Triumf třináctiletého Larizana ve wroclawském Crystal Cupu  přinesl největší letošní překážkový úspěch trenéru Stanislavu Popelkovi, pro kterého je Larizano tak trochu speciálním koněm.  Takovým, u kterého se trpělivost bohatě vyplatila a po sérii polských druhých míst se tentokrát dočkal zaslouženého úspěchu…

„Larizano je pro nás určitě speciální. Je to kůň, který se u nás narodil a nikdy nezměnil stáj, a navíc má skvělou povahu,“ říká o svém svěřenci Popelka. „Vyhrát s takovým koněm velký dostih, to je pro nás hodně speciální okamžik.

Samotný wroclawský dostih nebyl pro Larizana ničím jednoduchým: Až k pádu na poslední překážce vedl pole suverénně si počínající  polský Haad Rin, za ní musel ještě Larizano porazit hrdinu Velké wroclawské Brunch Royala. „Ten dostih byl celý hodně o nervech. Kolem Larizana se motal Nick, který přišel o jezdce, naštěstí i bez něj  poctivě a až v cílové rovině udělal Jardovi Myškovi myšku, ale ten se s tím skvěle vyrovnal a vytáhl  našeho koně doleva a pak už vyhráli.  Těžko říct, jestli bychom dotáhli Haad Rina za poslední překážkou, Larizano má moc dobrý závěr, jenže Haad Rin by byl stejně diskvalifikovaný pro nedodržení dráhy, takže by ani souboj s ním nic neřešil,“ komentuje Popelka dramatický závěr dostihu. "K vítězství jsme ale potřebovali i kus štěstí, a to jsme tentokrát měli také."

„Každopádně po vítězství  přišla eufórie, po všech těch druhých místech se to tentokrát povedlo přesně tak, jak mělo. Myslím, že po všech těch druhých místech už si vyhrát takhle velký dostih. Velikou  zásluhu na tom má Jarda Myška, který ho sice jezdil poprvé, ale udělal mu naprosto pohodový dostih, a dokonce ani na vodě, která mu jindy vadí, to zvládli tak, že na Larizana skoro necákalo. Z mého pohledu jsme měli úplně suprový dostih, který jsme přecválali bez nejmenších problémů.

Larizano je pro trenéra ukázkovým koněm pro překážky: Je to jemný kůň, dobrý na vodění,  který nemá problémy se skákáním a v závěru umí docela drtivý speed. Dosud měl smůlu,  tentokrát se na něj ale pro změnu usmálo štěstí. Jestli ale třináctiletý veterán řekl své poslední slovo, to ještě není jasné. „Taková výhra, to by byl krásný konec kariéry, ale my na něj chceme ještě počkat. Jestli si příští rok řekne o další starty, ještě to s ním zkusíme.  Na něm totiž věk prakticky není znát, když ho pustíme do ohrady, chová se tak jako hříbě: Panáčkuje, obrací se a dává najevo veselí a chuť  do života, a i ty dostihy ho baví a obvykle se v nich vydá. Je to závodník, od narození byl takový,“ nemůže si Popelka vynachválit reprezentanta své domácí stáje.

Jestli se ale Larizano na trati objeví i v příštím roce, nehodlal by trenér zkoušet nějaké experimenty.  „Letos už běhat nebude. Určitě jsou u nás trenéři, kteří by koně poslal  ještě na konec sezóny do Slušovic, ale na to, aby dostal tak zabrat, ho máme moc rádi,“ vysvětluje Stanislav Popelka. „A  nebudeme do příštího roku nic vymýšlet. Jednou jsme ho vzali do Merana, ale  tam ho určitě nové věci učit nebudeme. Jestli bude startovat, šel by asi podobnou cestou jako tentokrát.“