Zpráva o tragickém odchodu Jiřího Chaloupky, se kterým se jeho nejbližší a mnoho jeho přátel naposledy rozloučili ve čtvrtek 15. listopadu, všechny, kteří ho znali, těžce zasáhla. Loni, právě touto dobou, slavil své šedesátiny. Jedenašedesátých narozenin už se nedočkal. Zemřel za tragických okolností šest dnů před nimi.

Znali jsme se dlouho, ale příliš často jsme se nevídali. Bydleli jsme hodně daleko od sebe. Když jsme se ale potkávali v Chuchli, nebo na jiných závodištích, vždy jsme spolu prohodili alespoň pár slov. Po letošním Českém derby jsem mu mohl s radostí poblahopřát k vítězství jeho syna Jiříka v sedle Kadynyho. Jirka-otec se z jeho úspěchu radoval určitě ještě víc než z největšího triumfu své vlastní jezdecké kariéry; z prvenství ve Velké pardubické v roce 1979, kterou vyhrál s klisnou Legendou. Od té doby uplynulo třiatřicet let. Třetina století, která strašně rychle utekla. Budoucí vítězný jezdec Českého derby 2012 ještě nebyl na světě. Jeho tátovi bylo tenkrát necelých osmadvacet.
Vždy jsem obdivoval vztahy, které v širší rodině Chaloupků, v jejich případě se mi příčí použít slovo klan, panovaly. O tři roky staršího bratra Václava, čtyřnásobného vítěze Velké pardubické, Jura od dětství nesmírně respektoval. Ambiciózní Vašek zase mladšího, rovněž zdravě ctižádostivého sourozence, ochraňoval, ale také uznával. Odmalička je spojovala i společná láska ke koním. Také v tomto ohledu, ale nejen v něm, jeden druhého potřebovali. A jeden druhému mnoho dali. Možná, že by se dokonce jeden bez druhého později nestali tím, kým se pak skutečně stali. Kým byli. A kým v našem dostihovém sportu jednou provždy zůstanou.  
Tento vztah se přenesl i do jejich pozdějších rodin. A stejně fungoval a funguje dosud, když přišly na svět jejich dětí a potom i vnuci. O to bolestnější a vlastně i nepochopitelnější pro ně pro všechny musí být Jiřího tragédie, ke které došlo večer ve středu 7. listopadu 2012 na silnici u Jirkových (ale i Vaškových) rodných Těšan, kde celý svůj život bydlel a odkud víkend co víkend vyrážel nejprve jako jezdec, později i jako trenér, a ještě později už pouze jako trenér, do světa dostihů. Do světa, který mu byl vedle jeho blízkých, vším.
Díky Jiřího vítězství s Legendou ve Velké pardubické v roce 1979 stali se oba Chaloupkové (Václav už měl v té době na svém kontě všechna čtyři) jedinou bratrskou dvojicí v dosavadní historii, která dokázala tento dostih vyhrát. Nejen Václav Chaloupka, ale i Jiří stál za úspěchy jedné z našich největších čtyřnohých legend, Koroka. Koně, kterého postupně vychovali ze zmrzačeného dvouletého nedochůdčete v obdivuhodného šampióna. A byl to právě Jiří Chaloupka, který ještě coby chlapec školou povinný, vedl Koroka jako jezdec při jeho prvním životním startu, samozřejmě ještě v rovinovém dostihu.
Mezi významné postavy našeho dostihového sportu však Jiřího Chaloupku neřadí pouze prvenství s Legendou, nejen jezdecké, nýbrž i trenérské. Ve Velké pardubické startoval celkem osmkrát. V roce 1975, kdy dokončil vysokoškolská studia v Brně, a získal titul inženýra., byl v sedle jiné klisny, Dafné, třetí. V roce 1977 (kdy vyhrál Václav s Václavem) pátý. A v roce 1978 znovu třetí.
O rok později probíhala závěrečná část 89. ročníku Velké pardubické, na jejíž start se 14. října 1979 postavilo na start devatenáct koní, takto: rozhodujícího souboje o prvenství vběhli na travnatou dráhu tři koně. Jména všech začínala shodou okolností písmenem L. Hřebec Lancaster s Jiřím Kasalem, obhájci vítězství z roku 1978, valach Limit s Františkem Zobalem, vítězná dvojice z roku 1976, a klisna Legenda s Jiřím Chaloupkou. Jako první z nich ztratil naděje kupodivu Lancaster, vyčerpaný předcházejícím dlouhým stíhacím cvalem po pádu na Velkém Taxisově příkopu. Zato Limit si vzpomněl na svůj tři roky starý triumf a zdálo se, že mu drobná klisna, poslední soupeř, který s ním držel krok, nedokáže odolat. Jenže Legenda, na minutu přesně připravená svým trenérem Jiří Chaloupkou, a týmž Jiřím Chaloupkou také perfektně jetá, přibližně v polovině cílové roviny na mnohem robustnějšího soupeře zaútočila. A vítězství už si se svým jezdcem nenechala vzít. Cílem proběhla vítězná dvojice Legenda – Jiří Chaloupka s náskokem tří délek před Limitem, Lancaster byl zpět o dalších šestnáct.

Tak se Jiří Chaloupka navždy zapsal jako vítěz do historie Velké pardubické. V našem dostihovém sportu však na stejně dlouhou dobu zůstanou i jeho další nesmazatelné stopy.

Petr Feldstein