Nenápadný muž s drobnými brýlemi, trenér ověnčený mnoha vítězstvími v prestižních tuzemských i zahraničních dostizích. Jeho jmého je navždy spjato s takovými legendami, jakými byli "uličnický" ryzák Železník, skokanská první dáma Registana, či vítězové Gran Premio Merano Masini a Kolorado. Na trenéra ze Světlé Hory jsme se tentokrát podívali očima jeho dcer Karolíny a Veroniky.

Jaký je Čestmír jako tatínek?
Myslíme, že málo lidí má to štěstí, že by měli s rodiči tolik společného, jako máme právě my. Taťkovo zaměstnání je časově náročné a významně ovlivňuje jeho život. Když jsme byly menší, netrávili jsme spolu tolik času. Teď se nám to ale vrací a jsme rády, že můžeme být součástí něčeho takového.

Jaký je taťka jako trenér?
"Kdybych byla dostihovým koněm, chtěla bych být koněm v naší stáji." - možná to zní jako klišé, ale je to tak. I v této době bere táta koně jako živé bytosti a ne spotřební zboží. Snaží se vyhovět jejich individuálním potřebám, jejich povaze, dopřát jim čas, když je to potřeba. Naučil nás, jak jezdit a starat se o koně, ale dal nám i jeden obrovský dar - naučil nás koně milovat.

Jaký je podle vás jako šéf?
Zpočátku z něj jde respekt a možná také strach, brzy však člověk pozná, že je pro každou srandu, když vše funguje, jak má. Nezažily jsem nikdy, že by komukoli odmítnul s čímkoliv pomoci.

Jakou vlastnost na něm nejvíce oceňujete?
Záludná otázka... Jako každý má špatné i dobré vlastnosti. Čím jsme starší, tím víc ho obdivujeme za jeho oddanost a neustálé nadšení v tom, co dělá. Práce je pro něj něco, co ho baví, co si kdysi vybral, čemu věnuje celý svůj život a v čem se prosadil.

Jaké je jeho oblíbené jídlo?
Sní snad všechno, nedá dopustit na klasiku a rád zkouší i nové věci. Ovšem správně ohřát jídlo je umění. Neuspějete, pokud bude jídlo příliš horké nebo studené, případně když bude na talíři, který se bude kývat.

Jak, kde a s kým nejraději relaxuje?
Předpokládáme, že u nás na chatě. Relaxuje u manuální práce. Spolu s mamkou budují a tvoří podle své fantazie.

Jak byste tatínka charakterizovaly jednou větou?
Těžko bychom si mohly přát lepšího tátu a doufáme, že mu vše, co pro nás dělá, budeme moct jednou vrátit. Byly bychom rády, kdyby na nás byl hrdý, jako jsme my na něj.

Foto: Romana Altenburgerová