz je na rychlost a na to, aby se  jelo. Koně v přípravě i v dostizích do toho jdou naplno, cválá se ,  připadá mi, že nikdo nic nevymýšlí a je to celé především o rychlosti.  My jsme sem přijeli s koňmi, s kterými jsme pracovali na síle, jenže tady se musíme přizpůsobit, pokud máme s Francouzi běhat vyrovnaně.“

Francouzský pobyt se Váňovi tak stal  velkou školou. Že zkušenosti, které vedly k italskému šampionátu, nebudou na francouzské půdě mnoho platné, o tom se v přípravě v Cagnes-sur -mer česká výprava už několikrát přesvědčila. „Když jsem třeba včera viděl naše kluky v přípravě skákat a srovnal jsem to s Francouzi, byl tam na první pohled viditelný rozdíl. My jsme to absolvovali jako v Trevisu, místní ale trénují jako ve Francii,“ vysvětluje Váňa.

Francouzský trénink a snaha přizpůsobit se místním zvyklostem má ale svá úskalí. „Každé ráno, když si prohlížím naše koně, tak doufám, že  jim nebudou hřát nohy. My se vždycky snažíme na koně v tréninku dávat pozor,  když se ale dívám na zdejší praxi, koně dostávají naloženo strašně moc. Není výjimka, že ráno jsou třeba dva kilometry s koněm, na kterého ten den čeká dostih,“ upozorňuje.

„Myslím, že se nám  prozatím povedlo se Francouzům přiblížit, a  za tím je velký kus práce. Když jsme sem přijeli někdy v minulých letech, obvykle si náš kůň s nimi dal třeba kolo a skončil. Letos jsme tu s nimi schopni jít až do konce,“ konstatuje český trenér. „Jestli je tu dokážeme porazit?   Bude to hodně těžké.  V prvním startu se mi tady líbil Capivari, který to tu navíc zná a v mládí tady běhal. Jestli se po prvním startu zvedl, mohlo by to být třiadvacátého prosince od něj zajímavé,“ myslí si.

I pokud by se ale tentokrát za šest týdnů na Riviéře vyhrát nepovedlo,  je přesvědčen, že letošní pobyt v Cagnes-sur-mer dává smysl. „Určitě to je pro mě veliká škola jako pro trenéra a poznatky odtud  dál využijeme. Navíc do budoucnosti určitě chceme více konkurovat Francouzům. Budoucnost dostihů v Itálii je pořád dlouhodobě nejasná, a ta Francie je pro příští roky pro nás hodně zajímavá.“ Prozatím se v ní Josef Váňa se svým týmem rozhlíží a věří, že i těchto šest týdnů mimo domácí prostředí pomůže  jeho svěřencům na cestě k budoucím francouzským úspěchům.