Patří k našim nejpopulárnějším a také nejuznávanějším startérům. Jeho doménou nejsou pouze áčková závodiště, ale i provincie, kde občas není jednoduché zajistit rovné podmínky. S bohatou dostihovou minulostí zná téměř všechny účastníky, jak z řad jezdců a trenérů, tak i majitelů, a dá se říci, že na jeho jméno, nebo spíše přezdívku, všichni slyší. „Pigott“, rodák z Pardubic a bývalý dostihový jezdec Petr Hochman, muž, který, ač tuto neděli nepošle aktéry na trať Velké pardubické, na Den D překážkového sportu se jako tradičně těší…

Petře, ve kterém roce jste poprvé startoval Velkou pardubickou, a jak se těšíte na letošní ročník?

Svou první Velkou jsem startoval po čtyřech letech působení v roli hlavního startéra, a to v roce 2021. Na letošní Velkou se těším jako na každou, tedy strašně moc, i když je to tak trochu se slzou v oku, neb v den Velké budu pouze ovládat bílý praporek v roli pomocného startéra. Pozice hlavního startéra mi ale zůstala v sobotu před Velkou, kdy se běhá významná rovinová Cena zimní královny a z překážek Stříbrná trofej, Křišťálový pohár a Zlatá spona tříletých.

Velká pardubická je pojem, dívají se na ni i ti, kteří se jinak o dostihový sport nezajímají. V čem je tak speciální?

Ona není zas tak speciální, je to prostě vrchol překážkové sezóny a zrovna doma v Pardubicích. Jsem rodilý Pardubák, stále žijící v Pardubicích a zde tím lidi prostě žijí, je to svátek.

Věřil jste, když jste začínal jako startér, že dospějete až k této metě – startovat nejsledovanější dostih roku?

Když jsem začínal, tak nevím, zdali jsem věřil, že jednou budu Velkou startovat, ale určitě jsem si to přál.

V jezdeckém oddíle TJ Slavoj v Popkovicích nedaleko pardubického závodiště odstartovala i vaše dostihová kariéra. Jak vzpomínáte na roky strávené u Kamila Kuchovského, u pana Dvořáka, Barboříka a Jiřího Jandy, pro kterého jste se vyučil v Napajedlích?

To byly krásné časy, to už nikdo nevrátí… Čtrnáct dní před Velkou závodiště plné, cizinci tu už byli, na tréninky se každý den chodila dívat spousta lidí... Prostě super atmosféra. Velká pocta pro mě byla začínat jako kluk ze základky u Kamila Kuchovského, ten mi dal hodně. Tenkrát mi nechával koně na odpoledne, takže jakmile jsem skončil ve škole, proběhl jsem lesem a už jsem byl na závodišti a hop do sedla. V té době na závodišti trénovali i další trenéři, tak jsem postupem času jezdil u všech, dle potřeby. Nicméně Kamil, to byl prostě překážkový mistr. U něj jsem si už jako malý skočil ještě původní staré pardubické skoky, jen tak v tréninku.

Nějaký čas jste také působil v DC Zámrsk, kde se připravoval i trojnásobný vítěz Velké Peruán…

Bylo to mé poslední profi zaměstnání u koní. Peruán to byl pan kůň, prostě PePé, nádherné pracovní svezení… Jen to jeho první vítězství ve Velké jsem prospal v komatu, tak jsem ani s kolektivem neslavil. Nicméně i po pár měsících byla vítězná atmosféra ve stáji stále cítit.

Jak se na D den českého překážkového sportu standardně připravujete – máte nějaký zažitý rituál nebo talisman, který si berete vždycky s sebou?

Nijak významně, beru ho jako každý jiný, neb vždy musí vše klapat na jedničku, ať je to Velká, či třeba druhá kvalifikace, nebo rámcové dostihy na jiném závodišti. Tím pádem nemám talisman jen na Velkou, ale na všechny dostihy. Je jím zlatá spona s podkovou na kravatu od mé manželky. K tomu ještě nosím vedle snubáku prsten s podkovou, který jsem si otočil tak, že když držím startovací gumu-praporek, je podkova obrácená, aby všem při startu „podržela“ štěstí.

S tak významným a dobře honorovaným dostihem, jakým Velká pardubická bezesporu je, je samozřejmě spojena i nervozita. A to jak u realizačních týmů, tak i jezdců. Snažíte se své „ovečky“ před startem uklidnit, nebo spíš uvolnit atmosféru nějakým vtipem?

Hlavně se je snažím neznervózňovat, nezdržovat. Snažím se své povinnosti udělat tak, aby jim zbylo co nejvíce času na to si odpočinout, převléknout se, osvěžit se a v klidu se připravit. Ve finále jim popřeji hodně štěstí a ať se po dostihu zas všichni sejdeme s úsměvem.

Jaký je váš tip na letošního vítěze a komu byste vítězství přál?

Když se sám do toho vžiju, přeji vítězství všem, ale ať vyhraje ten nejlepší, komu štěstí bude přát. Po všech těch trablech bych to přál Markovi Stromskému, ale ten nejezdí. Hlavně bych to přál všem, kteří jdou do toho od začátku, od píky. Nebudu nikoho jmenovat, protože nerad bych na někoho zapomněl. Přeji to i těm, co si třeba sami koně koupí, trénují, jsou u něj od rána do večera, někde i celá rodina a prostě tomu obětují celý svůj život.  A můj tajný tip? Argano a Sexy Lord do třetího místa.

foto: Jan Uher, Ivan Krejza a Petr Šedivý