Matej Rigo se objevuje  v sedle jak rovinových, tak i překážkových koní. Po krátkém působení u Františka Holčáka přesídlil před dvěma týdny do tréninkové centrály Grzegorze Wroblewského ve Zhoři u Jihlavy. V nedělních Karlových Varech se mu mimořádně dařilo, když se blýsknul nejen prvním vítězstvím pro novou domovskou centrálu v sedle Skarabea, ale i překvapivým úspěchem v hlavním dostihu – Poháru Josefa Váni – když do cíle na druhém místě dovedl Makléře.

Z Karlových Varů jste odjížděl s velmi úspěšnou bilancí - vítězství se Skarabeem, druhé místo v hlavním dostihu s Makléřem….
Nečekal jsem až takhle dobré výsledky, ale zadařilo se. Takže jsem z toho šťastný. V novém působišti jsem teprve čtrnáct dní a hned vítězství a úspěch v hlavním dostihu, tak je z toho moc dobrý pocit.

Přesunul jste se od Františka Holčáka k Grzegorzovi Wroblewskému – proč k tomu došlo a jakou pozici máte v novém působišti?
O důvodech přesunu nechci mluvit - s panem Holčákem jsme ukončili spolupráci a já jsem dostal nabídku od pana Wroblewského, tak jsem nastoupil tam. První jezdec je tam teď si myslím Thomas Boyer na překážkách a na rovinách žák Mach. No a já jsem tak do počtu. Nejsem ani jednička, ani dvojka, prostě když je příležitost, tak se posadím do sedla.

Můžete tedy čerstvě porovnávat podmínky k tréninku koní v obou centrálách…
Každý z trenérů má rozdílný způsob tréninku. Pan Holčák tam má kopce a má takové silovější koně a pan Wroblewski má trošku lepší podmínky pro trénování, které pan Holčák nemá k dispozici. Každá centrála má i pro i proti. Ale každý kůň potřebuje něco jiného, a v obou případech dostane to, co potřebuje.

Na českých dostihových drahách vás nevídáme příliš dlouho – jaká je vaše dostihová minulost?
Vyučil jsem se dálkově v Šaĺe. V sedle dostihových koní se objevuji už od šestnácti let, jako amatér. Potom jsem uvažoval, že půjdu na profesionální dráhu – ale dlouhé roky jsem jezdil jako žák. Mezitím jsem často pracoval v zahraničí, abych získal zkušenosti a také kvůli financím. No a teď jsem už vyučený, tak zůstávám doma, respektive v Čechách. Je to lepší. Mám tu přítelkyni, snoubenku, Katku Barboríkovou, která teď jezdí v Rakousku, v Ebreichsdorfu. No a pracuje teď se mnou u pana Wroblewského.

Vídáme vás v sedlech překážkových i rovinových koní – kterou disciplínu preferujete? A čeho byste chtěl jako jezdec dosáhnout?
Jsem takový obojživelník. Radši mám roviny, ale když jsou skoky, tak si sednu i do skoků. Je to pro mě tak trochu odreagování od těch rovin. Soustředím se na to vyhrát každý jeden dostih. Ale samozřejmě, vyhrát derby, případně na překážkách Velkou pardubickou, to je asi každého sen.

A kde vás v nejbližší době uvidíme v sedle?
Teď jedu v sobotu do Bratislavy – tam mám šest rit – a v neděli jedu do Varšavy na překážky.

Kateřina Jupová